Zásada druhé věty §u 134 tr. z. platí i pro zločin podle §u 152 tr. z. Stačí, aby pachatel vyvolal jedinou z několika podmínek trestného výsledku.Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v T., jimž byl obžalovaný J. P. podle §u 259 odst. 3 tr. ř. sproštěn obžaloby pro zločin těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. z., napadený rozsudek zrušil a obžalovaného J. P. uznal vinným, že proti V. W., ne sice v tom úmyslu, aby ho usmrtil, ale. přece v jiném úmyslu nepřátelském, takovým způsobem jednal, že tomuto z toho vzešlo těžké ublížení na těle, a že se tím dopustil zločinu těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. z., v podstatě z těchto důvodů:Soud nalézací zjistil, že těžké poškození na těle utrpěl poškozený při odvrácení útoku, jejž podnikl naň obžalovaný v úmyslu nepřátelském, tím, že byl obžalovaným, zamotavším se náhodou do židle a následkem toho upadnuvším, k zemi stižen. Tento pád označuje rozsudek za zcela nahodilý, stržení poškozeného při tom za obžalovaným nezamýšlené a proto obžalovaného za prosta odpovědnosti za těžký následek nastalý stržením a to ve směru nejen §u 152, nýbrž i §u 335 tr. z. V tomto případě, kde zjištěn jest na straně obžalovaného v nepřátelském úmyslu podniknutý útok na poškozeného, právem označuje však zmateční stížnost za pochybené i vyloučení odpovědnosti podle §u 152 tr. z. protože nebylo dbáno předpisu druhé věty §u 134 tr. z., stanovící zásadu platnou i pro obor §u 152 násl. trestního zákona. V důsledku tohoto ustanovení, které praví, že i když výsledek činu nastal pouze pro nahodilé okolnosti, za nichž čin byl spáchán, aneb jen z příčin vedlejších, náhodou к tomu přistoupivších, byly-ii tyto způsobeny činem samým, putno i pachatele těžkého poškození na těle činiti odpovědným za všechny z jeho jednání vzcházející, třeba jen nahodilé výsledky.Každý výsledek předpokládá spolupůsobení jistého počtu okolností, nebo sil, z nichž každá představuje podmínku výsledku. Celek všech podmínek tvoří příčinu; v příčinné spojitosti s výsledkem je každá jednotlivá podmínka.K přičtení trestného výsledku se nevyžaduje, by výsledek nastal výhradně z konání neb opomenutí pachatelova; dostačí, vyvolal-li tento jedinou z několika podmínek trestného výsledku.K trestnosti činu obžalovaného stačí tudíž již okolnost soudem prvé stolice za zjištěnou vzatá, že obžalovaný skočil po V. W., chytil ho rukou za klopy kabátu, který roztrhl, a Pak se dostal s V. W. do křížku, při čemž se V. W. jen bránil, tedy že obžalovaný zjevně sám vyvolal tahanici, jejímž výsledkem bylo ono těžké zranění V. W. Bez této tahanice by bylo k zranění V. W. nedošlo, jest zde tudíž příčinná souvislost úplně jasná.Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. září 1925 čj. Zm. I 318/25-4.