Čís. 4882.

Doznal-li domnělý nemanželský otec sice soulož v době kritické, popřel však přes to otcovství, nelze postupovati ve smyslu §u 16 I. dílčí novely k obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, R I 301/25.)
Soud prvé stolice uložil v nesporném řízení Josefu V-ovi, by platil nemanželskému dítěti výživné, ježto Josef V. doznal před soudem, že s matkou dítěte v kritické době tělesně obcoval. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a odkázal nárok nemanželského dítěte na uznání otcovství a placení výživného na pořad práva. Důvody: Dle §u 16 prvé dílčí novely k obč. zák. může výživné v řízení nesporném osobě, označené za nemanželského otce, jen tehdy býti uloženo, když otcovství uznal. Dle toho nestačí pouhé doznání, že s nemanželskou matkou v kritické době tělesně obcoval, ježto tu může býti, jak známo, celá řada důvodů, otcovství jeho vylučujících, na příkl. dřívější obtěžkání nemanželské matky, a pod., k vyměření výživného v řízení nesporném, nýbrž nutno nezbytně k tomu, by osoba, za nemanželského otce označená, také výslovně otcovství uznala, jak zákon v §u 16 cit. dílčí novely žádá. (Srv. rozhodnutí ze dne 26. září 1916, č. j. R VI 111/16, čís. 1767 sb. min. věst.). V tomto případě doznal sice stěžovatel, že s nemanželskou matkou ve dnech od 10. do 13. prosince 1923 tělesně obcoval a to tvrdí také nemanželská matka, opravujíc den soulože pouze na 9. prosince 1923, ale tvrdí vzhledem k narození dítěte (27. července 1924), že otcem dítěte není a výslovně, ač dvakrát byl slyšen, otcovství k dítěti popřel a výživné platiti nechce. Ježto sama nemanželská matka tvrdí, že obcovala se stěžovatelem pouze 9. prosince 1923 a netvrdí, že narozené dítě bylo nedonošené, ač by tomu, kdyby mělo pocházeti ze soulože se stěžovatelem, býti musilo, ježto by se dítě narodilo 230. den, bylo uznání otcovství stěžovatelem tím více třeba. Z toho patrno, že o nároku poručenstva za uznání otcovství a placení výživného možno rozhodnouti jen pořadem práva a nikoliv v řízení nesporném.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 16 prvé dílčí novely k občanskému zákoníku má se nesporný soudce postarati o to, by bylo otcovství k nemanželskému dítěti buď uznáno v řízení nesporném, neb určeno pořadem práva. Pouhé doznání skutečnosti, doznání nemanželské soulože v době kritické samo o sobě není ještě uznáním práva, není uznáním nemanželského otcovství a jest věcí řízení sporného, by se v tom kterém případě zjistilo, zda domněnka §u 163 obč. zák. o souložníku matky dítěte platí, či zda podařilo se ji vyvrátiti. Nelze tedy doznání skutečnosti soulože klásti na roveň uznání otcovství, jak správně usoudil soud rekursní, na jehož vývody se poukazuje. Poněvadž Josef V. sice soulož v době kritické doznal, ale otcovství k dítěti výslovně popřel, poukázal právem rekursní soud poručenstvo dítěte na pořad práva. Pokud se stěžovatel dovolává výnosu presidia vrchního zemského soudu v Praze ze dne 26. června 1924 Pres. 24 448/17/24, stačí poukázati k tomu, co právě bylo vyloženo a připomenouti, že v případě, o který jde, kde otcovství k dítěti výslovně bylo popřeno a placení výživného odepřeno, zajisté není předpokladů §u 16 první dílčí novely.

Citace:

č. 4882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 661-662.