Čís. 4715.

Nejde-li o nový skutkový nebo důkazní přednes v odvolání, může odvolatel odvolací důvody dolíčiti i ústně při odvolacím roku.
V odvolání musí býti stručně a přesně jednak označeny důvody odvolatele k napadení rozsudku, jednak vyloženy jednotlivé okolnosti, kterými tyto důvody jsou opodstatněny.
(Rozh. ze dne 19. února 1925, Rv II 898/24.)
Žalobě o zaplacení zápůjčky bylo oběma nižšími soudy vyhověno.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud nepřihlížel k odvolacím důvodům nesprávného ocenění důkazů a neúplnosti řízení, ježto prý dovolatel po zákonu jich neprovedl, opomenuv prý proti předpisu §u 467 čís. 4 c. ř. s. uvésti již v odvolacím spise ony skutkové okolnosti, kterých se chce dovolávati k podepření odvolacích důvodů. Než procesuální újmu, že v odvolacím řízení k přednesu, jímž mají býti dokázány nebo vyvráceny uplatňované odvolací důvody, smí jen tenkráte býti přihlíženo, když byl dříve odpůrci oznámen přípravným podáním, spojuje zákon (§ 482 odstavec druhý c. ř. s.) jen s přednesem novým, totiž s přednesem skutkových okolností a důkazů, které podle spisů prvního soudu a skutkové podstaty rozsudku v první stolici nebyly uvedeny. Pokud však o takový nový přednes nejde, může odvolatel odvolací důvody dolíčiti i ústně při odvolacím roku, vydávaje se při tom ovšem nebezpečí právních následků §§ 44 a 179 c. ř. s. Ohledně jiných než v naznačeném smyslu nových odvolacích důvodů stačí jinak stručné určité označení důvodů odporu (odvolacích důvodů), předepsané v §u 467 čís. 3 c. ř. s., kterémuž předpisu je rozuměti tak, že v odvolání musí býti stručně a přesně jednak označeny důvody odvolatele k napadení rozsudku, totiž jednotlivé příčiny, které k odvolání daly podnět, jednak vyloženy jednotlivé okolnosti, kterými tyto důvody jsou opodstatněny (srov. Odpovědi ministerstva sprav. k dotazům o ustanoveních nových procesních zákonů, příl. k min. nař. ze dne 3. října 1897, věst. čís. 44 k §u 467 čís. 3 c. ř. s.). Tomuto požadavku odvolání žalovaných co do uplatňování odvolacího důvodu nesprávného ocenění důkazů v podstatě vyhovuje. Navrhujeť výslovně opakování důkazu listinného, důkazu svědky Adolfem R-em a Josefou Š-ovou a důkazu výslechem stran a odůvodňuje svůj návrh nesprávným hodnocením (uvážením) důkazu prvním soudem ohledně hlavní otázky, zda jest tu právní důvod zápůjčky či zda byla mezi stranami ujednána společenská smlouva. Tento přednes jest při vší své stručnosti potud jasným, že plně vyhovuje povaze odvolacího spisu jako přípravného podání (§ 467, odstavec prvý, § 78 c. ř. s.), jež v mezích zákona (§ 482 c. ř. s.) lze při ústním roku odvolacím podle potřeby doplniti. Nad to obsahuje odvolání co do výkladu listiny rozsáhlé vývody, směřující z valné části i proti hodnocení tohoto důkazu. Vytýká proto odvolací soud odvolateli neprávem, že odvolání co do ocenění důkazů neprovedl po zákonu. Správným jest jen, že je neprovedl co do neúplnosti řízení. Avšak tohoto odvolacího důvodu ani neuplatňoval. Ježto odvolací soud se svého mylného právního stanoviska odvolání v podstatné části nevyřídil, je odvolací řízení stiženo vadou po rozumu §u 503 čís. 2 c. ř. s., pročež bylo napadený rozsudek podle §u 510 c. ř. s. zrušiti.

Citace:

č. 4715. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 376-377.