Čís. 4878.

Veřejné orgány jsou pod následky posledního odstavce §u 172 ex. ř. povinny přihlásiti své pohledávky ve lhůtě tam uvedené, i když vyrozumění jich bylo soudem opomenuto; jest jejich věcí, opatřiti si vědomost o dražebním roku z úředního listu.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, R I 271/25.)
Rekursní soud nevyhověl rekursu okresní nemocenské pokladny do usnesení o rozvrhu exekučně prodaných nemovitostí. Důvody: Podle ustanovení §u 172 ex. ř. jsou veřejné orgány, mezi něž řaditi sluší i okresní nemocenské pokladny ohledně pojistných příspěvků, povinny, by nedoplatky svých pohledávek, chtějí-li si zachovati právo přednostní, nejpozději při dražebním roku ohlásily, což se v tomto případě nestalo. Opomenutí vyrozumění orgánů těch po rozumu §u 172 ex. ř. jest pro rozhodnutí věci bezvýznamno, neboť zákon na opomenutí předepsaného vyrozumění nestanoví žádných následků co do dalšího chodu řízení exekučního s jedinou výjimkou odporu podle §u 184 ex. ř. Nebyl-li stěžovatelce proti předpisu §u 172 ex. ř. edikt dražební doručen a nepřihlásila-li v důsledku toho nedoplatek na nemocenských příspěvcích ani k dražbě ani k rozvrhu, není v zákoně podkladu, by v tom směru zjednána byla náprava. V té příčině sluší však poukázati stěžovatelku na to, že byl dražební edikt řádně uveřejněn i vyhlášen, že bylo zavedení dražebního řízení i dražebního roku v pozemkové knize poznamenáno a že tak všem účastníkům poskytnuta byla možnost, aby, šetříce náležitě bdělosti a obezřetnosti, zvláště občasným nahlížením do úředního listu, o dražebním roku realit, o které se jedná, opatřili si vědomost. (Srovnej rozhodnutí nejv. soudu čís. 954 ve Sbírce Věstníku VII. ze dne 21. prosince 1905).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody do volacího rekursu nejsou s to zvrátiti správné důvody rekursního soudu, na něž se poukazuje. Ani nař. min. sprav. ze dne 19. srpna 1898, čís. 27 věstn. min. sprav. nemění ničeho na zákonném stavu, uvedeném rekursním soudem. Zákonné lhůty k přihláškám mají zejména za účel, aby podklad dražby a rozpočtu nejvyššího podání byl pevným a nemohlo býti dodatečně v libovolné době odporováno zejména provedenému rozpočtu, ježto by konečná úprava poměrů a tím právní jistota trpěla.

Citace:

č. 4878. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 652-653.