Čís. 4706.

V tom, že byla uzavřena rukojemská smlouva bezprostředně před vyrovnáním, nelze ještě spatřovati poskytnutí výhody jednomu z věřitelů. Rukojmí nemůže se dovolávati částečného sproštění hlavního dlužníka nuceným narovnáním.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, Rv I 90/25.)
Žalovaný zaručil se dne 11. srpna 1921 za zápůjčky, jež žalobce poskytoval firmě F. a P. Dne 7. října 1921 bylo o jmění firmy F. a P. zahájeno vyrovnávací řízení. Žalobě o zaplacení zaručeného peníze bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolateli nelze dáti za pravdu, pokud spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud odmítl použíti předpisu §u 47 vyrovn. řádu. Dovolatel odůvodňuje svůj právní názor tvrzením, že žalobce v okamžiku, kdy mu vydal rukojemské prohlášení, věděl, že firma F. a P. jest v peněžitých nesnázích, že již usiluje o mimosoudní vyrovnání, a že když se toto nepodaří, že bude zažádáno o soudní vyrovnání. Z toho odvozuje, že žalobcův nárok proti němu z rukojemství za jeho" otce převzatého, směřující k tomu, by žalobce hlasoval pro vyrovnání, což se skutečně stalo, jeví se býti neplatným zvláštním nadržováním, jelikož smlouva o rukojemství uzavřena byla bezprostředně před zahájením vyrovnávacího řízení. Odvolací soud však právem považoval právní poměr mezi stranami rozepře za samostatný, na právních osudech firmy F. a P. zcela neodvislý celek, a z toho správně usoudil, že věc soudního vyrovnání firmy nemá co činiti se žalobním nárokem. Dovolatelův rukojemský závazek týká se jenom stran rozepře a dlužno jej ve příčině jeho rozsahu posuzovati podle §§ 1353 a 1354 obč. zák. Podle tohoto (§ 1354) nepříslušejí rukojmímu námitky, které vylučují neb obmezují jenom ručení hlavního dlužníka. Proto se nemůže rukojmí dovolávati částečného sproštění hlavního dlužníka, nastalého nuceným narovnáním. Vždyť je právě hlavním účelem rukojemství ochrániti věřitele před platební neschopností hlavního dlužníka, což soud prvé stolice správně vystihl poukazem k §u 48 vyrovn. řádu a což odvolací soud právem schválil.

Citace:

č. 4706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 363-364.