Čís. 4742.

Jde o případ §u 7, nikoliv §u 8 ex. ř., bylo-li umluveno vydání automobilu opraveného a schopného k jízdě po provedení zkušební jízdy, proti současnému zaplacení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 26. února 1925, R I 122/25.) Vykonatelným smírem ze dne 27. června 1924 zavázal se žalovaný Mojmír M. vydati žalobci Karlu B-ovi opravený, jízdy úplně schopný osobní automobil, který byl předmětem sporu, do 11. července 1924 po provedené zkušební jízdě pod exekucí proti současnému zaplacení 7000 Kč. Poněvadž žalovaný Mojmír M. přes několikeré vyzvání závazku nesplnil, navrhl žalobce Karel B. povolení exekuce k vydobytí nároku z tohoto smíru odnětím auta žalovanému Mojmíru M-ovi a vydání téhož jemu (žalobci) prohlásiv zároveň, že je ochoten, bude-li auto odpovídati podmínkám, ve smíru uvedeným, vyplatiti žalovanému po provedené zkušební jízdě 7000 Kč, po případě složiti peníz ten do soudního uschování. Exekuce byla usnesením ze dne 26. srpna 1924 povolena, auto žalovanému Mojmíru M-ovi odebráno a odevzdáno žalobci Karlu B-ovi, který však odepřel vyplatiti 7000 Kč z důvodu, že prý podmínkám smíru nebylo vyhověno. Mojmír M. vedl na to proti Karlu B-ovi exekuci na svršky ku vydobytí oněch 7000 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Platební povinnost Karla В-a byla dle obsahu smíru odvislou od toho, že žalovaný Mojmír M. auto opraví tak, aby bylo jízdy úplně schopno, a že to zkušební jízdou bude na jisto postaveno. Vymáhá-li nyní Mojmír M. zaplacení 7000 Kč, musel by splnění těchto podmínek se své strany a tím splatnost vymáhané pohledávky prokázati listinami v §u 7 ex. ř. uvedenými a, kdyby mu to nebylo možno, vymoci si dle §u 10 ex. ř. rozsudek na uznání, že podmínkám smíru bylo vyhověno. Toho však vymáhající strana v exekučním návrhu ani netvrdila, tím méně prokázala, a neměla proto exekuce býti povolena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Kdyby bylo správným tvrzení dovolacího rekursu, že podle vykonatelného soudního smíru »vymáhající strana jest povinna vydati auto proti současnému zaplacení 7000 Kč«, bylo by ovšem schváliti jeho názor, že by šlo o plnění z ruky do ruky, a že by povolení exekuce k vydobytí 7000 Kč nebylo závislé na důkazu, že auto bylo již vydáno (§ 8 ex. ř.). Ale vymáhající strana neuvádí smír doslovně, vynechávajíc právě to nejdůležitější, totiž, že její právní předchůdce Mojmír M. se zavázal pod exekucí vydati opravený a jízdy úplně schopný osobní automobil po provedené zkušební jízdě, proti současnému zaplacení 7000 Kč. Tedy zaplacení oné částky bylo podmíněno vydáním automobilu určitých vlastností po předcházejícím jeho vyzkoušení, nebo-li podle slov §u 7, odstavec druhý ex. ř. byla vykonatelnost nároku na zaplacení 7000 Kč učiněna v exekučním titulu výslovně závislou na dostavení se určité skutečnosti, totiž na předcházejícím vzájemném plnění oprávněného. Povinná strana nezavázala se jen zaplatiti 7000 Kč, aniž zaplatiti je jen proti vydání automobilu vůbec, nýbrž pod podmínkou, že automobil bude opraven, jízdy úplně schopen a že tato schopnost bude zkušební jízdou zjištěna. Nic z toho vymáhající strana v exekučním návrhu netvrdila, tím méně ovšem listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými dokázala, což bylo její povinností, chtěla-li dosíci plnění druhé strany. Přisvědčiti tedy dlužno rekursnímu soudu, že nejde o případ §u 8 ex. ř., nýbrž o případ §u 7 ex. ř. a že pro nedostatek zákonných předpokladů tohoto předpisu nelze toho času exekuci povoliti. Odvolává-li se dovolací rekurs na předcházející rozhodnutí téhož rekursního soudu, týkající se povolení exekuce druhé straně k vynucení vydání automobilu, zapomíná, že povinnost vydati automobil nebyla závislou na předcházejícím zaplacení 7000 Kč, takže v opačném případě měla se věc jinak.

Citace:

č. 4742. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 422-424.