Čís. 4600.

Ani na neerárních silnicích není (v Čechách) přípustná jízda vozidly, zatíženými více než 7280 kg. Na tom nemění se ničeho tím, že bylo vozidlo úředně připuštěno k jízdě po veřejných silnicích, Kdo jezdí s vozidlem abnormálně zatíženým, jest práv z poškození silnice.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, Rv I 1667/24).
Žalovaný poškodil mosty na okresních silnicích, jezdě po nich těžkým nákladem. Žalobu zastupitelského okresu na náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Odvolací soud zjistil, že žalovaný jel se svým zatíženým nákladním autem o váze více než 7280 kg — asi 8500 kg — po okresních silnicích, v žalobě uvedených a při tom způsobil žalovanou škodu na silničních předmětech tamže blíže poznačených. Tato zjištění nejsou stižena vadami, dovoláním podle §u 503 čís. 2 a 3 c. ř. s. uplatňovanými, jsou tudíž závazna i pro dovolací soud (§§ 498 a 513 c. ř. s.). Podle nich není pochyby, že žalovaný žalobci žalovanou škodu způsobil (§ 1293 obč. zák.). Jde jen o to, zda ji také ve smyslu §u 1294 obč. zák. zavinil. Na tuto otázku odpověděl odvolací soud právem kladně. Je nesporno, že žalovaný je majitelem zasílatelského závodu a velkoobchodu uhlím, dřívím a stavebními hmotami a že v této své živnosti používá pro jízdu po silnicích nákladního automobilu. Musí tedy znáti a jest jeho vinou, když nezná všechny předpisy, které se týkají provozu jeho živnosti, zejména i předpisy o nutných opatrnostech při jízdě s nedělitelným nákladem o více než 7280 kg po erárních silnicích, obsažené v §u 14 řádu silniční policie (vyhláška místodržitele pro Čechy ze dne 21. června 1886, čís. 49165 z. zák. čís. 54) a ve výnosu místodržitelství ze dne 25. června 1863, čís. 33617. Dále mu muselo při patřičné píli a pozornosti člověka obyčejných schopností býti též známo, že silnice, o kterou tu jde, je okresní silnicí druhého řádu, že okresní silnice, jak je všeobecně známo (§ 269 c. ř. s.), slouží zpravidla jen skrovnějším potřebám užšího místního kraje a proto nejsou tak důkladně a dokonale zařízeny jako silnice erárni (státní) a že tudíž opatrností, výslovně předepsaných pro tyto, v stupni jen ještě vyšším je použiti též ohledně silnic okresních. Chtěl-li žalovaný na okres, silnicích použiti vozidla s nákladem nad naznačenou míru, bylo na něm, by vynaložil oné obezřetnosti, které takové podnikání vyžaduje. Opomenuv tuto samozřejmou povinnost, ručí podle §u 1294 obč. zák. za škodu, z jeho jednání vzniklou. Jak již uvedeno, zjistil odvolací soud, že z jeho jízdy zažalovaná škoda vzešla. Vytýká proto dovolání neprávem odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Na tom nemění ničeho, že automobil žalovaného byl zemskou politickou správou k jízdě po veřejných silnicích připuštěn. Dekretem o tom je jen řečeno, že auto je po své technické stránce způsobilé, by ho bylo k jízdě po veřejných silnicích používáno; tím není však řečeno, že by při této jízdě nebylo třeba šetřiti oněch předpisů a samozřejmých opatrností, kterých vyžaduje stav té neb oné silnice. Jest-li takto jisto, že žalovaný je ze škody práv, protože vznikla z jeho zavinění, stávají se bezpodstatnými všechny vývody odvolacího rozsudku a dovolání, které se zabývají jen pro opačný případ otázkou, zda by žalovaný byl podle §u 1311 obč. zák. také povinen škodu nahraditi, kdyby byla vznikla náhodou.

Citace:

č. 4600. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 179-180.