Platnost a význam simultánního zajištění výměnka v případě exekuce.

Na usedlostech vnucenou dražbou prodaných a sice na domku kn. vl. 120 jako vložce hlavní a na pozemcích kn. vl. 241—242—273— 370 a 710 vesměs v N. jako vložkách vedlejších vázne základem prodejní smlouvy ze dne 10. bedna 1905 právo doživotně a bezplatně výměny dle článku 2. odst. 6. pro manžele J. a A. K-ovy, z nichž jenom A. K-ová ještě žije.
Dotyčný odstavec zní:
»Nastupitelé těchto nemovitostí jsou povinni:
b) poskytnouti odstupujícím rodičům doživotnou, bezplatnou výživu, pozůstávající ze společněho bytu v odstoupeném domě čís. 120 v N., vl. č. 120 společně s hospodářem při jeho světle a teple, poskytování celodenní slušné stravy při hospodářově společném stole, dále šacení, čistění prádla a ošetřování v čase nemoci, dále jsou nastupitelé povinni, odstupitelům doživotní užívání postoupeného pozemku »Zahumenice« č. p. 282—283 a 284 v N. kn. vl. 242 ponechati, pozemek ten řádně hnojiti a obdělávati, užitky výměnkářům do jejich příbytku svážeti a zeměpanské daně s přirážkami na pozemky tyto vypadající sami ze svého platiti«.
Dle úvodu smlouvy postoupili manželé J. a A, K-ovi manželům J. a M. K-ovým částečně úplatně, částečně darem svrchu zmíněné nemovitosti a dle čl. 6. svolili účastníci k tomu, by na uvedené nemovitosti právo vlastnické ve prospěch manželů J. a M. K-ových a právo doživotní bezplatné výměny pro odstupující rodiče J. a A. K-ovy knihovně vloženo bylo.
V téže smlouvě poskytli odstupující manželé K-ovi zároveň přednost před svou výměnou zápůjčce 1600 K, již zastupitelé u záložny v 2. si vymohli.
Dle rozvrhu nejvyššího podání za prodané nemovitosti vyšla výměna A. K-ové při domku kn. vl. 120 K a při pozemku kn. vl. 242 na prázdno.
Hledě k tomu, že zmíněná výměna vázne též na ostatních prodaných usedlostech a že dle odhadního protokolu roční cena výměny, pokud se týče pozemku kn. vl. 242, obnáší 40 K, a pokud se týče ostatního plnění obnáší 48 K, dohromady 88 K, stanovil prvý soudce uhražovací kapitál na 2200 K a přikázal jej k částečné úhradě na zbytky nejvyššího podání za kn. vl. 241, 710, 370 a 273, úhrnem v obnosu 1687 K 76 h.
Přikázání toto potíral Dr. J. Z. jménem vlastním a jménem dalších knihovních věřitelů, totiž rolnické záložny v 2. a A. R., ježto odpor při rozvrhovém stání v tomto bodu podaný byl odmítnut.
Rekurent byl podstatně toho náhledu, že pokud se jedná o po- známku souvaznosti ve vložkách 241, 370, 273 a 710, jest zápis neplatným a bez jakéhokoli právního účinku, že sluší míti na zřeteli skutečný stav výměny, že zde jde výhradně o prostou výměnu bytovou a o pouhé užívání určitých pozemků »Záhumenice« p. č. 282 až 284, že služebnost bytovou na pouhých pozemcích polních a užívání c. s. c. »Záhumenice« na domě č. 120 neb na jiných pozemcích si nelze právně představiti, že dále ne právem byl vyčítán uhražovací kapitál paušálně obnosem 88 K ročně, kdežto měl býti čítán za jednotlivá oprávnění zvláště a přikázán po případě jenom ohledně oněch oprávnění, která dle obsahu výměny a dle zákona mohla bytí považována za samostatný, ke knihovnímu zajištění způsobilý celek,, a poukázal konečně na to, že bývalá exekutka M. K. koupila od vydražitele dům č. 120 v N. kupní smlouvou ze dne 3. dubna 1907, v níž převzala na sebe výměnu matky svého muže A. K-ové ku plnění bez jakékoli úhrady.
Zemský soud v Brně rekursu nevyhověl.
Důvody:
Vývodům rekurentů nejen dosavadní praxi, nýbrž i povaze výměnku se příčícím nelze stolici rekursní přisvědčiti.
Otázka právní povahy výměnku nedá se řešiti se stanoviska ob. z. obč. Hospodářská instituce tato je specificum zemí sudetských, čímž vysvětluje se, že k ní při kodifikaci obč. zák. vůbec nebylo přihlíženo.
Teprve nový exekuční řád pohlíží na výměnek jako na instituci sui generis, řadě jej mezi břemena reální (§ 226. a j.).
Po stránce hospodářské jest výměnek zaopatřením pro stáří, tudíž alimentací, a proto institucí eminentně a především hospodářskou a dlužno ji tudíž při posuzování právní povahy její jakožto takovou na zřeteli míti a zachovati.
Z příčiny té nelze výměnku, jak rekurent si toho přeje, ani v tomto konkrétním případě roztříštiti v jednotlivé jeho součástky a každou zvlášť po stránce právní posuzovati a odbývati, na př. právo bydlení jako služebnost, právo užívání pozemku jako reálné břemeno, výměnek na penězích neb naturálních dávkách jako doživotní důchod a pod., nýbrž dlužno ponechati a posuzovati výměnek jako nedílný celek, jako samostatný útvar právní, jenž svého samostatného rázu a své celistvosti nemůže pozbývati ani knihovní intabulací. Výměnek na usedlosti pojištěný tvoří'nedílné knihovní břemeno usedlosti, za jehož poskytování ona celá jest zavázána a nikoliv snad jen dotyčná parcela stavební, na níž výměnkářské stavení stojí, aneb dotyčná parcela polní, jejíž užívání výměnkáři pří- sluší, tak že na tom effektivně pranic nezáleží, do které kategorie- břemen, jež ob. z. obč. v. kap. 6. a 7. projednává, se zařadí.
Při výměnku však po stránce právní i hospodářské právo výměnkáře nemusí býti na určité parcely, ba ani na určité kn. vložky vázáno, nýbrž může býti též přeneseno, pokud jen tím nenastane zkrácení alimentace.
Přirozeno, že odstupující rodičové spokojují se s výměnkářskou světničkou a s ostatním příslušenstvím bytu na odstoupeném statku šatném, poněvadž to nastupitele nic nestojí; avšak nelze nikterak tvrditi, že úmysl užívací na straně výměnkářů nese se navždy a výlučně jen k této výměnkářské světničce a že by za ni jiný byt nevyměnili a že by v případu zničení výměnkářského stavení, na př. požárem, o své právo bydlení přišli. Byt výměnkáře nezakládá tudíž služebnosti bydlení ve smyslu § 521. ob. z. obč., jenž předpokládá, že právo bytu jest na určité stavení vázáno a zničením jeho pomíjí, kdežto výměnkáři za zničený byt výměnkářský majitel reality musí opatřiti byt jiný. Rovněž tak není právo spoluužívání mlatu, zahrady, dvoru a pod., což ve výměnkářských smlouvách obyčejně se vyskytuje, služebností ve smyslu §§ 472. a sl. ob. z. obč.
Přirozeně, poněvadž se mu tak rovněž nejlépe hodí, ponechává nastupující hospodář odstupujícímu výměnkáři užívání pole ze statku odstoupeného a nenajímá mu pole cizího. Avšak ani toto užívání není principielně vázáno na určitý pozemek ve smlouvě označený, nýbrž dá se — předpokládaje ovšem srozumění zúčastněných beze všeho přenésti na pozemek jiný. Ani užívání pole výměnkářem není tudíž služebností polní nebo osobní ve smyslu §§ 477 a sl. ob. z. obč. Neníť zde dotyčný pozemek pozemkem služebným, nýbrž celý odstoupený statek jest zavázán za poskytování celého výměnku, jehož část tvoří užívání toho neb onoho pozemku. Že služebností není, plyne již z § 482. ob. z. obč., jenž precisuje obsah služebnosti na pouhé trpění neb nečinění, kdežto výměnkářské užívání pozemku z pravidla spojeno bývá s povinností nastupitele k jeho obdělávání.
Vůbec na první pohled jest zjevno, že ustanovení ob. z. obč. o služebnostech na instituci výměnku naprosto se nehodí.
Že důchody nejsou služebností, řekl již sám ob. z. obč. v § 530.
Právní podstatu výměnku zcela správně vystihnulo rozh. ncjv. soudu ze dne .2. září 1873, čís. 8745 (U. Gl. č. 5067), ano dí: »Vtělený výměnek není služebností, kteráž při odhadu usedlosti by měla do počtu býti vzata, ani břemenem reálním, nýbrž jest zástavou, zajištěnou pohledávkou ve způsobě doživotního důchodu, kteráž uspokojení dojíti může, pokud připouští to její pořadí a kupní cena«.
Že výměnek není služebností, praví ještě celá řada dalších rozhodnutí nejv. soudu.
Náš ex. řád, jak již řečeno, považuje výměnek za odrůdu: reálných břemen (§§ 144., 150., 211., 216., čís. 4, 226. a j.). Poněvadž pak ani ex. ř. ani knih. zákon nemá zápovědi simultánního zápisu pro reálná břemena a poněvadž dle ex. ř. (§§ 144., 211. a j.) každé reálné břemeno možno i nutno vyjádřiti obnosem peněžním, není pražádné zákonné překážky, proč by i výměnek, ať je jakýkoliv, tudíž i výměnkářské právo na byt neb užívání pozemku, nemohlo váznouti na více knihovních vložkách právě tak simultánně, jak bez odporu může váznouti odděleně.
Zejména není překážkou takovou účel a znění § 222. ex. ř., kterýmž zákonodárce zajisté nechtěl zastaviti dosavadní praxi, simultannost výměnku připouštějící, sic by to jistotně byl vyslovil.
Že § 222. pod pojmem »pohledávky« vyrozumíval též reálná břemena, jest zjevno již z toho, že se v odst. 1. odvolává v závorce na § 216., jenž pod č. 4. uvádí výslovně mezi jiným též výměnek.
Byť tudíž ex. řád neobsahoval specielního předpisu pro výměnek simultánně váznoucí, dlužno již z citace § 216. v § 222. právem souditi, že subsumoval zákonodárce v § tom i výměnky, aťsi pozůstávají z čehokoliv.
Že simultánní pojištění i při výměnku má cenu praktickou, že na př. opatření výměnkářského bytu lze dosíci exekucí i na simultánní vložky pouze z pozemků sestávající, o tom nemůže býti pochybnosti, ač rekurenti to popírají. Podobně lze exekucí na simultánní vložky nahraditi ztrátu užívání pozemků výměnkářských, jestliže tyto nastupiteli na př. základem rozsudku ve sporu vlastnickém odebrány byly.
Zavazení simultánní nemělo ovšem ani v případě našem účelu, aby se právo bydlení přeneslo po případě na vložky výlučně pozemkové, nýbrž mělo účel větší jistoty, totiž aby v případě nedostačitelnosti vložky, výměnkářský byt poskytující, mohl byt ten, resp. peněžní relutum zaň vymáháno býti z vložek čistě pozemkových.
V případě našem jsou však zde těž povinnosti, kteréž tlačí stejně veškeré vložky, což i rekurenti sami připouštějí. Tak ale, jako lze v případě, že odpadnul by »stůl hospodářův«, přenésti stravování výměnkáře, resp. opatřili je exekucí na kteroukoliv ze zavazených vložek, právě tak lze si odpadnutí bytu neb užívání pozemku nahraditi z vložek ostatních.
Právnické i praktické námitky rekursu ohledně simultanity při výměnku tudíž při bližším zkoumání neobstojí.
Ostatně v případě našem právo výměnkářské skutečně a právoplatně na všech šesti usedlostech simultánně vázne a to dle principu publicity a legality našeho kn. zákona dlužno pro všechny případy respektovati.
Soud rekursní přiznává tudíž simultánnímu zajištění výměnku plnou platnost a stejný význam jako pohledávkám peněžitým.
Další výtka, vyšetření hodnoty výměnku na ročních 88 K se týkající, jest vzhledem na to, že po názoru rekursního soudu výměnek tvoří nerozdílný celek, rovněž bezdůvodnou. §§ 226. a 225. ex. ř. předpisují, že se má odhadnouti »výměnek« a ne jednotlivé jeho součástky každá separátně, a vyhovuje paušální vycenění výměnku též vnitřnímu vztahu jednotlivých součástek jeho mezi sebou; bez ohledu na ostatní součástky resp. na celek nevyšetřila by se pravá jich hodnota v konkrétním případě. Tak má na př. právo bydlení větší hodnotu pro výměnkáře, má-li na blízku svého výměnkářského příbytku zároveň výměnkářské role; právo používání dvoru nemělo by žádně hodnoty, kdyby výměnkář neměl zároveň při dvoře tom svého příbytku a pod.
Odhadce neudal sice základy svého výpočtu, ale vyšetřil-li paušální peněžní hodnotu výměnku na ročních 88 K (z čehož roz- početl ostatně 48 K na vl. č. 120, kteráž má poskytovali výměnkářský příbytek, stravování a ošetřování a 40 K na vl. č. 240, k níž náležejí výměnkářské pozemky), nelze na tom, jelikož proti odhadu žádných námitek podáno nebylo, nyní ničeho více měniti.
Vyúčtování uhražovacího kapitálu stalo se dle předpisů ex. řádu a nelze seznati, proč by z něho měla sražena býti cena za obdělávání atd.
K té okolnosti, že exekutka M. K-ová kupní smlouvou s vydražitelem domu čís. 120 v N. uzavřenou na se vzala výměnu A. K-ové, nebylo přihlížeti, protože druhá stolice pouze zkoumati měla, zdali rozvrhové usnesení, pokud mu odporováno bylo, zákonu odpovídá čili nic.
Ostatně jest okolnost ta pro vyřízení rekursu i z toho důvodu úplně lhostejnou, poněvadž osud reality po dražbě, kterouž nastává tabula rasa, nemůže nikterak působiti zpět na poměry, jaké tu byly před dražbou. Co vydražitel jedné usedlosti poskytne výměnkáři, o to se závazek ostatních simultánně zavázaných usedlostí nikterak neumenší.
Jeví se tudíž podaný rekurs ve všech částech neodůvodněným, pročež jej zamítnouti bylo.
K dovolacímu rekursu dra. J. Z. a soudr. nejv. soud potvrdil rozhodnutí stolice rekursní.
Odůvodnění:
Dle § 216. č. 4 ex. ř. dlužno z podstaty rozdělovači zapraviti po přikázání položek v tomže místě zákona sub 1—3 jmenovaných pohledávky zajištěné na nemovitosti právem zástavním, jakož i úhradu za služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena, jež vydražitel ku započtení na nejvyšší podání má převzíti.
Pro soudce exekučního jest tedy při přikazování nejvyššího podání, jakmile dospěje k intabulovaným položkám, směrodatným jedině stav tabulární i nemá se pouštěli do zkoumání otázky, určuje-li se obsah a rozsah vtěleného výměnku právním titulem, na jehož základě byl zřízen, měl-li celý výměnek skutečně býti jednotně vložen ve všech knihovních vložkách, nevadí-li tomuto vkladu ve všech vložkách knihovních též po stránce formálně právní ustanovení § 10. zákona ze dne 2. června 1874, č. 97 ř. z., o zakládání nových kněh pozemkových a jejich, vnitřním zařízení pro markrabství Moravské, znějící v ten smysl, že list závad udávati má pouze věcná práva, dotyčnou nemovitost zatěžující; měl naopak míti jedině na zřeteli, že jednotný výměnek v odstavci 2. b) notářského spisu ze dne 7. ledna 1905 stipulovaný, ať záleží v právu bytu, či v úkonech, či v čemkoli jiném, na způsob zástavně zjištěných pohledávek vložen je ve všech dražebně prodaných vložkách knihovních simultánně, a že další věřitelé hypotekární, jimž tento stav knihovní byl znám, musí si dáti líbiti, přihlíženo-li k výměnku ve všech pro něj zastavených vložkách knihovních, jak předepsáno je při zavazení simultánním, při čemž je lhostejno, zůstávají-li dle povahy věci jednotlivé z těchto zavazených nemovitostí nedotknuty účinkem zápisu výměnku.
Tak se však soudce exekuční zachoval, i nelze stížností správnému tomuto postupu odporovati.
Bylo tudíž stížnost dovolací zamítnouti.
(Rozh. z. 31./7. 1907, č. 10105.)
Bb.

Citace:

Platnost a význam simultanního zajištění výměnku v případě exekuce.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 6, s. 303-308.