Čís. 5085.

Podle §u 159, prvé věty, obč. zák. jest třeba, by byl manžel matky dítěte nezvěstným trvale, t. j. nepřetržitě od narození dítěte až do doby, kdy toto popírá svůj manželský původ.
(Rozh. ze dne 27. května 1925, Rv I 673/25.)
Žaloba dítěte, by byl oduznán jeho manželský původ, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Podle §u 159 obč. zák. v novelisovaném znění přísluší i dítěti, ovšem za podmínek tam přesně vytčených, právo, domáhati se žalobou soudního výroku, že není dítětem z určitého manželství. Rozhodnouti, zda byla žalobkyně v případě tuto projednávaném oprávněna k žalobě, či nikoli, závislým jest jedině na tom, možno-li právem za to míti, že manžel její matky, Otto E., byl již od narození žalobkyně trvale nepřítomen, vlastně že pobyt jeho byl trvale neznámým. Podle bezvadných zjištění procesního soudu prvé stolice, jež, nebyvše odvoláním napadeny, směrodatnými jsou i pro soud odvolací, odešel Otto E. dne 2. srpna 1914 na pole válečné a od té doby nebylo o něm zpráv až do 6. prosince 1920, kdy vrátil se z ruského zajetí, nikoli však ke své manželce, která zatím dne 29. prosince 1916 porodila nynější žalobkyni, nýbrž ke svému bratru Arturu E-ovi v O. v Sasku, kde zdržoval se až do 25. května 1921. To bylo jeho manželce dobře známo. I když po 25. květnu 1921 není po Ottonu E-ovi zase ani stopy, nelze přece důvodně tvrditi, že pobyt jeho byl od narození žalobkyně »trvale« neznámým, protože to by již samo sebou předpokládalo, že pobyt ten neznámým byl nepřetržitě. Dovozuje-li tudíž procesní soud prvé stolice ze zjištění právě naznačených, že schází žalobkyni legitimace k žalobě, dlužno se soudem tím plně souhlasiti a to stačí, aby byla žaloba zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu a poukazuje dovolatelku na jeho správné důvody s dodatkem, že ustanovení §u 159 obč. zák. o popírání manželského původu dítěte nelze vykládati extensivně, neboť, jak zřejmo z důvodové zprávy komise pro justiční věci bývalé vídeňské panské sněmovny k osnově zákona o změně a o doplnění občanského zákonníka, str. 16 a 17, bylo úmyslem zákonodárce, opatrně omeziti oprávnění dítěte, jelikož zasahuje do primerního práva otce, kterému, jako hlavě rodiny, v tomto směru zpravidla přísluší jedině rozhodné slovo. Dlužno tedy přísně vykládati předpoklady §u 159 obč. zák., který vyžaduje, by otec dítěte byl nezvěstným trvale, t. j. nepřetržitě od narození dítěte až do doby, kdy dítě popírá manželský původ. Tohoto předpokladu zde není, jelikož Otto E. dle zjištění nižších soudů byl nezvěstným pouze od narození dítěte, t. j. od 29. prosince 1916, do 6. prosince 1920, kdy se vrátil z ruského zajetí do O. v Sasku, kde se zdržoval až do 25. května 1921. S hlediska §u 159 obč. zák. jest tedy lhostejno, že Otto E. zůstal v cizozemsku a nevrátil se ku své manželce, dále že v O. neměl prý svého řádného bydliště a že vůči manželce chtěl prý zůstati nezvěstným.

Citace:

č. 5085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1012-1013.