Užije-li mandatář ku provedení uděleného mu příkazu zmocněnce, odpovídá pouze za zavinění při jeho volbě podle §u 1010 obč. z., nelze však na právní poměr mezi zmocněncem a zmocnitelem v takovémto případě použíti ustanovení §u 1313a) obč. z.

Žalobkyně A odevzdala původně žalované bance В dne 18. října 1919 k inkassu směnku do Černovic v Rumunsku. Tato směnka byla bankou В dále odevzdána k inkassu Pražské súčtovací bance a touto bance С v Bukurešti. Směnka byla zaplacena v Černovicích dne 9. prosince 1919; následkem hrubého zavinění bukureštské banky С obdržela žalovaná banka В prostřednictvím Pražské súčtovací banky vyúčtování teprve dne 29. května 1920 podle tehdy platného kursu a připsala žalobkyni v tomto kursu lvy k dobru. Žalobkyně domáhala se na žalované bance В žalobou zaplacení škody, která pozůstávala v diferenci kursu lvů v prosinci 1919 a kursu v květnu 1920. Za souhlasu obou stran vstoupil na místo banky В do sporu co strana žalovaná erár československé republiky. Ježto soud prvé stolice zjistil, že vyúčtování rumunskou bankou С mělo se státi nejdéle do konce prosince 1919, a že následkem hrubého jejího zavinění provedeno bylo až v květnu 1920, bylo žalobě v první a druhé stolici vyhověno, a sice vycházely oba soudy z té úvahy, že se na straně banky В jednalo o smluvní povinnost, z níž tato, po případě její nástupkyně co do provedení obchodu ručí podle § 1313 a) obč. z., po případě článků 360 a 52 obch. zák. zásadně, tudíž i za zmocněnce i pomocné osoby, kterých ku splnění užila. Naproti tomu nejvyšší soud zamítl žalobu z těchto důvodů:
Rozhodnutí sporu záleží jedině v řešení otázky, zda banka B., původní žalovaná, ručí podle § 1313 a) obč. zák. za zavinění banky C.
Nezáleží na přesném rozlišování, jaké právní povahy byl příkaz udělený žalující firmou žalované bance, by inkasovala směnku v žalobě uvedenou, zda šlo jen o mandát anebo o komisi, neboť v obou těchto případech bude uvažovati jedině o tom, zda žalovaná byla oprávněna svěřiti provedení příkazu někomu jinému. To platí i o příkazu obstaravatelském, jenž jest úplatným mandátem zvláštního druhu (viz bližší rozvedení toho v rozhodnutí Rv I 698/22, otištěném pod č. 2079 úř. sb.). I pro tento poměr platí § 1010 obč. zák. podle čl. 1 obch. zák., ježto právo obchodní nemá v tomto směru zvláštního ustanovení.
K provedení příkazu jí uděleného bylo žalované bance vzhledem k okolnostem, t. j. k jejímu sídlu a místu splatnosti směnky, nevyhnutelně třeba náměstka. I žalující firmě bylo známo, že banka B. není s to inkasovati směnku v Černovicích (Rumunsko), nýbrž že bude nucena použíti k tomu prostřednictví jiného peněžního ústavu, ať již tamější své filiálky anebo jiné banky. Jest proto podle § 1010 obč. zák. uvažovati jedině o tom, zda žalovaná banka dopustila se zavinění při volbě svého náměstka.
Nižší soudy neshledaly zavinění toho. V tomto směru souhlasí s nimi dovolací soud na základě skutkových zjištění, že žalovaná banka použila vzhledem k nespolehlivému poštovnímu spojení s Rumunskem, bránícímu přímému příkazu tamější filiálce, účelné Pražské súčtovací banky, a že nelze shledati neopatrnosti ani ve volbě banky B. Tyto skutečnosti nejsou v dovolacím řízení více sporné.
Vzhledem k tomu, že právní poměr mezi stranami, počítaje v to nyní erár, jest posuzovati jen podle § 1010 obč. zák., nelze naň použiti § 1313 a) obč. zák., mající na mysli pomocníky při plnění, ne další zmocněnce. Tím jest věc rozhodnuta, neboť žalobní nárok, spočívající jen na důvodu § 1313 a) obč. zák. pozbyl svého oprávnění, a bylo žalobu zamítnouti i vzhledem k nynější žalované straně.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. října 1924 R v 1115/24. R. v. z. s. Dr. Richard Ulrich.

Citace:

Užije-li mandatář ku provedení uděleného mu příkazu zmocněnce. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 4, s. 144-146.