— 192 —
Putativní podvod.
Rozhodnutím ze dne 19. ledna 1907, č. 17052, nalezl c. k. nejvyšší jako kassační soud, že se zmateční stížnosti c. k. státního zastupitelství vyhovuje, rozsudek v odpor vzatý, pokud se týká obžalované M. Sch., se zrušuje jakožto zmateční a M. Sch. uznává se vinnou zločinem podvodu naznačeným v §§. 197., 200. zák. tr., jehož se dopustila tím, že si jednou v létě 1905 a pak ješté v době od prosince 1905 prsteny v úhrnné ceně 34 K 60 h a hotové peníze v úhrnném obnosu 62 K výslovně za nalezené jí označené přivlastnila a tím lstivě využitkovala neznalosti vlastníkovy o místě, kde předměty ty a hotovost se nalézají, v úmyslu způsobiti mu na jmění škodu 50 K převyšující, a že odsuzuje se za to dle §. 202. zák. tr. s použitím §. 54. zák. tr. do žaláře na deset dnú a dle §. 389. ř. tr. k náhradě nákladů na řízení trestní a na výkon trestu.
Důvody rozhodovací.
Zmateční stížnost státního zastupitelství opírajíc se o §. 281. č. 9 lit. a) ř. tr., je zplna odůvodněna.
Soud rozhodovací zjistil, že obžalovaná M. Sch. ze čtyř prstenů a z peněžitých obnosů, odcizených její sestrou Josefinou M. v létě 1905 z držení Marie N. a z držení Aloisa H., ony prsteny v úhrnné ceně 34 K 60 h a obnosy peněžité úhrnem 62 K a to dílem přímo od Josefiny M., dílem nepřímo prostřednictvím své sestry Apollonie M. obdržela a sobě přivlastnila, domnívajíc se dle sdělení jí učiněných, že prsteny i peníze Josefinou M. byly nalezeny.
Je zřejmo, že za takových okolností nebylo tu při obžalované omylu ve smyslu §. 2. lit. e) zák. tr., jenž by jí byl zabránil seznati v jejím jednání zločin, neboť i dle subjektivního jejího názoru o povaze přisvojeného statku byl čin její nepochybně trestný (§§ 197., 201. c) zák. tr.), neznalostí zákona trestního dle §. 3. z. tr. nikdo se omlouvati nemůže. Sprostil-li přes to soud nalézací obžalovanou M. Sch. úplně viny i trestu, porušil zákon v §§. 197. a 200. zák. tr. Přehlédli, že již úvod §. 201. na to poukazuje, že při výčtu případů podvodu v §. 201. zák. tr. naznačených jde pouze o výčet příkladný, i opomněl zkoumati, nesluší-li v případě přítomném použiti obecných ustanovení §. 197. zák. tr. Není pak pochybnosti, že obžalovaná, jež úplně jsouc si vědoma, že převzaté, domněle Josefinou M. nalezené předměty a hotové obnosy ani Apollonii, ani Josefině M. nenáležejí, přes to je přijala a jich pro sebe použila, využitkovala, ukrývajíc tyto věci, tudíž lstivým způsobem, nevědomosti pravého vlastníka o místě, kde se věci ty nalézají, aby se domohla neoprávněného prospěchu, vlastníku jich však aby způsobila újmu na jeho jmění. Že takové ukrývání a přivlastnění si nese na sobě známky lsti, že totiž dlužno je pojímati jako lstivé využití nevědo- — 193 —
mosti vlastníkovy, vyplývá z ustanovení §. 201. c) zák. tr., dle něhož jednání takové při skutečně ztracených, po případě nalezených věcech podléhá trestnímu předpisu §. 197. zák. tr. Dle toho obsahuje zjištěná podstata skutková vzhledem k úhrnné ceně ukrytých věcí při M. Sch. veškeré objektivní i subjektivní známky zločinného podvodu dle §§. 197. a 200. zák. tr., pročež bylo zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek v odpor vzatý co do sproštění M. Sch. zrušiti a ji zmíněným zločinem vinnou uznati. —ff—