Čís. 4524.


Spor o žalobě dle §u 37 ex. ř. není věcí feriální. Ustanovení druhého odstavce §u 225 c. ř. s., podle něhož soudní prázdniny nemají vlivu na propadné lhůty v opravném řízení proti rozsudkům pro uznání, platí také pro rozhodnutí takovýchto rozsudků v otázce útrat.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1925, R I 1044/24).
Nárok dle §u 37 ex. ř., zažalovaný Jindřichem P-em proti Janu K-ovi a oceněný na 10000 Kč, žalovaný uznal, načež procesní soud prvé stolice vydal podle žaloby rozsudek pro uznání a přisoudil žalovanému 180 Kč útrat. Rozsudek byl doručen žalobci dne 30. července 1924. Jan K. navrhl dne 22. srpna 1924 exekuci proti Jindřichu P-ovi ku vydobytí útrat. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Poněvadž nejde o věc nepatrnou, ani o rozsudek pro uznání, poněvadž nárok na náklady sporu nebyl uznán, počíná podle ustanovení §u 225 c. ř. s. čtrnáctidenní lhůta k odvolání teprve dnem 26. srpna 1924 a nebyl tedy rozsudek ten dne 23. srpna 1924, kdy exekuce byla povolena, právoplatným a netvořil ještě exekuční titul, jímž jest podle §u 1 ex. ř. jen rozsudek právoplatný.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Stěžovatel není sice v právu, pokud tvrdí, že vybavovací žaloba podle §u 37 ex. ř., ve které předmět sporu oceněn byl na 10000 Kč, jest věcí feriální podle §u 223 odstavec druhý c. ř. s., neboť taková žaloba vznikla sice z podnětu exekučního řízení (§ 17 odstavec druhý ex. ř.), ale nenáleží k exekučnímu řízení, nýbrž zahajuje samostatnou rozepři podle předpisů civilního řádu soudního. V ostatním však dlužno dáti dovolacímu rekursu za pravdu. Exekučním titulem, na jehož základě procesní soud exekuci povolil, jest rozsudek, jímž byla pro uznání žalovaného (nynějšího vymáhajícího věřitele) prohlášena mobilární exekuce podle §u 37 ex. ř. za nepřípustnou, jímž však byl žalobce (nynější povinný) odsouzen podle §u 45 c. ř. s., aby nahradil žalovanému útraty sporu 180 Kč 40 h, o jejichž vydobytí jde. Nález rozsudkový obsahuje tedy jednak rozhodnutí ve věci hlavní na základě uznání, jednak rozhodnutí o útratách sporu na základě sporného jednání. Jde nyní o otázku, zda onen rozsudek i co do útrat jest rozsudkem pro uznání, o kterém platí předpis §u 225 odstavec druhý c. ř. s. K otázce té sluší přisvědčiti, neboť předmětem rozsudku jest jen věc hlavní (§ 404 c. ř. s.) a jen ta rozhoduje o povaze rozsudku, jako rozsudku pro uznání. Jde to na jevo také z §u 395 c. ř. s., ve kterém míní se »nárokem proti žalovanému vzneseným« také jen nárok ve věci hlavní. Je-li tomu tak, neměly podle §u 225 odstavec druhý c. ř. s. soudní prázdniny vlivu na počátek a běh 14denní lhůty k podání opravných prostředků proti tomuto rozsudku, ať by opravný prostředek podal žalobce nebo žalovaný a ať by šlo o odvolání z rozhodnutí ve věci hlavní (§§ 461, 464 c. ř. s.), neb o rekurs z rozhodnutí o nákladech sporu (§§ 55, 514, 521 c. ř. s.). Zákon v §u 225 odstavec druhý c. ř. s. nijak nerozeznává, o jaký opravný prostředek jde a která z obou stran chce opravného prostředku použíti, nýbrž mluví docela všeobecně jen »o konečných lhůtách v řízení opravném«. Nelze tedy souhlasiti s názorem rekursního soudu, jenž klade váhu na to, že útratový nárok tehdejším žalobcem a nynějším povinným uznán nebyl, neboť neuznání útratového nároku, jenž kotví v předpisech práva procesního a jest jen nárokem podružným (viz také plenární usnesení ze dne 20. května 1924, pres. 298/24, čís. sb. 3868), nemá významu pro posouzení otázky, zda jde o rozsudek na základě uznání. Ježto rozsudek, o který jde, nebyl u přítomnosti obou stran prohlášen (§ 416 odstavec třetí c. ř. s.), nýbrž podle §u 415 c. ř. s. vyhražen a písemně doručen teprve dne 30. července 1924 a ježto proti němu do 14 dnů opravný prostředek podán nebyl, stal se tím právoplatným (§ 7 ex. ř.), takže procesní soud správně vyhověl exekuční žádosti, podané až 22. srpna 1924 a bylo tudíž jeho usnesení obnoviti.
Citace:
č. 4524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 33-34.