Příspěvek ku praxi §§ 148., 149. a 155. ex. ř., pak §§ 41. a 50. c. ř. s. a 74. a 78. ex. ř.
Proti vydražiteli usedlosti byla povolena relicitace a když dotyčné usnesení nabylo moci právní, nařídil exekuční soud výmaz poznámky příklepu. K návrhu vymah. věřitele byla nejen relicitace, nýbrž dražební řízení vůbec dle §. 200. č. 3. ex. ř. zastaveno a výmaz veškerých naň se vztahujících poznámek nařízen, kteréžto usnesení v moc práva taktéž vešlo.
Na to soud exekuční nařídil depositnímu úřadu vydání vadia vydražiteli.
Na rekurs vymah. věřitele zem. soud v Brně usnesení to změnil, nařídiv další uschování vadia.
Pokud však zamítnut byl exekučním soudem návrh vymah. věřitele, aby vádium bylo ve prospěch exekuční massy resp. vymah. věřitele prohlášeno propadlým, bylo naříkané usnesení potvrzeno. — 100
Důvody:
Zamítnutí návrhu, aby vádium bylo prohlášeno propadlým, jest zákonem i spisy odůvodněno, jelikož v zákoně takový následek prodlévání vydražitelova s placením výdražkových lhůt ustanoven není a též dražební podmínky takového ustanovení, dle kterého by vádium nabývalo povahy pokuty konventionální, neobsahují.
Právem však stěžuje si vymah. věřitel do usnesení, pokud jím vydání vadia vydražiteli povoleno bylo.
Neboť dle §. 148. ex. ř. má se vádium vydražitelem složené až do úplného splnění vydražiteli dle dražebních podmínek přísluší cích povinností aneb až do právoplatného odepření pří klepu v soudním uschování podržeti a dle §§ 149. a 155. ex. ř. ručí vádium jakožto zástava za veškeré z vydražení oproti vydražiteli vycházející nároky, zejména též za schodek na výdražku, jenž při relicitaci se vyskytne, za útraty relicitace a vůbec za veškeru prodlením vydražitelovým způsobenou škodu.
V tomto případě stal se příklep právoplatným, dražební pod-
mínky však dosud splněny nejsou. Vydražitel ručí tudíž za splnění podmínek dražebních a za ostatní dle §. 155. ex. ř. proti němu vzešlé nároky, pročež vádium jeho nesmí dle kategorického předpisu §. 148. ex. ř. ještě vydáno býti.
Na tom ničeho nemění okolnost, že následkem pravoplatného povolení relicitace první dražba své účinnosti pozbyla a že první soudce ovšem vzhledem na § 137. ex. ř. neprávem výmaz poznámky příklepu nařídil, poněvadž neúčinnost první dražby následkem povolené relicitace a vykonaný výmaz poznámky příklepu nemohou odstraniti závažnou okolnost, že vydražitel na se vzal jisté povinnosti a pro ně dal zástavu, a že tyto povinnosti dle předpisů ex. řádu přes povolenou opětnou dražbu nadále trvají. Bez srozumění veškerých účastníků nesmí se tudíž vádium vrátiti.
Nejvyšší soud na dovolací rekurs vydražitelův obnovil usnesení soudce prvního, zamítnuv však návrh na přiřknutí útrat odvolacího rekursu.
Důvody:
Budiž stranou ponecháno, zda usnesení exek. soudu, kterým výmaz poznámky příklepu nařízen, jakož i usnesení, kterýmž exekuční řízení zastaveno a výmaz veškerých na ně se vztahujících poznámek nařízen byl, se zákonem se srovnává čili nic. Jisto jest, že obě usnesení nabyla moci právní a že knihovní poznámky na toto řízení exekuční se vztahující právoplatně byly vymazány. Tím toto nucené dražební řízení definitivně bylo odbyto a nemůže v něm na opětnou dražbu zmíněné usedlosti více dojiti. Vymah. věřiteli přísluší naopak, nebyl-li uspokojen, toliko právo, aby po uplynutí v §. 200. č. 3. ex ř. ustanovené půlroční lhůty navrhnul nové dražební řízení proti povinnému, jehož bezpodmínečné právo vlastnické k usedlosti dotyčné teď i z pozemkové knihy opět jest zjevno
Za takového stavu věci nároky proti liknavému vydražiteli, jenž za splnění dražebních podmínek dle §§ 148., 149. a 155. ex. ř. byl by složeným vádiem musel ručiti, vůbec více vzejíti nemohou, tím méně, jelikož ohledně jeho vadia teď trvá stejný právní stav, jako v případě právoplatného odepření příklepu. Poněvadž mimo to v dražebních podmínkách ustanovení, dle něhož vádium v případě jich nesplnění jako pokuta konventionální by propadnouti měla, obsaženo není, jeví se exekučním soudcem nařízené vrácení vadia vydražiteli ve shodě se stavem věci a zákonem a bylo proto usnesení soudu rekursního, spočívající na nesprávném názoru o přípustnosti opětné dražby proti vydražiteli v naříkaném odstavci změniti a usnesení prvního soudce obnoviti.
Přiřknutí útrat revisních muselo býti odepřeno, poněvadž dovolatel není ani vymah. věřitelem, ani nenalézá se k vymah. věřiteli v poměru sporníka, na kterýž ustanovení §§ 41. a násl. c. ř. s. obdobně použiti lze.
(Rozh. z 28. února 1906, č. 3331.) J. B.