Podání žádosti za povolení práva chudých nemá za následek prodloužení lhůty odvolací. Příspěvek k §u 73 c. ř. s.

Do rozsudku okresního soudu ve věci nájemní, v němž žalovaný byl zastoupen advokátem, podal advokát jako zřízený zástupce chudých odvolání teprve 12. dne po doručení rozsudku. Žalovaný žádal po doručení rozsudku protokolárně u okresního soudu za povolení práva chudých a za zřízení advokáta za účelem podání odvolání, zástupci chudých zřízenému advokátní komorou byl však rozsudek I. stolice doručen teprve 8. dne po doručení rozsudku tohoto dřívějšímu právnímu zástupci žalovaného. Odvolací soud odvolání odmítl jako opožděné.
Dovolací stížnosti žalovaného nebylo vyhověno z těchto důvodů: Otázku, zdali podání žádosti za povolení práva chudých může míti za následek prodloužení lhůt, řeší § 73 c. ř. s. Odpovídá na ni záporně, stanově ve svém 2. odstavci jen jisté výjimky. Mezi těmi není prodloužení lhůty odvolací výslovně uvedeno a nelze je chudé straně přiznati ani obdobou, neboť kdežto § 73 odst. 2 c. ř. s. předpokládá, že jde o stranu, která pro nově zahájený spor ještě právního zástupce neměla a si ho snad ani nemůže včas zaopatřiti, jde v projednávaném sporu o stranu, která již v řízení I. stolice byla zastoupena advokátem. Advokát zůstává dle §u 36 odst. 2 c. ř. s. i po případné výpovědi plné moci ještě po 14 dnů zavázán za ni jednati, pokud toho je třeba, by zůstala uchráněna právní újmy. Stěžovateli zbývalo tudíž času dost, aby se včas o povolení práva a zástupce chudých postaral. Odložil-li to až do počátku lhůty odvolací, zavinil si sám, když odvolací lhůta vypršela, než zřízenému zástupci chudých bylo lze podati odvolání.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. března 1925 č. j. R I 136/25.
Dr. Grešl.

Citace:

Podání žádosti za povolení práva chudých. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 282-283.