K pojmu akreditivu a výkladu jeho podmínek.
Žaloba o 4 577 219 Kč 50 h s přísl. připadajících na 3 zásilky petroleje (13 vagonů, 35 vag. a 3 vag.), jež žalovaná odepřela proplatiti, protože nebyly splněny podmínky akreditivu, byla všemi 3 instancemi zamítnuta podstatně z toho důvodu, že nebyly splněny veškery podmínky akreditivu.
Nejvyšší soud v důvodech uvádí v tom směru: Akreditiv jest svou právní povahou assignací po rozumu § 1400 a násl. obč. zák. a čl. 300. obch. zák. Dle čl. 1401. obč. z. může assignat (žalovaná) proti assignatáři (žalobkyně jako cessionářce W. B.) použíti jen takových oborů, jež se týkají platnosti přijetí, nebo prýští z obsahu assignace nebo z osobního poměru assignáta k assignatáři.
Námitky žalovanou uplatňované dlužno dle jich obsahu raditi do skupiny druhé, a dlužno řešiti, zda jsou věcně oprávněné.
Dle zjištění nižších soudů byly zřízeny 2 akreditivy žalovanou bankou k poukazu Sl. M. v Bratislavě dne 27./9. 20 a 15./12. 20 s těmito podmínkami:
Žalovaná vyplatí příslušné částky postupně proti předložení duplikátů nákl. listů želez. stanicí Dziedice úředně potvrzených. W. Br. jest povinen celé množství zboží ve stanici Dziedice dáti Sl. М. k disposici a to s podmínečným polským vývozním povolením, nestiženým žádným poplatkem. Zásilky jest adresovati na Čechoslavii v Bohumíně nebo Št. Kl. v Čadci neb Žilině, zaplacení zásilek nastane, jakmile zboží (petrolej) překročí hranice čsl. republiky, t. j. jakmile dojde do Bohumína nеЬо Čes. Těšína.
Úkolem žalované bylo, aby při výplatě akreditované částky pod vlastní zodpovědností (§ 1016 vš. obč. z.) dbala toho, aby veškeré tyto podmínky přesně byly splněny, a nestalo-li se tak, byla nejen oprávněna, nýbrž i povinna, aby výplatu odepřela, po případě, aby si vyžádala od příjemce další pokyny.
K samostatnému výkladu, zda určité úchylky od stanovených podmínek nejsou podstatě věci na závadu, žalovaná nebyla oprávněna.
Soudy nižšími bylo zjištěno, že při zásilce 13 vagonů předložené duplikáty nákl. listů vydány byly v Bohumíně a adresovány na Sl. M. v Bratislavě expositura Čadca, při zásilce 35 vag. nebyly předloženy duplikáty, nýbrž prvopisy nákl. listů s podací stanicí Drohobycz a zboží označeno jako nafta surová, při zásilce 3 vagonů rovněž předloženy originály nákl. listů s podací stanicí Dziedice s označením »Petroleum unraf.«
Tedy při jedné z těchto 3 sporných zásilek nebylo vyhověno podmínkám akreditivu, a byla tedy žalovaná oprávněna odepříti výplatu z akreditivů.
Dovolatelka-žalobkyně snaží se přes to dovoditi, že bylo ve všech těchto případech učiněno zadost podmínkám akreditivu, a dodává že podmínky ty byly dodatečně výslovně, jednak mlčky změněny. Uvádí v tom směru:
1. K zásilce 13 vag., že žalovaná sama zjistila, že zásilka ta byla naložena v Dziedicích, že zboží bylo převzato v Bohumíně Čechoslavií a zasláno Sl. M. v Čadce, zboží tedy do rukou kupitele se dostalo.
Dovolatelka však přehlíží, že pro závazek assignata — žalované — nebylo rozhodným, zda zboží na Sl. M. dojde čili nic, ona měla jen zkoumati, zda předložené jí duplikáty vyhovují podmínkám akreditivu, zda tedy nárok žalobkyně na výplatu proti ní (§ 1402. obč. z.) jest odůvodněn.
2. K zásilce 35 vagonů a 3 vagonů uvádí žalobkyně, že předložení originálů nákl. listů nejen nahrazuje předložení duplikátů, ale že jest daleko účinější. Než v tom směru sluší poukázati již k důvodům nižších soudů, v nichž správně vyložen právní význam a funkce duplikátů nákl. listů na rozdíl od originálů, a dále k tomu, že žalovaná nebyla oprávněna, aby podmínky akreditivu vykládala extensivně, zejména, aby na místě duplikátů připouštěla jiné dokumenty. Také označení v nákl. listech »nafta surowa« na místě petrolej opravňovalo žalovanou odepříti výplatu z akreditivu, ježto nebylo věcí žalované, jak již nižší soudy vyslovily, aby zjišťovala, zda označení ono kryje se s pojmem petrolej. Bylo věcí žalobkyně, aby sama si vymohla u Sl. M. poukaz, aby žalovaná konala výplaty i na nákladní listy, v nichž zboží jest označeno jako »nafta surowa«. Totéž platí i v příčině stanice podací Drohobycz na místě Dziedice.
Pokud se týče námitky dodatečné změny podmínek akreditivu, dlužno poukázati k tomu, že již nižší soudy zjistily, že placení z akreditivu při dřívějších zásilkách, kde v nákladních listech bylo zboží označeno »nafta surowa« a kde stanice odesílací byla Drohobycz, stalo se žalovanou k poukazu Sl. M., jenž v těchto případech svolil k úchylce od akreditivních podmínek. Z těchto jednotlivých případů však nelze usuzovati na změnu úmluvy vůbec, když žalobkyně ani u žalované ani u Sl. M. dotazem toho nezjistila, a to tím více, když žalobkyni Sl. M. dopisem z 29./11. 20 sdělil, že generální změnu akreditivu připustiti nemůže.
Právní posouzení soudem odvolacím bylo bezvadné a dovolací důvod § 503. č. 4. není opodstatněn, pročež dovolání vesměs neodůvodněné nemohlo se potkati s úspěchem. Výrok o útratách opírá se o předpis §§ 41. 50. v. ř. s.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. května 1924. Rv-I. 1804-23.
Dr. Jan Malát.