Čís. 4924.

Okolnost, že řízení o žalobě základní rozepře bylo skončeno rozsudkem pro zmeškání, nevylučuje obnovu řízení pro nové skutky a průvody a má toliko ten význam, že dostavivši se strana v obnoveném řízení nemusí již dokazovati pravdivost svého skutkového přednesu, jejž soud položil za základ svému rozsudku pro zmeškání.
Obnovy dle §u 530 čís. 7 c. ř. s. nemůže se domáhati, kdo z nedbalosti neuplatňoval již v dřívějším sporu okolnost, tvořící základ obnovy. Nedbalost jest spatřovati v tom, že postoupený dlužník se nepřesvědčil, zda postupní listina jest firemně správně podepsána.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1925, Rv I 355/25.)
Žalobu o obnovu řízení z důvodu čís. 7 §u 530 c. ř. s. procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Firma M. a spol. postoupila postupní listinou ze dne 22. května 1922 svou pohledávku proti žalobci částkou 9 363 Kč 60 h žalované bance. Postupní listina byla podepsána pouze veřejným společníkem firmy M. a spol. A-em, ačkoliv podle společenské smlouvy bylo zapotřebí kolektivního podpisu dvou společníků, což bylo i patrno z obchodního rejstříku. Žalobce byl o postupu vyrozuměn, vzal vyrozumění to bez námitek na vědomí a zaplatil žalované bance na postoupenou pohledávku 6 000 Kč. Jelikož zbytek zaplatiti se zdráhal, byl žalován a když se k prvému roku nedostavil, byl k návrhu nyní žalované banky rozsudkem pro zmeškání ze dne 14. listopadu 1923 uznán povinným, by jí zbytek postoupené pohledávky 3 363 Kč 60 h s příslušnými úroky a útratami zaplatil. Žalobce domáhá se obnovy tohoto řízení, skončeného rozsudkem pro zmeškání, opíraje svou žalobu o důvod §u 530 odstavec prvý čís. 7 c. ř. s. a tvrdě, že se teprve 17. ledna 1924, tedy v jednoměsíční lhůtě §u 534 c. ř. s. dozvěděl od Kurta M-а, že postup byl neplatným, protože postupní listina nebyla firemně podepsána. Nelze souhlasiti s dovoláním, že žalobce nezaviněnou neznalostí zápisu v obchodním rejstříku a jeho uveřejnění (čl. 25 odstavec třetí, 46 odstavec druhý a 115 obch. zák.) mohl by se omlouvati jen tehdy, kdyby byl prokázal okolnosti a skutky, z nichž by plynulo, že nemusel věděti o »zápisu a jeho uveřejnění«. Ale o to zde vlastně nejde. Pro nové skutky a důkazy (§ 530 odstavec prvý čís. 7 c. ř. s.) připouští se obnova řízení podle §u 530 odstavec druhý c. ř. s. jen tehdy, když strana bez své viny nebyla s to, by nové skutky pokud se týče průvody přivedla k platnosti před koncem ústního jednání, po kterém byl vynesen rozsudek v prvé stolici. Obnovy podle §u 530 odstavec prvý čís. 7 c. ř. s. nemůže se tedy domáhati, kdo z nedbalosti neuplatňoval již v dřívějším řízení okolnosti, tvořící základ obnovy. Jest proto vyloučena z tohoto mimořádného opravného prostředku strana liknavá a bezstarostná, zejména tedy strana, která, ať již po skutkové nebo po důkazní stránce, k spornému jednání náležitě se nepřipravila (úřední sbírka vídeňská čís. 633). Nezáleží proto na tom, že žalobce nevěděl o okolnosti, že firma M. a spol. znamená kolektivně, pokud se týče, že byl, jak tvrdí, mylného mínění, že stačí podpis jeden, nýbrž rozhoduje, zda o tom při náležité pečlivosti a obezřetnosti věděti mohl, o čemž za daných okolností pochybovati nelze. Žalobcovu nedbalost sluší spatřovati již v tom, že, byv postupníkem (nyní žalovanou bankou) žalován o zaplacení zbytku postoupené pohledávky, se nepřesvědčil, zda postupní listina byla firemně podepsána, což vzhledem k veřejnosti obchodního rejstříku snadno mohl učiniti. Nelze souhlasiti s odvolacím soudem, že žalobce mohl spoléhati na to, že pohledávka byla postoupena bance a že banka se přesvědčila o správnosti postupu, neboť žalovaná banka vůči žalobci k vynaložení takové pečlivosti nebyla povinna a kdo mimo závazek ať smluvní ať zákonný spoléhá na pečlivost třetí osoby, jedná toliko na vlastní nebezpečí. Při náležité opatrnosti, jakou zákon na stranách žádá, mohl tedy žalobce v základním sporu věděti, že firma znamená kolektivně, a mohl tedy v onom sporu zavčas vznésti i námitku neplatnosti postupu, opřenou o tuto skutečnost. Žaloba o obnovu byla proto prvým soudem zamítnuta právem. Vzhledem k velícímu předpisu §u 530 odstavec druhý c. ř. s. se ještě podotýká, že okolnost, že základní řízení bylo skončeno rozsudkem pro zmeškání, nevylučuje obnovy řízení pro nové skutky a průvody, neboť § 530 c. ř. s. ve směru tom nerozeznává a z povahy rozsudku pro zmeškání (§§ 396—399 c. ř. s.) to neplyne, nýbrž plyne z ní toliko, že dostavivší se strana v obnoveném řízení nemusí již dokazovati pravdivost svého skutkového přednesu, jejž soud svému rozsudku pro zmeškání položil za základ.

Citace:

č. 4924. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 733-734.