Výživné nemanželských dítek rozsudkem upravené může za změněných poměrů zvýšena býti v řízení nesporném.

Nejvyšší soud zamítl dovolací stížnost proti souhlasným usnesením obou nižších stolic, kterým výživné nem. dítka rozsudkem upravené, zvýšeno bylo, z těchto důvodů, souhlasících v podstatě s důvody 2. stolice:
Zřejmá nezákonnost nespočívá v tom, že bylo výživné zvýšeno v řízení nesporném, ačkoliv předcházelo pravoplatné odsouzení nem. otce k placení výživného, neboť § 16 novely I. bylo zcela správně použito na případ přítomný. Vysvětlivky, jimiž vládní předloha z roku 1911 k I. dílčí novele (příl. č. 2 stenogr. prot. panské sněmovny, XXI. sezení 1911) byla provázena, praví k § 22, doslova souhlasnému s § 16 I. nov. v místech, o která jde, že rozhodnutí o dávkách, jež má otec poskytovati dětem nemanželským, co do svého podkladu neliší se od rozhodnutí, k jakým dochází v řízení nesporném o výživě dětí manželských; že, jsou-li tu předpoklady pro rozhodnutí, totiž je-li otectví uznáno nebo zjištěno, a není-li sporu o majetkových poměrech otcových, nebo dají-li se stanoviti prostředky řízení nesporného, jde pouze o rozhodnutí úvahou; že soudy nemají rozhodovati o sporných nárocích právních, nýbrž utvářejíce právo zasahovati úkonem soudní činnosti správní. Z toho plyne zcela zřetelně, že zákonodárce zamýšlel ve všech případech, kde otectví není již sporno, aby pro vyměření výživného platilo řízení nesporné, leda že by prostředky tohoto řízení k tomu nepostačovaly. Tento úmysl zákonodárcův vede k závěru, že obrat v odst. 2. § 16 použitý »je-li otcovství uznáno« zahrnuje v sobě obojí v odstavci prvém tohoto paragrafu uváděný způsob zjištění otectví, jak uznání před soudem nesporným, tak i zjištění jeho pořadem práva. Ustanovení § 16 odst. 2. musí však platiti nejen pro prvé vyměření výživného, nýbrž také pro případ zvýšení nebo snížení jeho, jichž nutnost snad se později ukáže, poněvadž v obojím případě podklad rozhodnutí je týž, totiž na jedné straně majetkové poměry otcovy, na druhé straně potřeby dítěte. Z toho nemůže činiti výjimku ani ten případ, že dávky výživného stanoveny byly rozsudkem v souvislosti se zjištěním otectví. Rozsudkové rozhodnutí o dávkách na výživné nevede k materielní právní moci v tom smyslu, že by výše dávek byla nezměnitelná. Neboť, změní-li se později podklad v rozsudku pro výši dávek předpokládaný, totiž buď majetkový stav otcův, bud potřeby dítěte nebo obojí, doznává tím přiměřené změny též povinnost otcova k výživě a vyžaduje opětovné úpravy. Není však rozumného důvodu, provésti úpravu tuto na rozdíl od případu shora uvedených pořadem právním, postačují-li k ní prostředky řízení nesporného.
Rozhodnutí nejvyššího soudu 1. října 1918. Rv-II. 313-18.

Citace:

Výživné nemanželských dítěk rozsudkem upravené může za změněných poměrů zvýšena býti v řízení nesporném. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 1, s. 46-47.