Čís. 4888.

Ustanovení §u 502, odstavec druhý c. ř. s. má na mysli spory, jež mají za předmět věci nepatrné v čase, kdy bylo podáno dovolání, tedy, jež staly se za řízení nepatrnými, nechťsi procesním soudem prvé stolice byl sborový neb okresní soud.
Jde o »věc nepatrnou« (§ 502 odstavec druhý c. ř. s.), byla-li pohledávka, přesahující původně 300 Kč, obmezena na úroky, nepřevyšující 300 Kč.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, Rv I 362/25.) Původní žalobní pohledávka byla za sporu před sborovým soudem prvé stolice obmezena z 5 736 Kč na úroky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Dle §u 502 odstavec druhý c. ř. s. není dopuštěn »ve věcech nepatrných« další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí odvolacího soudu. Výrazem »věci nepatrné« nelze rozuměti toliko věci, o nichž již v prvé stolici bylo jednáno dle zásad řízení ve věcech nepatrných (§§ 448—453 c. ř. s.), neboť dle §u 501 c. ř. s. jest proti rozsudku v řízení bagatelním přípustno odvolání pouze z důvodů zmatečnosti dle §u 477 čís. 1—7 c. ř. s., o němž lze pak v řízení odvolacím rozhodnouti pouze usnesením (§ 471 čís. 5, § 473 odstavec prvý c. ř. s.), z něhož dovolání nelze vůbec podati, kdežto rekurs dle posledního odstavce §u 517 c. ř. s. jest nepřípustným. Nemělo by tedy ustanovení §u 502 odstavec druhý c. ř. s. smyslu, kdyby je bylo vztahovati toliko na rozsudky vydané v řízení bagatelním. Z toho patrno, že v §u 502 odstavec druhý c. ř. s. míněny jsou vůbec spory, které mají za předmět věci nepatrné v čase, kdy bylo dovolání podáno, tedy, které se během řízení bagatelními staly a to, poněvadž zákon nerozeznává, bez ohledu na to, zda řízení v prvé stolici se konalo před soudem okresním (§ 453 odstavec druhý c. ř. s.), či před soudem sborovým. O takový případ jde tu; původní žalobní pohledávka byla za sporu před sborovým soudem první stolice obmezena z 5 736 Kč 48 h, po jich zaplacení třetí osobou, na úroky, jichž se bylo žalobou domáháno, totiž na 5% úroky z částky 13 236 Kč 48 h od 15. dubna do 19. dubna 1924 a z částky 5 736 Kč 48 h od 20. dubna do 23. září 1924 a útraty. Úroky, jež byly od té doby jedině předmětem sporu, činí však méně než 300 Kč, peníz to, jenž patří ještě do hranice, vyměřené pro věci nepatrné dle §u 448 c. ř. s. ve znění zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. Bylo proto dovolání jako nepřípustné odmítnouti, což již prvým soudem se státi mělo (§ 507 odstavec prvý druhá věta c. ř. s.).

Citace:

č. 4888. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 674-675.