Z důvodu podnikového úrazu nemůže poškozený na podnikateli (s výjimkou případu § 46 odst. 1 úraz. zák.) požadovati náhradu škody, i když jde o úraz, který byl vyléčen v době kratší než 28 dní.

Žalobce byl kousnut psem žalované společnosti, u níž byl jako kočí zaměstnán, a to při té příležitosti, když v podniku společnosti, úrazovému pojištění podrobeném, k příkazu jednoho ze společníků chtěl onoho psa přivázati. Poněvadž úrazová pojišťovna po konaném šetření odmítla nárok žalobcův vznesený podle zákona o úrazovém pojištění, zjistivši, že léčení bylo skončeno v době čtyř neděl po úrazu a že nezbylo následků, které by žalobcovu schopnost výdělečnou podstatně omezovaly (§ 5 a 6 zák. úr.), domáhal se žalobce náhrady škody, zejména bolestného a ušlého výdělku, na žalované společnosti, tvrdě, že jeho úraz zavinila tím, že psa přes vyhlášenou kontumaci nedostatečně opatřila (§ 1320 obč. zák.).
Žaloba byla oběma nižšími instancemi zamítnuta s odůvodněním, že jde o podnikový úraz podle § 5 úr. zák. a že by tudíž žalovaná strana žalobci ručila jen v případě úmyslného poškození (§ 46 úr. zák.), jež není ani tvrzeno; ručení podle § 1320 zák. tu místa nemá.
Nejvyšší soud dovolání, opřenému o názor, že tam, kde úrazový zákon neposkytuje dělníku žádné ochrany pojistné, totiž při úrazech, jichž následky netrvají přes 28 dní, neodnímá mu také jeho nárok na náhradu škody podle zákona občanského, že v těchto případech zákon do poměru mezi dělníkem a zaměstnavatelem nezasahuje, neboť by dělník při menších úrazech vůbec pozbyl vší ochrany proti nedbalému podnikateli a že nárok ten není vyloučen nemocenským pojištěním, které se týká jiných nároků a je institucí mladšího původu než úrazové pojištění, nevyhověl a to z těchto důvodů:
Oba nižší soudy došly na podkladu zjištěných skutkových okolností k závěru, že v tomto případě jde u žalobce o úraz, který jest podle § 5 zákona o úrazovém pojištění dělnickém naroveň postaven úrazům podnikovým. Dovolatel proti tomuto závěru nebrojí, soud dovolací nemá rovněž pochybností o jeho správnosti, a dlužno tedy z něho vycházeti při přezkumu věci po stránce právní. Dovolání zdůrazňuje, že jde jedině o otázku, zdali ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělnickém se vztahují i na případy podnikových úrazů, jejichž následky netrvaly 28 dnů, a kde tudíž nenastala podle § 6 odst. 1 úrazového zákona povinnost úrazové pojišťovny k náhradě. V pravdě jde však při rozhodnutí sporu o to, zda-li žalovaná firma jest povinna žalobci nahradili škodu jemu vzešlou z podnikového úrazu, při kterém bylo léčení skončeno již v 21 dnech po úrazu bez následků, jež by podstatně omezovaly žalobcovu schopnost k výdělku.
Jak bylo již v rozhodnutí č. 6572 sb. n. s. podrobně vyloženo, není mezi podnikatelem a dělníkem poměru úrazového, nýbrž mezi nimi jest jen poměr pracovní. Úrazový poměr mezi podnikatelem a dělníkem jest vyřazen zřízením úrazové pojišťovny dělnické a zavedením povinného úrazového pojištění. Z toho plyne důsledek, že dělník může činiti nárok z podnikového úrazu zpravidla pouze proti úrazovně, proti podnikateli však jedině za podmínek v § 46 odst. 1. úrazového zákona uvedených, jestliže totiž podnikatel přivodil úraz dělníkův úmyslně. Ježto není sporno, že o takový výjimečný případ tu nejde, nemůže žalobce z důvodu úrazu podnikového na žalované firmě požadovati náhradu škody. Na tom nic nemění, že úraz žalobcův byl vyléčen v době kratší než 28 dnů, tedy dříve, než vzešel žalobci podle § 6 odst. 1. úrazového zákona nárok na úrazový důchod, neboť pro dobu kratší než čtyři týdny bylo o dělníka, utrpěvšího podnikový úraz, postaráno zákonnou institucí nemocenského pojištění — jak plyne z ustanovení § 65 zákona ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z., pokud se týče nyní ustanovení § 247 zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 Sb. z. a n. — a také při nemocenském pojištění má pojištěnec nárok pouze proti nemocenské pojišťovně a nikoliv též proti zaměstnavateli. (Rozh. č. 7142 sb. n. s.) Byloť by přímo protismyslné, aby dělník, utrpěvší úraz těžší, vyžadující léčení delšího než 28 dnů, byl na tom hůře, nežli dělník, jemuž se přihodil jen lehčí úraz, vyléčený v kratší době. А k takovému důsledku by se došlo, kdyby se přisvědčilo k dovolatelovu názoru, že při podnikových úrazech lehčího rázu, jichž následky netrvají přes čtyry týdny, přísluší dělníku proti podnikateli náhradní nárok podle předpisů občanského zákona.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1928 Rv I 1699/27.
JUDr. Prav. Bělský.

Citace:

Z důvodu podnikového úrazu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 11, s. 370-372.