Čís. 5068.

Prodej podle čl. 310, 382 obch. zák. není exekucí a nelze se proti němu brániti žalobou dle §u 37 ex. ř., aniž může býti vyloučen tím, že si na věc, dotčenou prodejem, osobuje vlastnické právo osoba třetí.
(Rozh. ze dne 22. května 1925, Rv I 748/25.)
Žalovaná strana vymohla si ve smyslu ustanovení čl. 310 a 382 obch. zák. prodej předmětů, které manželé Jan a Anna M-ovi nechali od ní odvézti z krámů a které pak žalovaná strana ve svém skladišti přechovávala pro útraty převozu a uskladnění. Bohumír Κ., tvrdě k oněm předmětům vlastnické právo, domáhal se zrušení exekuce. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalované straně byl povolen prodej dle čl. 310 obch. zák. jako speditérce, uplatňující své zákonné právo zástavní na předměty, u ní se nalézající, pro výlohy dopravy a uskladnění. Prodej takový řídí se ustanovením §u 47 uv. zák. k obchodnímu zákonu. Z toho zjevno, že nejde tu o vnucený prodej podle řádu exekučního, pro který musí býti zjednán zákonem předepsaný titul exekuční a splněny další předpisy ex. řádu. Nelze proto použiti ohledně tohoto prodeje ustanovení exekučního řádu, protože zákonné právo zástavní speditéru dle čl. 382 obch. zák. poskytnuté tomuto přísluší bez ohledu na to, kdo jest jejím vlastníkem. Žaloba dle §u 37 exekučního řádu proto není přípustnou. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v tom, že nebylo přihlíženo k ustanovení §u 1 čís. 6 ex. ř., podle kterého jsou exekučním titulem také všechna vykonatelná nařízení civilních soudů v nesporných věcech právních. Dovolatel míní, že k těmto patří i sporný případ, a že proto není nejmenší pochybnosti, že jde o exekuci, proti které jest přípustná vylučovací žaloba podle §u 37 ex. ř. Dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. není opodstatněn. Dovolatel uplatňuje vůči zákonnému zástavnímu právu speditérovu podle čl. 382 obch. zák. žalobou podle §u 37 ex. ř. své právo vlastnické. Žalovaná firma realisovala toto své zákonné zástavní právo způsobem, v čl. 310 obch. zák. uvedeným, a byl jí prodej podle tohoto článku povolen usnesením okresního soudu pro obchodní věci v Praze. Tento prodej není exekucí (§ 47 uvoz. zák. k obch. zákonu a čl. XIII. čís. 9 uvoz. zák. k exekučnímu řádu). Proto není exekucí, poněvadž tato, jak to vyplývá z §§ 1 a 7 ex. řádu, předpokládá exekuční titul, jehož se však nedostává prodeji podle čl. 310 obch. zák. Činnost soudu obmezuje se při zkoumání návrhu na povolení tohoto prodeje na to, zda jsou osvědčeny náležitosti nabytí uplatněného zákonného práva zástavního podle čl. 382 obch. zák., toto zkoumání však nezapadá do rámce exekučního řízení. Poněvadž jest tedy prodej podle čl. 310 obch. zák. prováděn v nesporném řízení, je žaloba podle §u 37 ex. ř., která je možná jen proti exekuci, z toho důvodu nepřípustnou. Ale odvolací soud, schváliv v této příčině právní názor prvého soudu, nepochybil po stránce právního posouzení, ani když uznal, že je žaloba bezdůvodnou. Poněvadž je zástavní právo podle čl. 382 obch. zák. zákonným právem zástavním, realisovatelným beze zřetele na to, komu náleží vlastnictví ku předmětům, zástavním právem postiženým, poněvadž toto zákonné právo zástavní trvá i v úpadku i v exekučním řízení, prodej podle čl. 382 obch. zák. nemůže býti vyloučen z důvodu, že si vlastnické právo ku předmětům, tímto prodejem dotčeným, osobují třetí osoby; proto, i kdyby bylo prokázáno tvrzené vlastnictví dovolatelovo, nemohlo by býti vyhověno žalobnímu žádání, aby prodej byl zrušen, nehledí-li se k tomu, že je žádáno zrušení exekuce a že o exekuci vůbec nejde.

Citace:

č. 5068. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 980-981.