Spolupachatelství na zločinu podle § 81 tr. z. či přestupek podle § 312, 314 tr. z.? Spolupachatel odpovídá též za jednotlivé činy svých společníků, jakoby je sám předsevzal.

Obžaloba spatřovala zločin dle § 81 tr. z. obžalovanému K. T. za vinu kladený v tom, že dne 11. listopadu 1922 v D. se spoluobžalovaným А, В, С nebezpečně ohrožovali obklopením a hrozením zaťatými pěstmi, deštníky a holemi službu konajícího strážníka H. a proti němu skutečného násilí použili, aby mu v pronásledování D překáželi.
Nalézací soud uznal obžalovaného K. T. vinným jen přestupky podle §§ 312 a 314 tr. z. spáchanými tím, že dne 11. listopadu 1922 v D. službu konajícího strážníka H., tudíž osobu v § 68 tr. z. jmenovanou skutkem urazil, hroziv mu zaťatými pěstmi a dále že se vměšoval do jeho služebního výkonu.
Tento výrok napadá zmateční stížnost státního zastupitelství důvody zmatečnosti č. 5 a 10 § 281 tr. ř. a nelze jí upříti oprávnění již s hlediska poslednějšího důvodu.
Rozsudek zjišťuje mezi jiným, že strážník H. po předchozím výstupu s obžalovanými spěchal civilnímu strážníkovi St. na pomoc, aby prchajícího D, kterého St. chtěl odvésti, zatknuli, že však byl v Kř. ulici ostatními výtržníky obklopen, při čemž tito naň útočili holemi, deštníky a zaťatými pěstmi, že mezi výtržníky těmi byl obžalovaný K. T., který proti H. útočil zaťatými pěstmi, a že se mu postavil do cesty, aby mu zabránil pomoci strážníku St. při pronásledování D.
Vzhledem k těmto zjištěním, jakož i vzhledem ku předchozímu společnému vystupování výtržníků, mezi nimiž byl též obžalovaný K. T., dlužno po stránce právnické zdůrazniti, že na závadnou činnost obžalovaného a oněch výtržníků, kteří s ním strážníka H. obklopili a tomuto holemi a zaťatými pěstmi vyhrožovali, dlužno pohlížeti jako na jednotnou, tudíž jako na činnost spolupachatelů, poněvadž k ní došlo z téhož podnětu a rozhodnutí, při téže příležitosti, ježto splývala časově i místně v jedno, takže nelze počiny obžalovaného K. T. oceňovati neodvisle a zvláště a podřaďovati jednotný čin, jež naplňuje skutkovou povahu § 81 tr. z., pod dvě různé skutkové podstaty.
Také úmysl, jejž tento obžalovaný s ostatními výtržníky podle zjištění rozsudku sledoval, byl týž, totiž znemožniti strážníku H., aby pomohl strážníku St. při pronásledování D. Činnost K. T. byla proto s činností druhých spoluvinníků spjata pojítkem záměrnosti takže u všech šlo o vědomé, týmž zlým úmyslem nesené spolupůsobení při tomže násilném a výhrůžném jednání. V takovém případě jsou všichni pachatelé výkonnými orgány jednoho záměru jím společného, následkem čehož odpovídá každý z nich za společnou jimi předsevzatou činnost, jakož i za výsledek ze společné činnosti vzešlý a je nerozhodno, zda jeden z pachatelů podnikl více než druhý a zda měl větší či menší podíl na přivodění zamyšleného výsledku. Podle toho odpovídá spolupachatel nejen za celkový čin, ale též za jednotlivé počiny svých společníků, takže ohledně těchto má se věc tak, jakoby on sám počiny ty byl předsevzal. V důsledku toho padají K. Т. k vině i ony pohrůžky holemi a deštníky, byť i sám byl takto nehrozil.
S hlediska tohoto je skutková podstata zločinu podle § 81 tr. z. v objektivním směru dána a je proto stížností dovolávaný zmatek podle č. 10 § 281 tr. ř. opodstatněn.
Z důvodů rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 1925 Zm I 476-24-7.

Citace:

Spolupachatelství na zločinu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 6, s. 218-220.