Čís. 4665.

Odložení exekučního řízení na 60 dnů od zahájeni vyrovnávacího řízení na jmění dlužníka staví běh jednoroční lhůty §u 256, odstavec druhý ex. ř.
Nestačí, že v jednoroční lhůtě §u 256, odstavec druhý ex. ř. bylo pokračováno v prodejovém řízení k návrhu jiného věřitele.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, R II 36/25.)
Ve prospěch vymáhající věřitelky byla vykonána exekuce zabavením svršků dlužnice dne 22. března 1923; v prodejovém řízení bylo pak řádně pokračováno až do stanovení dražebního roku ze dne 12. června 1923, dražba však nebyla provedena, jelikož bylo usnesením ze dne 8. června 1923 proti povinné straně zahájeno vyrovnávací řízení a prodeje v běhu se nacházející byly odloženy na 60 dnů. Návrhu, došlému na soud dne 4. září 1924, by bylo v exekuci pokračováno, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud zamítl návrh, maje za to, že zástavní právo zaniklo, ježto pokračování v exekuci nebylo navrženo před 22. květnem 1924 (jednoroční lhůta prodloužená o 60 dní, na něž bylo prodejové řízení ve vyrovnacím řízení odloženo).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vymáhající věřitelka nabyla exekučního zástavního práva k movitým věcem, seznamenaným v zájemních protokolech dnem 22. března 1923 (§§ 253 a 257 ex. ř.). Dle §u 256 odstavec druhý ex. ř. zaniká takovéto exekuční právo zástavní uplynutím jednoroční doby, nebyl-li v tomto mezidobí učiněn návrh na prodej a nebylo-li v prodejovém řízení náležitě pokračováno. O tento případ tu jde, ježto vymáhající věřitelce byl k jejímu návrhu povolen prodej zabavených svršků současně se zájmem a uschováním již usnesením ze dne 14. března 1923. Jednoroční lhůta ve smyslu §u 256 odstavec druhý ex. ř. počala tedy běžeti od 22. března 1923, byla však, jak zjištěno rekursním soudem, usnesením ze dne 8. června 1923 povolujícím vyrovnávací řízení, na 60 dnů podle §u 11 odstavec druhý vyr. ř. stavena, takže skončila až dnem 21. května 1924. Chtěla-li tedy vymáhající věřitelka zabrániti zániku svého zástavního práva, bylo její věcí, by včas, t. j. před 21. květnem 1924 učinila návrh na pokračování v řízení prodejovém, což však opomenula a tím zástavního svého práva pozbyla (§ 256 odstavec druhý ex. ř.), Mylným jest její náhled, že, když bylo v době od 21. května 1924 k návrhu jiného vymáhajícího věřitele pokračování v prodejovém řízení povoleno, že se tak stalo i na prospěch její vykonatelné pohledávky, neboť zákon výslovně vyžaduje, by každý jednotlivý zástavní věřitel své zástavní právo v jednoroční lhůtě realisoval řízením prodejovým, t. j. by v této lhůtě učinil sám návrh na povolení prodeje a v prodejovém řízení řádně pokračoval. Učinila-li vymáhající věřitelka návrh na pokračování v řízení prodejovém až 4. září 1924, byl návrh právem rekursním soudem zamítnut, poněvadž v této době neměla jíž zástavního práva k movitým věcem, jichž prodeje se návrhem domáhala.

Citace:

č. 4665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 291-292.