Čís. 4594.

Pro dohodu o příslušnosti jest lhostejno, zda ten, kdo se příslušnosti podrobil, bydlí na Slovensku, či zda jest dokonce cizincem.
Platnost a závaznost podrobení se tuzemskému soudu (soudu v zemích historických) jest posuzovati jedině s hlediska tuzemského práva (práva platného v zemích historických).
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R I 61/25.)
K odůvodnění místní příslušnosti okresního soudu v Kutné Hoře dle §u 104 j. n. uvedla žalující strana, že žalovaný podepsal v Bratislavě objednací lístky, obsahující doložku »splatno a žalovatelno« v Hoře Kutné. Prvý soud, ačkoliv zjistil, že zmíněné skutkové tvrzení strany žalující se zakládá na pravdě, vyhověl námitce místní nepříslušnosti jednak z toho důvodu, že jeden objednací lístek nebyl stranou žalující podepsán, důsledkem čehož prý nedošlo v tomto případě k úmluvě stran o příslušnosti soudu, jednak proto, že úmluva o prorogaci uzavřená v Bratislavě neodpovídá předpisu §u 317 uherského c. ř. s. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Názoru prvého soudu nelze přisvědčiti. Listinný doklad o úmluvě prorogační může býti podán listinou pocházející od žalobce a podepsanou toliko žalovaným, poněvadž zákon v §u 104 j. n. nevyžaduje písemnou, nýbrž toliko výslovnou úmluvu, která také již v žalobě byla listinou prokázána; neboť z objednacího lístku je patrno, že obě strany se dohodly o příslušnosti soudu. Omluva o prorogaci není podle názoru rekursního soudu vyloučena ani ustanovením §u 317 uher. c. ř. s. Žalovaný není cizincem, nýbrž jest československé státní příslušnosti; nelze proto nahlédnouti, proč by nemohl se podrobiti pravomoci tuzemského soudu mimo obvod soudu jeho bydliště. Ustanovuje-li zákon ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 sb. z. a n. k odst. X. uvoz. zákona k jurisdikční normě, že tuzemskem ve smyslu civilního soudního řádu jest území Československé republiky, ve kterém tento zákon platí, jest přes to, že jest v oblasti republiky dvojí procesní právo a každé výlučně účinkuje v určité části jinak jednotného a nedílného státního celku (§ 3 ústav. listiny), míti za to, že používání předpisů procesního práva jedné oblasti vůči oblastí druhé stejně jako vůči cizině vedlo by ke zcela nemožným důsledkům, že právě jednotnost státního území musí vésti k tomu, že bude upustiti od výlučnosti toho kterého práva a připustiti širší měrou než vůči cizině účinnost jednoho práva v území práva druhého, a že tomu bude zajisté i ohledně nedostatku formy při ujednání prorogačním. Z uvedených důvodů má soud rekursní za to, že nedostávající se forma prohlášení žalovaného, jak ji vyžaduje procesní právo uherské, nemůže býti na závadu platnosti prorogačního ujednání a proto, vycházeje z odlišného hlediska, rozhodl o stížnosti, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění rekursního usnesení, jež dovolací soud sdílí. Stěžovatelovo mínění, že se žalobkyně ani neodvažuje tvrditi, že strany učinily úmluvu o splatnosti a žalovatelnosti kupní ceny v Kutné Hoře, vyvráceno je ve stížnosti citovaným doslovem žalobním, podle kterého stěžovatel podepsal objednací lístek se zmíněnou doložkou, což postačí ku založení sudiště podle §u 104 j. n. Také nelze schváliti stěžovatelovo mínění, že když on jako Bratislavský obyvatel nebyl povinen podle tam platného práva prohlížeti objednací lístek s řečenou, pouze drobným tiskem vytisknutou doložkou, takže ani mlčky nemohl učiniti podepsáním objednacího lístku úmluvu podle §u 104 j. n., zvláště, když ani nečetl této doložky a dále, že když měl činiti pouze s Bratislavskou filiálkou žalující záložny, že pro něho způsobem shora uvedeným nemohla vzejíti platná, jej s hlediska §u 104 j. n. vížící úmluva. Rozhodujícím jest, že se stěžovatel podpisem objednacího lístku se shora uvedenou doložkou podrobil sudišti soudu Kutnohorského, tedy místa, kde předpisy uherského práva neplatí. Byť i stěžovatel bydlil v území, kde platí předpisy uherského práva, nemůže býti považován za cizozemce, ale i kdyby byl cizozemcem, podle právního řádu v tomto státě platného by to nebylo na překážku, by podle §u 104 j. n. neuzavřel závaznou smlouvu, že se podrobuje sudišti některého soudu v tuzemsku, u něhož předpisy, v místě jeho pobytu platné, neplatí, vždyť nejen Bratislavští obyvatelé, nýbrž dokonce i cizinci v cizině bydlící mohou míti rozumný zájem, by spor byl projednáván zdejšími soudy. Při výkladu zákona ohledně těchto otázek jest míti na zřeteli podle §u 6 obč. zák., že zákon dává stranám na vůli, by se podrobily soudu podle jejich přesvědčení pro projednáni určité rozepře nejpříhodnějšímu, když tedy v předpisu §u 104 j. n. není činěn rozdíl mezi státními příslušníky, bydlícími v místech, kde platí zdejší, a v místech, kde platí uherský civilní řád soudní, jakož i ty které předpisy jurisdikční, ba když nečiní rozdílu ani mezi tuzemci a cizozemci, jest uznati, že se stěžovatel mohl platně a závazně podrobiti soudu v Kutné Hoře a jest otázku platnosti a závaznosti tohoto jeho podrobení se tuzemskému soudu posuzovati jedině s hlediska tuzemského práva.

Citace:

č. 4594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 167-168.