Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:

K otázce procesní způsobilosti a zániku plné moci osob
právnických.


Žalobce podal koncem roku 1918 proti obci Ž. žalobu na zaplacení 14000 K s příslušenstvím. Při ústním jednání dne 13. května 1919 dohodly se strany na klidu řízení. Při opětně zahájeném řízení dne 6. prosince 1919 uvedl zástupce žalované strany, že obec Ž. jako samostatná obec více nepozůstává, neboť byla dle zákona z 6. dubna 1919 č. 213 sb. z. a n. sloučena s B.
Dle § 5 tohoto zákona nemá už žádného jmění, poněvadž toto přešlo na B. Naproti tomu uvedl zástupce žalobcův, že co se
týče jmění obce Ž. zůstala tato přece samostatnou právní osobou, a může býti o ně samostatně žalována a exekvována; nepozůstává-li však žalovaná jako právní osoba, není také platná plná moc jejímu zástupci udělená, a činí proto návrh, aby žaloba byla doručena městu B., aby se toto vyjádřilo, zda vstoupí do sporu
čili nic.
Soud prvé stolice učinil pak toto usnesení:
Dosavadní řízení se jako zmatečné zrušuje a žaloba se odmítá. Útraty sporu se navzájem zrušují. Důvody: Žalobce uplatňuje v žalobě dne 31. prosince 1918 podané nárok na zaplacení žalované částky. Nárok tento žalovaná popírá. Ve smyslu zákona ze 6. dubna 1919 č. 213 sb. z. a n. přestala obec Ž. býti obcí o sobě a tedy samostatným subjektem práv. Proto nemá ode dne vyhlášení tohoto zákona už způsobilosti
vésti spor a nemůže tento nedostatek býti odstraněn. Bylo tedy dle § 7 civ. ř. s. vysloviti zmatečnost dosavadního řízení. Výrok
o útratách spočívá na § 51 c. ř. s., jelikož řízení bylo z viny obou stran provedeno, ačkoliv jim zmatečnost byla známa.
Do tohoto usnesení podaly obě strany stížnosti, jimž soud rekursní vyhověl, usnesení v odpor vzaté zrušil a nařídil soudu procesnímu, aby nehledě k zamítavému důvodu ve sporu pokračoval.
Důvodу: Názor prvé stolice, že následkem zmíněného zákona nemá obec Ž. ode dne vyhlášení tohoto zákona více procesní způsobilosti jest sice správným, poněvadž obec Ž. přestala býti samostatnou obcí a pozbyla též svého jmění, jelikož veškeré její jmění, práva a povinnosti přešly dle § 5 uv. zák. na novou obec B. sloučením okolních obcí vzniklou. Poněvadž však tato procesní nezpůsobilost žalované nebyla zde v době podání žaloby, nýbrž nastala teprv během jednání sporného,
neměl prvý soud použíti § 7 c. ř. s., nýbrž § 158 c. ř. s. Dle tohoto předpisu není dosavadní řízení sporné zmatečným, nýbrž mohlo by nastati nanejvýš jeho přerušení. V tomto sporu nenastane však ani toto, poněvadž jest žalovaná obec zastoupena
advokátem, řádnou plnou mocí procesní vykázaným. Dokud tato plná moc nebyla odvolána právním nástupcem zaniklé obce, nepozbyla své účinnosti a není žádné příčiny odepříti stranám právo k vedení sporu zahájeného v době, kdy existence žalované obce a její způsobilosti k vedení sporu nebyla pochybnou. Ustanovení § 1023, obč. z. jest rázu materielního a nelze ho proto ve věci, kde se jedná o formelní oprávnění k vedení sporu na základě uvedené plné moci vůbec použíti.
Rozhodnutí vrch. zemského soudu v Brně
z 23. ledna 1920, čís. j. R. I. 7/20.
Okr. soudce Chytil.
Citace:
K otázce procesní způsobilosti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, s. 282-284.