Zásada druhé věty §u 134 tr. z. platí i pro zločin podle §u 152 tr. z. Stačí, aby pachatel vyvolal jedinou z několika podmínek trestného výsledku.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v T., jimž byl obžalovaný J. P. podle §u 259 odst. 3 tr. ř. sproštěn obžaloby pro zločin těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. z., napadený rozsudek zrušil a obžalovaného J. P. uznal vinným, že proti V. W., ne sice v tom úmyslu, aby ho usmrtil, ale. přece v jiném úmyslu nepřátelském, takovým způsobem jednal, že tomuto z toho vzešlo těžké ublížení na těle, a že se tím dopustil zločinu těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. z., v podstatě z těchto důvodů:
Soud nalézací zjistil, že těžké poškození na těle utrpěl poškozený při odvrácení útoku, jejž podnikl naň obžalovaný v úmyslu nepřátelském, tím, že byl obžalovaným, zamotavším se náhodou do židle a následkem toho upadnuvším, k zemi stižen. Tento pád označuje rozsudek za zcela nahodilý, stržení poškozeného při tom za obžalovaným nezamýšlené a proto obžalovaného za prosta odpovědnosti za těžký následek nastalý stržením a to ve směru nejen §u 152, nýbrž i §u 335 tr. z. V tomto případě, kde zjištěn jest na straně obžalovaného v nepřátelském úmyslu podniknutý útok na poškozeného, právem označuje však zmateční stížnost za pochybené i vyloučení odpovědnosti podle §u 152 tr. z. protože nebylo dbáno předpisu druhé věty §u 134 tr. z., stanovící zásadu platnou i pro obor §u 152 násl. trestního zákona. V důsledku tohoto ustanovení, které praví, že i když výsledek činu nastal pouze pro nahodilé okolnosti, za nichž čin byl spáchán, aneb jen z příčin vedlejších, náhodou к tomu přistoupivších, byly-ii tyto způsobeny činem samým, putno i pachatele těžkého poškození na těle činiti odpovědným za všechny z jeho jednání vzcházející, třeba jen nahodilé výsledky.
Každý výsledek předpokládá spolupůsobení jistého počtu okolností, nebo sil, z nichž každá představuje podmínku výsledku. Celek všech podmínek tvoří příčinu; v příčinné spojitosti s výsledkem je každá jednotlivá podmínka.
K přičtení trestného výsledku se nevyžaduje, by výsledek nastal výhradně z konání neb opomenutí pachatelova; dostačí, vyvolal-li tento jedinou z několika podmínek trestného výsledku.
K trestnosti činu obžalovaného stačí tudíž již okolnost soudem prvé stolice za zjištěnou vzatá, že obžalovaný skočil po V. W., chytil ho rukou za klopy kabátu, který roztrhl, a Pak se dostal s V. W. do křížku, při čemž se V. W. jen bránil, tedy že obžalovaný zjevně sám vyvolal tahanici, jejímž výsledkem bylo ono těžké zranění V. W. Bez této tahanice by bylo k zranění V. W. nedošlo, jest zde tudíž příčinná souvislost úplně jasná.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. září 1925 čj. Zm. I 318/25-4.