Čís. 4633.

Kdo převzal věc (letadlo) k opravě, není povinen dáti ji pojistiti proti ohni.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Rv I 1969/24.)
Letecká společnost J. odevzdala Československým vojenským leteckým dílnám k opravě šest letadel, jež byly při požáru v dílnách zničeny. Žaloba postupníka letecké společnosti na erár o náhradu škody byla oběma nižšími soudy zamínuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Pokud jde o odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci, shoduje se odvolatel s názorem soudu prvého, že mezi stranami došlo ke smlouvě o dílo dle ustanovení §u 1165 a násl. obč. zák. Žalobce domáhá se na žalované straně náhrady škody ze zničení požárem motorů, žalované straně do opravy daných. Náleželo mu tedy dokázati, že škoda vzešla zaviněním strany druhé (§ 1294, 1295 obč. zák.). Zavinění žalované strany shledává žalobce především v tom, že měla jako řádný hospodář věci pečlivě opatrovati, by zkáze nebo zničení jejich bylo zabráněno. Žalobce však neuvedl a neprokázal okolností, z nichž by se dalo souditi na to, že žalovaná strana opatrnosti této nešetřila. Z pouhé skutečnosti, že motory byly požárem zničeny, nelze ještě usuzovati na to, že se tak stalo zaviněním žalované. Další zavinění spatřuje žalobce v tom, že strana žalovaná nepojistila motory proti ohni. Avšak povinnost žalované strany k pojištění motorů do opravy jí daných, nelze ze zákonných ustanovení o zakázce dovoditi. (§ 1165 a násl. obč. zák.). Tato povinnost nedala by se ani dovoditi z ustanovení zákona obchodního, kdyby žalovaný erár byl obchodníkem a právní jednání na jeho straně bylo obchodem. Jest sice nesporno, že žalovaný erár převzal motory do opravy za mzdu, ale nebylo zjištěno, že provozoval tyto opravy po živnostensku. I kdyby však tomu tak bylo a žalovaná strana byla povinna šetřiti péče řádného obchodníka (čl. 282 obch. zák.), nebyla by přece povinna k pojištění. To plyne z ustanovení čl. 367 obch. zák., dle něhož komisionář ručí za ztrátu nebo poškození zboží tehdy, když neprokáže, že ztráta nebo poškození přivoděny byly okolnostmi, které vynaložením péče řádného obchodníka odvráceny býti nemohly, ale při tom výslovně je stanoveno, že komisionář jen tehdy je zodpověděn za to, že zboží nepojistil, když obdržel od komitenta k pojištění příkaz. Totéž platí i o povozníkovi (čl. 380 obch. zák. a rozh. ze dne 16. dubna 1907, čís. 4173 Ad. Kl. 2705). Zákon ze dne 28. dubna 1889, čís. 64 ř. zák. o zřizování a provozování veřejných skladišť v §u 15 výslovně ukládá podnikatelstvu povinnost, by dalo uložené zboží pojistiti proti ohni. Jsou tedy ustanovení o povinnosti obchodníků к pojištění zboží proti ohni výjimečné. Je-li tomu tak a žalobce nedokázal, že motory zaviněním žalované strany byly zničeny, nutno míti za to, že škoda nevzešla proviněním, nýbrž náhodou (§ 1296, 1311 obč. zák.). Z náhody však v tomto případě dle ustanovení §u 1168 a) obč. zák. je práv ten, kdo materiál (motory k opravě) dodal, tedy firma J. po případě žalobce jako jejich vlastník. Z té okolnosti, že erár pokládal za svou povinnost své vlastní věci pojistiti a že také skutečně za shořelé své svršky náhradu obdržel, nelze ještě usuzovati na to, že byl také povinen cizí do opravy mu dané svršky proti ohni pojišťovati. Žalobce snaží se dovoditi, že měla žalovaná strana motory v uschování a že proto i z důvodu smlouvy uschovací je povinna k náhradě škody. Názor ten nelze sdíleti, poněvadž svršky byly v držení žalované strany z důvodu smlouvy o dílo a nikoli z důvodu smlouvy uschovací, která ani výslovně ani mlčky nebyla uzavřena, neboť strany neujednaly, aby žalovaná strana vzala k sobě motory za tím účelem, aby je opatrovala. Než i kdyby tomu tak bylo, nemohla by okolnost ta přivoditi pro žalobce příznivější rozhodnutí, poněvadž ani uschovatel není práv z náhody (§ 964 obč. zák.) a o tu se v tomto případě jedná. Na smlouvu uschovací nelze souditi ani z té zjištěné skutečnosti, že se jednalo po opravě motorů o jejich převzetí státní správou, poněvadž, jak prvý soud správně uvedl, žalobce neprokázal, že s ní ujednal, aby až do rozhodnutí o onom převzetí převzala motory do svého uschování. Naopak je bezvadně zjištěno, že firmě J. byl doručen účet ze dne 4. října 1921, kterým jí bylo oznámeno, že všech 6 motorů je hotovo, ve skladě hlavních leteckých dílen uloženo a připraveno k předání. Z toho prvý soud právem dovodil, že společnost J., neodebravši opravené motory, octla se v prodlení (§ 1419 obč. zák.) a musí proto nésti následky zničení motoru požárem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nezáleží na tom, zda mezi stranami došlo ke smlouvě schovací, neboť žalovaná strana ani jako schovatel neručila by podle §u 964 obč. zák. za náhodu, a žalobce neuplatňuje žádného z důvodů §u 965 obč. zák. Nezáleží proto ani na tom, zda žalovaná strana vyjednávala se společností J. o převzetí motorů do vlastnictví státu, a zda jen z toho důvodu byla letadla ponechána v dílnách žalované strany, neboť ani v tomto případě nedalo by se říci, že žalovaná strana byla v prodlení s vrácením motorů podle §u 965 třetí věty obč. zák. Dovolání sdílí ostatně aspoň mlčky týž náhled, neboť veškeré jeho vývody, ač zdánlivě spočívají každý na jiném právním základě, končí vždy tvrzením, že bylo povinností žalované strany dáti motory pojistiti proti ohni, a že opomenutí této povinnosti zakládá její zavinění, opravňující žalobce požadovati náhradu škody. Po této stránce byla však věc probrána výstižně odvolacím soudem, a dovolání, nejsouc s to, by vyvrátilo správný tento názor ze zákona, pomáhá si jen povšechnými úvahami, jimž nedostává se právního základu. Poukaz na možnost nebezpečí, hrozícího letadlům v dílnách, a na opatrnost pečlivého hospodáře, týče se nikoliv žalované strany, jež převzala toliko smluvní závazek, opraviti letadla, nýbrž buď žalobce jako vlastníka letadel, anebo strany, jež motory těmi disponovala, davši je do správy. Žalovaná strana neměla k tomu právního důvodu, a to již proto, ježto by byla nucena sama platiti pojistné, a není jisto, zdali by, ať žalobce, ať společnost J. byli ochotni platiti po případě značné částky, z tohoto důvodu žádané, kdyby nebylo došlo k požáru, když nebyl žalované straně dán příkaz letadla pojistiti. Z jiného důvodu neuplatňuje dovolatel zavinění žalované strany. Praví sice na jednom místě, že se nepostarala řádně o věc, ale z povšechné této zmínky nelze vzhledem k předchozím vývodům usouditi za jiné, než že žalovaná strana nedala pojistiti letadla proti ohni a tím se o ně nepostarala.

Citace:

č. 4633. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 229-231.