Z prakse zákona o společnostech výdělkových a hospodářských. Jediné úvěrní družstva, která provozují výlučně neb z převážné části úvěrní obchody, jsou oprávněna nyní podle zákona z 20. října 1924 č. 239 sb. z. a nar. přijímati a zúrokovati úspory členů. — V podniku výrobního družstva nemohou býti činnými vedle členů, i nečlenové. — Kdy končí členství vyloučeného člena? Zmocnění představenstva ku změnám smlouvy společenské jest vzhledem k ustanovení §u 33 odst. druhého zákona společenstevního bezúčinné.
Usnesením krajského sondu v Z. byla žádost za zápis firmy »Svépomoc, výrobní družstvo dělníků textilních pro S. a okolí, zapsané společenstvo s ručením obmezeným« do rejstříku společenstevního zamítnuta a to — mimo jiné — z těchto důvodů:
1. Ustanovení §u 2 stanov ad lit. e) (§ 3 ad c), podie něhož účelu družstva má býti dosaženo mimo jiné přijímáním a úrokováním členských úspor, je nepřípustné, neboť nelze připustiti sloučení živnosti po většině hospodářské s přijímáním úspor od členů, když ve smlouvě společenské podrobná ustanovení o přijímání, zúrokování úspor oď členů, o jich správě, bezpečném uložení atd. vůbec chybí (§ 35 ad j.) stanov), obmezené ručení pro jistotu úspor těch žádných záiuk nepodává a úspor má býti použito jako provozovácího kapitálu. — Ostatně vzhledem k zákonu z 20. října 1924 č. 239 Sb. z. a nař. bylo by nyní nutno ve stanovách výslovně uvésti. že úspory od členů mohou býti ukládány pouze na knížky členské jako zápůjčky (nikoliv snad na vkladní knížky) neboť jedině tohoto případu citovaný zákon se netýká.
2. Ustanovení §u 2 poslední odstavec stanov, podle něhož činnost družstva se neobmezuje jen na členy, nýbrž že za jistých podmínek mohou býti zaměstnáni i nečlenové, je nepřípustné, ježto vlastní spoluúčast členů na podniku je v každém případě nutná a družstvo, při němž členové sami na společném podniku nejsou činnými a provozování podniku jiným osobám, nečlenům, přenechávají, nemůže býti za společenstvo ve smyslu zákona uznáno.
3. Ustanovení §u 9 stanov, podle něhož vyloučený člen vystupuje z družstva dnem právoplatného vyloučení, jest nepřípustné, ježto i v případě vyloučení končí členství posledním dnem správního roku, kdy vyloučení se stalo (§ 54 odst. 2, 56, 77 odst. 1, 78 zák. společenstev).
Protože se jedná v bodech č. 1—5 o podstatné vady, jež bez usnesení nové valné hromady odstraněny býti nemohou (§ 33 cit. zák.), byla žádost za zápis zamítnuta.
Rozkladu nebylo vyhověno а k jeho vývodům mimo jiné podotknuto: 1. pokud se týče úspor od členů, poukazuje se na zákon z 20. října 1924 č. 239 sb. z. a nař., podle něhož vklady na knížky nyní smí přijímati jen ústavy uvedené v § 2 cit. zák., mezi jinými jen úvěrní společenstva (družstva) a to jen taková, která podle stanov svých i ve skutečnosti provozují výlučně neb z převážné části úvěrní obchody. Při tom dlužno poukázali na to, že — jak ve vládním návrhu tak i ve zprávě výborové senátu k zákonu citovanému bylo zdůrazněno — za vkladní knížku považovati dlužno každou stvrzenku o zíúročitelném peněžním vkladu, která musí býti předlložena, má-li býti vklad vyplacen, že pod tuto definici nespadají členské knížky společenstev, která od čletnů přijímají zápůjčky a stvrzují příjem a splacení zapůjčených částek a že zákon »aby nemohl vklady na knížky přijímati kdokoliv« přesně nyní vyznačil, které ústavy smí přijímati vklady a vydávati vkladní knížky.
Poukaz stěžovatelů na výnosy v rozkladů uvedené jest za nynějšího stavu zákonodárství zcela bezpředmětný (viz dr. Dvořák »Nové zákony o peněžnictví 1924 str. 77«).
2. pokud se týče § 2 posl. odstavce stanov, nutno činiti rozdíl mezi otázkou, zda družstvo smí provozovati obchody s nečleny, a mezi otázkou, zda kromě členů i nečlenové mohou v družstvu býti bezprostředně činni. A v tomto případě se jedná jen o rozhodnutí této druhé otázky.
3. pokud se týče vyloučení člena, § 55 zák. o společenstvech jedná o právech a povinnostech vystupujícího člena vůbec; v § 5 č. 4 zákon pak označuje slovem »vystoupení« (Ausscheidung) všecky způsoby zániku členství, t. j. výpověď, úmrtí a vyloučení. § 55 cit. zák. pak zná »vystoupení« jen na konci správního (obchodního) roku. Z ustanovení zákonných (§ 54, 55, 77, 78, 5 č. 4 cit. zák.) je tudíž zřejnto, že dnem vyloučení myslí zákon vždy jen poslední den správního roku. v němž byl člen vyloučen. Tím dnem »končí členství« (den ukončení členství). S tím nelze ovšem — jak stěžovatelé nesprávně uvádějí — stotožňovati den ztráty členství, t. j. dnem kdy byl vyloučen (viz souhlasnou literaturu: Stross: Das öster. Genossenschaftesrecht 1887, str. 189, JUDr. Stibic: Nástin družstevního práva 1921, str. 16, prof. JUDr. Wenig: Příručka obchodního práva 1921, str. 278, Scheiner: Handels- und Genossenschaftsregister II. díl , str. 261. Pisko: Lehrbuch des öster. Handelsrechtes 1923, str. 458).
4. Zvolené představenstvo, ač zmocněno k provedení změn valnou hromadou nemůže změny stanov samo provésti, neboť vady vytčené nejsou snadno napravitelnými vyžadujíce změny smlouvy společenské, na nichž se musí usnésti jedině valná hromada, § 33 odst. 2 cit. zák. (viz rozhodnutí z 6. září 1922, čj. R I 1017/22 uveřejněné v »Právníku« 1922, str. 352, které se týkalo zcela obdobného případu).
Vr. z. s. stížnosti nevyhověl s poukazem na správné, stavu věci i zákonu hovící důvodý obou usnesení prvého soudu.
Dovolacímu reikursu vyhověl nojvyšší soud pouze ohledně odstavce č. 3. usnesení soudu rejstříkového, potvrzeného soudem rekursním, kdežto v ostatním dovolacímu rekursu nevyhověl a to z následujících důvodů:
Rejstříkový soud zamítl žádost stěžujícího si družstva za zápis nových stanov, poněvadž některá ustanovení jich shledal po zákonu závadnými.
Pro n. s. přicházejí v úvahu již jen předpisy stanov, v odůvodnění usnesení rejstříkového soudu ze dne 6. března 1925 Firm 589/25 a z 8. května 1925 Firm 1738/25 pod č. 1 až 3 uvedená.
Mimo to odporuje rekurující družstvo také rozhodnutí reskursního soudu, pokud jím potvrzen byl výrok soudu prvého, že není nepřipustilo, aby nařízené změny stanov provedlo představenstvo (čís. 4 usnesení posléz citovaného).
Jde o souhlasná usnesení nižších soudů v nesporném řízení a proto jest dovolací rekurs přípustný jen za podmínek § 16 cís. patentu z 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z.
N. s. shledává dovolací rekurs odůvodněným pro zřejmý rozpor sie zákonem jen v bodě třetím citovaných usnesení, a to z těchto důvodů:
Nelze sditeti názoru nižších soudů, že by bylo nepřípustným ustanovení § 9 stanov, dle něhož vyloučený člen vystupuje z družstva dnem právoplatného vyloučení, poněvadž prý i v případě vyloučení končí členství posledním dnem správního roku. kdy se vyloučení stalo.
Nutno rozlišovati mezi dobrovolným vystoupením a vyloučením člena z družstva, jež rozeznává i § 5 čís. 4 zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. Prvý případ upravuje § 77 cit. zák., dle něhož společenstevní poměr může skončiti teprve po uplynutí závodního roku. Takovéhoto ustanovení pro případ vyloučení člena však zákon nemá, poněvadž již z pojmu a z účelu vyloučení člena, jehož další setrvání ve společenstvu mohlo by býti škodlivým, vychází, že musí působiti již okamžikem, kdy sa stalo. Takovouto úpravu smlouvou připouští zákon v § 5 čís. 4. Tomu nikterak nejsou na závadu ustanovení §§ů 78 a 79 cit., zák., jež určují jen dobu ručení člena společenstva s nucením obmezeným, když přestal býti členem družstva a dobu, kdy musí býti vyplaceno jeho pohledávání ze společenstevního poměru.
Stanovy vyhovují tudíž i po této stránce zákonu, zvláště když i ručení vyloučeného člena stanovami jest upraveno způsobem po zákonu přípustným (viz rozhodnutí čís. 4156 sb. n. s., A. Cl. čís. 2390).
V ostatním jest stížnost neodůvodněna a stačí ku správným důvodům napadeného usnesení vzhledem k vývodům dovolacího rekursu uvésti ještě toto:
K čís. 1 usnesení rejstříkového soudu:
Že nejde o pouhé poskytování zápůjček družstvu jeho členy, vychází již ze znění stanov, kde se mluví o »podporování spořivosti členů přijímáním a úrokováním členských úspor«, a také z obsahu »Řádu pro členské úspory«, kde není ani slova o zápůjčce a kde celá úprava ukládání úspor, zejména způsobu jich přijímání a vydávání kryje se úplně se zvyklostmi ústavů (družstev), které provozují výlučně nebo z převážné části úvěrní obchody (srovnej zejména §§ 4, 5, 8, 10, 11 řádu). To, co stěžující si družstvo obmýšlí a ve stanovách v §u 2 e) zřejmě vyjadřuje, bylo by tedy obcházením přejdpisu §§u 1 a 2 zákona ze dne 10. října 1924 čís. 239 sb. z. a n., a právem oba nižší soudy návrh na zápis této změny stanov ve společenstevní rejstřík zamítly.
K čís. 2 usnesení rejstříkového soudu:
I v tomto směru dlužno přisvědčiti právnímu názoru nižších soudů, že právní povaha družstva nepřipouští, aby bylo Provozování společenstevního podniku svěřeno také nečlenům. Odporovalo by to zásadě, vyslovené v §u 1 zákona ze dno 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., dle něhož družstva jsou spolky s neuzavřeným počtem členů, jichž účelem jest podporovati výdělek neb hospodářství členů společným provozem závodu . . . .« Členové družstva musí tedy býti zúčastnění na provozu podniku jako takoví. Rozšíření provozu nečleny bylo by tedy již s podstatou družstva neslučitelno. Při tom zákon nepřipouští výjimek, nerozeznává zejména účast nečlenů trvalou neb přechodnou, nýbrž obmezuje činnost družstva vůbec jen na členy (srov. A. Cl. 2561).
Tomu není na závadu ani ustanovení § 85 zákona z 25. října 1896 čís. 220 ř. z., jenž sleduje jen účely daňové.
K bodu 4. usnesení rejstříkového soudu ze dne 8. května 1925 čj. Firm 1738/25,
Pokud nižší soudy prohlásily za nepřípustné, aby v tomto případě provedlo příslušné změny stanov představenstvo, třeba že bylo ku změnám valnou hromadbu zmocněno, sdílí Nejvyšší soud i tu právní názor soudů nižších stolic i jeho odůvodnění a poukazuje ke svému rozhodnutí čís. 1819 sb. n. s. a souhlasnému dosud neuveřejnenému rozhodnutí R I 1016/22.
Dovolací rekurs není tudíž v případech pod 1, 2, a 4 uvedených opodstatněn a bylo rozhodnouti, jak se stalo.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. září 1925 č. j. R I 607/25/1.
Poznámka zasílatele:
S právním názorem n. s. ohledně otázky, kdy končí členství vyloučeného člena, nelze souhlasiti a poukazuje se prostě na souhlasnou literaturu — uvedenou podrobně v usnesení rejstříkového soudu — která zaujímá stanovisko zcela opačné. Pozoruhodno jest, že i ve vládní předloze zákona o společenstvech výdělkových a hospodářských z roku 1911 (číslo 825 příloh ke stenografickému protokolu poslanecké sněmovny XXI. zasedání 1911). — vydané nákladem Jednoty záložen — § 81. odstavec prvý ustanovujte »Společník může býti vyloučen jedině z důvodů ve stanovách určených. Vystupuje pak ze společenstva koncem správního roku.«
R. v. z. s. Jaroslav Karas.