Neodporuje zdejším zákonům, bylo-li u úředního soudu v Berlíně v řízení o prozatímním opatření jednáno a vydáno usnesení, jímž uloženo odpůrci nahraditi útraty straně ohrožené. Příspěvek k §§ 79, 84 a 393 ex. ř. a k vládní vyhlášce ze dne 25. 6. 1924 č. 131 sb. z. a n.

Berlínská firma X. žádala u zem. soudu v P. proti zdejší firmě Y. za exekuci k vydobytí útrat, které jí byly přisouzeny u berlínského soudu jako straně ohrožené proti odpůrkyni Y.
Žádosti té bylo vyhověno všemi stolicemi, nejvyšším soudem pak z těchto důvodů:
Podle stanoviska rekurentčina byla na základě rozsudku zemského soudu v Berlíně ze dne 2. dubna 1924, č. j. 49 Q 7/24/5 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 7. května 1924, č. j. 49 Q 7/24/6 proti ní povolena exekuce nižšími soudy neprávem, protože jde o vydobytí útrat navrhovatelky jako ohrožené strany v řízení o prozatímní opatření a podle § 39З ex. ř. ohrožená strana v tuzemsku při prozatímním opatření nároku na útraty nemá, tudíž případ vymáhání útrat prozatímního opatření v říši Německé na základě tuzemského usnesení nenastane a vzájemnosti se proto v tomto směru podle § 79 ex. ř. nedostává. Než toto stanovisko není správné, ježto není pro ně opory v § 79 ex. ř., jehož se rekurentka dovolává, a — což jest podle § 84 ex. ř. rozhodno — ani ve státní smlouvě Československé republiky s říší Německou o právní ochraně ze dne 20. ledna 1922 pod č. 130 ve sbírce zákonů a nařízení z r. 1924 uveřejněné, ani pokud se týče, ve vládní vyhlášce ze dne 25. července 1924 č. 131 sb. zák. a nař.
Podle § 79 ex. ř. může býti povolena exekuce na základě cizozemského titulu jen tehdy a v těch rozměrech, když a pokud jest zaručena vzájemnost. Podle článku I. shora uvedené státní smlouvy mezi Československou republikou a říší Německou požívají příslušníci jednoho z těchto smluvních států v území státu druhého, bez újmy tam platných jazykových zákonů, téhož postavení jako vlastní příslušníci tohoto státu a mohou volně, bez překážek dovolávati se soudu a jednati tam za těchže podmínek jako vlastní státní příslušníci. Jak vidno, vyslovena jest touto státní smlouvou mezi Československou republikou a říší Německou ohledně právní ochrany vzájemnost úplná (§§ 79 a 84 ex. ř.). Podle vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924 č. 131 sb. zák. a nař. může býti v říši Německé vedena exekuce na základě všech usnesení a rozhodnutí československých soudů, jimiž se vyřizuje spor po řádném řízení zaručujícím slyšení obou stran, takže lze vésti exekuci v říši Německé na základě exekučních titulů v § 1 ex. ř. pod č. 1., 2. a 3. uvedených a to i pokud jde o rozhodnutí o útratách řízení. Podle toho není s hlediska vzájemnosti překážky vésti z obdobných exekučních titulů německých soudů exekuci v Československé republice.
Shora uvedený rozsudek a rozhodnutí zemského soudu v Berlíně, jež slouží za základ exekuci, o kterou jde, jsouce podle předloženého vysvědčení exekučně vykonatelný, patří nepochybně k exekučním titulům podle § 1 č. 1. ex. ř. a proto, ježto s hlediska vzájemnosti, jak uvedeno, překážky pro povolení exekuce v tuzemsku není, a není, jakž ani netvrzeno, závad pro povolení exekuce v § 80 č. 1-3. a v § 81 č. 1.-4. ex. ř., případně jinde uvedených, byla žádaná exekuce nižšími soudy právem povolena.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1925, č. R I.66/25.
Dr. G.

Citace:

Neodporuje zdejším zákonům, bylo-li u úředního soudu v Berlíně. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 249-251.