Čís. 4705.

»Nouzí« ve smyslu §u 154 obč. zák. jest rozuměti takový stav, za něhož se postiženému nedostává z vlastních prostředků slušné výživy.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, R I 2/25.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaných náhrady nákladu, jejž byla učinila na jejich otce. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolatelka založila žalobní nárok na předpisu §§ 154 a 1042 obč. zák. Podle §u 154 obč. zák., upadnou-li rodiče v nouzi, jsou děti povinny slušně je vyživovati. »Nouzí« podle tohoto předpisu jest vyrozumívati takový stav, když se postiženému nedostává z vlastních prostředků slušné výživy. Tak tento předpis vykládá i dovolatelka, připojujíc k tomu případně, že »nouze« podle §u 154 obč. zák. nevyžaduje, by rodiče neměli praničeho, s čímž dlužno souhlasiti, neboť i tehdy jde o »nouzi«, když mají tak málo, že to nepostačí na slušnou výživu, když nejsou s to, bez podpory svých dětí ukojiti nutné životní potřeby. Odvolací soud ovšem zjistil, že dovolatelčiny náklady na opatření stravy zemřelého otce žalovaných za dobu od září 1915 do polovice února 1923 činily včetně nájemného z pokoje nejméně 20000 Kč, leč tato okolnost za ostatního stavu výsledků této rozepře při jejím rozsouzení nemůže přicházeti v úvahu, nýbrž pro tuto je rozhodujícím, zdali dovolatelka učinila za žalované náklad, který by ony po zákonu byly povinny samy učiniti s úmyslem, žalované tím zavázati, tedy v očekávání náhrady. Leč odvolací soud zjistil, a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávati toto zjištění, že Tomáš H. měl tolik příjmů, že mu bylo možno, aby hradil náklady svého zaopatření u dovolatelky, a tvrdí-li tato opak, rozchází se s tímto zjištěním a tím již neprovádí podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněného důvodu dovolacího po zákonu.

Citace:

č. 4705. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 362-363.