Skutečnostmi po rozumu 2. odstavce §u 1330 obč. zák. jsou nejen události, nýbrž i osobní vlastnost, tudíž i náchylnost a pohotovost k činům příčícím se zákonu nebo dobrým mravům.

Žalobce Richard P., chef inž. u firmy A. k. zažaloval obchodníka F. Z. pro výrok, který učinil žalovaný o žalobci vůči kancelářskému úředníku firmy A. K., Jaroslavu R.: »To jsem si ale hned myslil. Je dobře, že jste předešel inž. P., neboť kdybych chtěl, byl by u mne již zítra.« Zmíněný úředník firmy A. K., Jaroslav R., nabízel se totiž tehdá žalovanému, že by mu prokazoval jisté služby prozrazováním obchodního tajemství firmy.
Žalobce domáhá se rozsudku, že žalovaný jest povinen odvolati nařčení jakoby žalobce, kdyby žalovaný chtěl, byl s to prozraditi obchodní tajemství svého zaměstnavatele konkurenci, odvolání toto v pražských denících uveřejniti na svůj náklad a nahraditi útraty sporu.
Soudce prvý pokládaje inkriminovaný výrok na podkladě řízení průvodního za zjištěný, vyhověl žalobě. Odvolací soud změnil rozsudek ten a zamítl žalobu, nepokládaje zažalovaný výrok, i kdyby byl zjištěn, za způsobilý, aby odůvodnil po rozumu § 1330 obč. zák. žalobní návrh, směřující pouze k odvolání udánlivého nařčení.
Z textování § 1330 obč. zák., jak bylo III. dílčí novelou k obč. zák. zvoleno, plyne, že lze žádati za odvolání pouze v případě druhého odstavce § 1330, který předpokládá, že jde o rozšiřování skutečností, jež jsou způsobilé, aby ohrozily úvěr, výdělek neb hospodářský zdar jiného. Žalobce však vůbec ani netvrdí, že by byl žalovaný ve výroku inkriminovaném rozšiřoval o žalobci skutečnosti konkretní, znění onoho výroku jest rázu zcela všeobecného, postrádá konkrétních skutečností. — Žalobní petit, obsahuje ovšem skutečnosti, které však jsou pouhou konstrukcí žalobcovou, odvozovanou z výroku onoho a vkládá do výroku toho skutečnosti, které v něm nejsou obsaženy. — Onen výrok jest jen dohadem, že bу žalobce něco učinil, jest jen úsudkem, kritikou povahy žalobcovy, ne však skutečností. — Proto nelze z výroku toho rázu povšechného dovozovati po rozumu § 1330 obč. zák. závazek žalovaného odvolati výrok rozsudkem vyneseným k žalobě civilní. — Pokud by pak mohlo se snad usuzovati na nějaký čin trestní spáchaný urážkou na cti, lze snad požadovati odvolání cestou trestní, nikoli však pořadem práva civilního (arg. 1. odstavec § 1330 obč. zák. a contrario).
Nejvyšší soud vyhověl dovolání, rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu by dále jednal a znovu rozhodl.
Odůvodnění: Odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce, ježto nelze souhlasiti s ním u výkladu slova »skutečnost«, přicházejícího v prvé větě II. odstavce § 1330 obč. zák. Odvolací soud vykládá pojem skutečnosti příliš úzce, obmezuje jej na události a vylučuje přítomné stavy. Skutečností je též osobní vlastnost někoho, tudíž i náchylnost a pohotovost jeho k činům příčícím se ať zákonu ať dobrým mravům. Výrok v žalobě uvedený, odpovídá-li pravdě, jest proto sdělením (sr. 3. větu II. odstavce § 1330) skutečnosti, že žalobce je pohotově na žádost nebo vyzvání žalovaného prozraditi obchodní tajemství své firmy, jak učinil R—ý, jenž ho jen předešel. Nejde tu o pouhý dohad neb úsudek, nýbrž o tvrzení skutečnosti dostatečně určité (konkrétní), by bylo ji zahrnouti pod pojem skutečnosti § 1330 obč. zák. a jejíž pravdivost nebo nepravdivosti byly žalovanému zajisté známy.
Odvolací soud nezabýval se odvoláním po stránce další, zejména ne po stránce skutkové, takže nelze dovolacímu soudu rozhodnouti o dovolání bez případného doplnění odvolacího řízení probráním dalších důvodů odvolacích.
Bylo proto zaříditi další podle § 503 čís. 2. a 510 c. ř. s.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 1924 Rv I 1393/24.
R. v. z. s. Dr. Grešl.

Citace:

Skutečnostmi po rozumu 2. odstavce §u 1330 obč. zák.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 323-324.