Čís. 4874.

Výbuch třaskaviny v nádražním skladišti jest příhodou v dopravě.
Ručení dráhy za škodu, nebyla-li třaskavina dopravována v t. zv. francouzské bedně.
Jakým způsobem mají jednotliví účastníci hraditi způsobenou škodu, lze posouditi pouze podle hmotněprávních předpisů §§ 1301, 1302, 1304, 896 obč. zák., nikoliv dle §u 273 c. ř. s.
Je-li namítána v řízení o důvodu nároku nepřiměřenost výše požadované náhrady, jest rozhodnutí o útratách odložiti, až bude zjištěna výše nároku.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1925, Rv II 85/25.)
Na firmu H. došla bedna třaskavin, již její zřízenec v nádražním skladišti otevřel a, přezkoumav obsah, opět zavřel. Krátce po té bedna vybuchla a žalobce byl výbuchem těžce poraněn. Žalobu o náhradu škody proti dráze a firmě H. odůvodňoval žalobce ohledně prvžalované tím, že šlo o příhodu v dopravě, ohledně druhé žalované pak mimo jiné tím, že použila k otvírání bedny nezdatného zřízence. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok proti prvé žalované co do důvodu polovicí, proti druhé žalované jednou desetinou po právu. Odvolací soud k odvolání žalobce, i obou žalovaných napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl odvolání žalovaných, k odvolání žalobcovu pak uznal žalobní nárok co do důvodu proti oběma žalovaným zcela po právu, a vyhradil rozhodnutí o útratách konečnému rozsudku.
Důvody:
Prvý žalovaný spatřuje vadu řízení v tom, že nebyla připuštěna jeho otázka na znalce, zda by bylo k výbuchu došlo, i kdyby zásilka třaskavých látek bývala balena dle předpisu v t. zv. francouzské bedně, a navrhuje nový výslech znalců o této otázce. Navrhovaného doplnění není třeba. Onu otázku by znalci nebyli mohli zodpověděti ani kladně, ani záporně, neboť nejsou vševědoucí. Tvrzení, že odpověděním oné otázky by bylo vyšlo na jevo, že balení ve francouzské bedně jest předepsáno jenom jako ochrana proti vlhkosti a nikoliv proti výbušnosti, takže porušení tohoto předpisu není s výbuchem v příčinné souvislosti, jest zřejmě nesprávné. Podle příl. С I с a § 54 (2) A žel. dopr. ř. jest balení ve francouzské bedně podmínkou pro připuštění třaskavých látek k dopravě pro jejich nebezpečnou výbušnost a má za účel, aby se bedna nestala za dopravy seschnutím prken netěsnou, a vnitřní ucpávka, záležející z dřevěné moučky neb pilin, nemohla vypadávati. Právě proto, že v tomto případě nebyla bedna dle předpisu zhotovena z prken v sebe zasazených, a jejich prostřední část nebyla spojena zoubky neb lištou, utvořila se mezi prkny spára, jíž vypadly drtiny, a objevil se, jak jest zjištěno, úbytek váhy. Ani v tom nelze dovolání prvního žalovaného přisvědčiti, že výbuch bedny v nádražním skladišti nebyl příhodou v dopravě dle §u 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. Odvolací soud poukázal správně na to, že k dopravě podle tohoto zákona náležejí všechny úkony, kterých doprava vyžaduje, tedy také úkony přípravné a úkony dopravu zakončující; k těmto pak náleží i vydání zásilky straně v nákladním skladišti, při němž právě nastal výbuch. I vydávání nákladu stranám jest pod vlivem parního pohonu železniční dopravy, neboť parní pohon má za následek veliký vzrůst nákladů a nutný kvap při práci, jež způsobují, že manipulace se stává šablonovitou, a jednotlivým, zvláštní pozornost vyžadujícím nákladům se nevěnuje tolik pečlivosti, kolik by bylo třeba, dále že bývá obtížno zjistiti pravou příčinu přihodivších se úrazů a provésti důkaz o jejich zavinění, ježto výbuch bedny jest příhodou v dopravě, mohla by se dráha sprostiti ručení za žalobcův úraz jenom, kdyby dokázala některý z vyvinujících důvodů §u 2 zákona čís. 27/1869. Protiprávní jednání výrobce a odesílatele bedny, nedovolené obchodování firmy a neopatrnost zřízence této firmy Egona L-а nejsou takovými důvody, neboť dráha mohla se před nimi ochrániti tím, že by byla přepravu bedny odmítla pro zřejmé vady obalu, a že by byla nebezpečné manipulování L-ovo s bednou ve svém skladišti nedovolila. K vyvrácení námitky, že není zvláštního předpisu, jakým způsobem měli železniční zřízenci s bednou zacházeti, a že nelze od nich požadovati více, než přesné plnění zvláštních předpisů, které prý jsou provedením obecných předpisů občanského zákonníka, stačí poukázati na § 55 železničního provozního řádu ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1/52 ř. zák., jenž ukládá železničním zaměstnancům výslovně za povinnost, by zachovávali všechnu možnou opatrnost a pozornost i tam, kde služební předpisy ničeho neustanovují. Jelikož tu není zákonného vyviňujícího důvodu, ručí dráha žalobci za celou jeho škodu. Spoluvina dalších osob nemá pro její poměr k žalobci významu, nýbrž jenom pro její poměr k těmto osobám potud, že dráha může proti nim uplatňovati částečnou náhradu placené částky dle §§ 1302 a 896 obč. zák., což platí jak ohledně osob, jež nejsou žalovány, tak ohledně spolužalované firmy H. Proto bylo uznati, že žalovaný erár co do důvodu jest žalobci práv z celé škody a to rukou společnou a nedílnou s druhým žalovaným, neboť i dovolání firmy H. jest bezdůvodné, a dlužno přisvědčiti dovolacím vývodům žalobce i finanční prokuratury, že tato firma ručí za úraz žalobcův již dle §u 1315 obč. zák. Pověřilať manipulací s výbušnou bednou v nádražním skladišti asi 18 let starého Egona L-а, jenž se k tomu ukázal naprosto nezpůsobilým. Spolehlivost, osvědčená v obchodu galanterním zbožím, neučinila ho ještě způsobilým k zacházení s výbušnými látkami; to vyžadovalo zvláštní schopnosti a zkušenosti (§ 1299 obč. zák.). Těch Egon L., jak bylo zjištěno a výsledek ukázal, neměl; proto musí býti pokládán v této příčině za osobu nezdatnou a firma ručí za následky výbuchu, zaviněného nezdatností L-ovou při obstarávání jejích záležitostí. Ručí-li spolužalovaná firma za následky výbuchu již dle §u 1315 obč. zák., není třeba se vůbec zabývati dalšími spornými otázkami, zda je zodpovědnou také dle §u 1311 obč. zák., poněvadž nedovoleně obchodovala třaskavými látkami, a zda je příčinná souvislost mezi tímto nedovoleným obchodováním a výbuchem. Také ručení druhé žalované jest solidárním, a to dle §§ 1301 a 1302 obč. zák., poněvadž se nedá zjistiti podíl, který má na škodě její zavinění a zavinění jiných osob. Činnost každé jednotlivé z osob, v tomto případě se provinivších, zavinila výbuch a celou žalobcovu škodu; lze sice odstupňovati přibližně míru zavinění, ale nelze rozděliti škodu na části, jež by připadaly na jednotlivé činnosti. Důkazního předpisu §u 273 c. ř. s. nelze zde použíti, neboť ten týká se pouze číselného zjištění nároku, jehož právní důvod byl již uznán. Jakým způsobem mají jednotliví účastníci hraditi škodu, lze posouditi pouze podle hmotněprávních předpisů §§ 1301, 1302, 1304, 896 obč. zák. Jestliže podíly jednotlivých činností na škodě se nedají zjistiti, ručí poškozenému dle velícího předpisu §u 1302 obč. zák. všichni vinníci solidárně, a jest jim ponecháno, aby se dohodli mezi sebou o rozdělení náhrady. Rozhodnutí o útratách spočívá na §§ 52 druhý odstavec a 393 poslední odstavec c. ř. s. Vzhledem na namítanou nemírnou přemrštěnost zažalovaného nároku musilo býti rozhodnutí o útratách odloženo, až bude výše jeho zjištěna, což připouští mezitimnost rozsudku prvního soudu, jež se vztahuje i na rozsudky, vynesené v opravném řízení.

Citace:

č. 4874. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 645-647.