Čís. 4869.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Pokud jest v náhlém napadnutí sněhu spatřovati vyšší moc, vyviňující dráhu z ručení za škodu z úrazu pádem na neposypaném nástupišti.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1925, Rv I 379/25.)
Nastupuje za sněžení do vlaku, klouzl žalobce na nástupišti, upadl a poranil se. Žalobní nárok proti dráze o náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vyšší mocí mohou býti jenom události, postihující podnikový provoz z venčí. Pokud události od příčiny ku příčině vzestupně neopouštějí oblasti podnikového provozu, jsou stále ještě příhodami v dopravě a dráha za ně ručí. Odvolací soud zjistil, že na stanici v Č. padal sníh po celý den 25. prosince 1923 a pak dne 26. prosince 1923 dopoledne a k večeru, a právě když dovolatel odjížděl, bylo sněhu 9 až 12 cm a že se vrstva jeho dne 26. prosince 1923 proti předešlém dni zvýšila o 3 cm. Dále zjistil, že železniční správa dala sníh v závějích odstraňovati četou 20 lidí ze železniční trati, že zejména ve stanici v Č. dala ručním pluhem prohazovati pěšinky od přijímací budovy ke kolejím, by umožnila bezpečné nastupování a vystupování cestujících. Toto zasněžení je zajisté událostí, účinkující z venčí, a tu sejde s hlediska ručení na tom, zda byla odvratitelnou, zdali totiž, »nejvyšší, stávajícím poměrům přiměřenou, bedlivostí a prostředky, jichž užití lze dráze s rozumem ukládati, byla při jejím dostavení a její účincích na provoz dráhy odstranitelná« —, totiž zda jde o takovou událost, při které selhává ochranná povinnost pro nemohoucnost a nezdolatelnost situace, ale také pro její nepředvídatelnost. Dovolatel míní s poukazem ku zdravému rozumu lidskému, že takové množství sněhu, dne 26. prosince 1923 napadlého, je v našich krajinách obvyklým zjevem, že proto nemůže býti považováno za nějakou vyšší moc, ale má na mysli nikoli odvolacím soudem zjištěný stav, nýbrž stav podle opožděně předložených meteorlogických potvrzení. Nelze mu přisvědčiti. Byť i sněžení bylo ku konci prosince i v Č. předvídatelným zjevem, přece nelze mluviti o předvídatelnosti, která by mohla ukládati železniční správě, aby udržovala ku odklizení sněhu takovou pohotovost, která by byla po dovolatelově přání s to, okamžitě, neb alespoň podle jízdního řádu přesně, odstraniti veškeré množství napadalého sněhu dochvilně před vjezdem a odjezdem jednotlivých vlaku osobních, která by byla s to užíti všech prostředků k úplnému odstranění jakéhokoliv nebezpečenství sklouznutí. Při tom je závažno, že sněžením narůstala sněhová vrstva a že železniční správa, jak bylo zjištěno, učinila vše, co mohla v této situaci učiniti v zájmu zabezpečení nastupování a vystupování cestujících. Náhlým a trvalým sněžením, jehož účinky daly se zdolati jenom prostředky, jichž užití nelze s rozumem dráze ukládati, vyvolán byl na nástupišti stanice v Č. v rozhodující době takový stav, jenž dráze ukládal, aby učinila všecko, co bylo v její moci s prostředky po ruce jí jsoucími. Dovolací soud přihlížeje ku všem, po této stránce učiněným, zjištěním odvolacího soudu, dospívá srovnale s nižšími stolicemi k závěru, že se strany žalovaného učiněno bylo proti živelné vyšší moci vše, co na něm ku odvrácení nebezpečenství a škody mohlo býti ve zjištěné situaci požadováno, že se tedy žalovanému podařilo prokázati skutečnosti, sprošťující jej zákonitého ručení za příhodu v dopravě.

Citace:

č. 4849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 638-639.