Zákon ze dne 18. srpna 1918 č. 318 ř. z. Soudové rozhodující o náhradě škody za vyšetřovací vazbu rozhodují ještě jako soudové trestní a nikoliv jako orgány správy justiční. Stížnosti dle § 3. odst. 3. proti usnesení okresního soudu podané náleží rozhodnouti vrchnímu zemskému soudu.

F. P. byl tři dni v prozatímní vazbě u okresního soudu ve V, pro zločin dle § 197., 201a. tr. z. Trestní řízení bylo dle § 90. tr. ř. zastaveno, načež podal obviněný žádost o náhradu škody dle zákona z 18. srpna 1918 č. 318 ř. z. Okresní soud přiznal mu nárok na odškodnění, krajský soud v J. vyhověl stížnosti státního zastupitelství a uznal, že mu nárok takový nepřísluší.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal o zmateční stížnosti k zachování zákona podané generální prokuraturou takto právem.
Rozhodnutím krajského soudu v J. porušen byl zákon o ustanovení § 13. odst. 2. tr. ř.; rozhodnutí to se zrušuje a krajskému soudu se ukládá, aby předložil stížnost státního zastupitelství proti usnesení okresního soudu vrchnímu zemskému soudu k rozhodnutí.
Důvody: Soud zrušovací položil si především otázku, zda krajský soud učinili usnesení výše dotčené jako soud trestní, poněvadž jen když tomu tak bylo, lze uznaiti za přípustnou zmateční stížnost dle § 33 tr. ř. V tom směru bylo uváženo, že řízení, podle zákona z 18. srpna 1918 č, 318 ř. z. těsně přiléhá k předchozímu trestnímu řízení a s ním souvisí, že skončené trestní řízení jest předpokladem řízení dle naznačeného zákona, že tedy soudové rozhodující o náhradě škody za vyšetřovací vazbu rozhodují ještě jako soudové trestní a ne snad jako pouhé orgány správy justiční. Nelze proto důvodně pochybovali o přípustnosti podané zmateční stížnosti.
Ve věci samé dlužno souhlasiti s názorem gen. prokuratury, že o stížnosti státního zastupitelství vyhrazené v 3. odst, § 3. cit. zák. nesměl rozhodovati sborový soud první stolice, ježto nešlo o nějaké opatření soudu ve věci přestupkové dle odst. 2 § 13. tr. ř., třeba že okresní soud dle § 3. odst. cit. zákona byl povolán, aby rozhodnul o povinnosti státu k náhradě škody.
Také radní komora krajského soudu nebyla příslušná rozhodovati o stížnosti státního zastupitelství, poněvadž přípravné vyhledávání bylo již skončeno a nešlo tedy o opatření soudu vyhledávací za přípravného vyhledávání (§ 113. tr. ř.). Když tedy rozhodnouti nemohl o stížnosti státního zastupitelství ani sborový soud jako soudí druhé stolice ve, věcech přestupkových ani radní komora sborového soudu, náleželo rozhodnouti o ní podle § 15. tr ř. vrchnímu zemskému soudu.
Rozhodnutí nejv. jako zrušovacího soudu ze dne 28. května 1920 č. j. Kr-I 330-20-4.
Dr. J. Kautský.

Citace:

Zákon ze dne 18. srpna 1918 č. 318 ř. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 10, s. 401-402.