Čís. 4756.
K návrhu manžela, by manželství, rozvedené za platnosti rozlukového zákona bylo prohlášeno v řízeni nesporném rozloučeným pro nepřekonatelný odpor, nestačí souhlas manželky, udělený pod podmínkou, manželem nepřijatou (že manžel bude jí platiti nadále výživné).
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R I 167/25.)
Žádost manžela, by jeho manželství s Marií S-ovou rozvedené dobrovolně od stolu a lože usnesením ze dne 8. října 1924 bylo pro nepřekonatelný odpor rozloučeno, soud prvé stolice zamítl, odkázav žadatele na pořad práva. Důvody: Marie S-ová prohlásila při svém výslechu, že s rozlukou manželství souhlasí jen pod tou podmínkou, že navrhovatel bude jí platiti další výživné. Navrhovatel na to prohlásil, že s touto podmínkou nesouhlasí. Poněvadž manželství bylo rozvedeno teprve po vydání zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., může býti manželství pro nepřekonatelný odpor řízením nesporným rozloučeno jenom za souhlasu obou stran, a, jelikož druhý manžel nedal souhlas k rozluce bez výhrady, bylo žádost zamítnouti a žadatele bylo podle ustanovení §u 16 rozl. zák. odkázati na pořad práva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil, poukázav ku správnému odůvodnění napadeného usnesení a na stálou judikaturu nejvyššího soudu a připomněl dále, že jde o manželství rozvedené po vyhlášení zákona ze dne 22. května 1919, Čís. 320 sb. z. a n. a tu vedle poslední věty odstavce druhého čl. 2. nařízení vlády republiky Česko-slovenské ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n., nesouhlasí-li druhý manžel — ovšem bezvýhradně a bezpodmínečně — s navrženou rozlukou, soud musí odkázati žadatele na pořad práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav podmínek §u 16 nesp. říz.