Svaz československého soudcovstva v republice Československé.

Soudcové — státní úředníci. Věru že s podivnými city četli soudcové zprávu o jednání v ústavním výboru, podle níž stav soudcovský zahrnut byl v chystané osnově ústavního práva v pojem »státních úředníků«. Máme za to, že nebylo v úmyslu naznačiti tím snad budoucí vývoj našeho zákonodárství a vyvoditi z tohoto pojmu »státních úředníků« důsledky, jež by znamenaly naprostý rozvrat soudnictví a neodvratný úpadek našeho státu. Soudcové mají s ostatními státními úředníky společné toliko to, že jsou státem jmenováni a jím placeni. Ale ve všech ostatních směrech zaujímají proti státním úředníkům postavení zvláštní. Toto postavení, jež zaručuje soudcům výsady nezávislosti, doživotního ustanovení, výsadu, že nesmí býti proti své vůli přesazeni ani úřadu zbaveni, je odůvodněno úkolem, jejž soudcové mají ve státě plniti: rozhodovati, na čí straně je právo a na čí bezpráví, rozhodovati svým výrokem o svobodě, cti, životě, majetku občanů státních, rozhodovati nestranně, na všechny strany, nahoru i dolů, nezávisle, poctivě, svědomitě a neohroženě, právní řád udržovati, chrániti, důvěru i úctu k němu buditi.
Toto poslání soudcovského stavu bývalo také příčinou, proč už v nejstarších dobách byly osoby a stavy, jež soudní moc vykonávaly, považovány za nejvznešenější a nejmocnější. Toto poslání stavu soudcovského bývalo i později příčinou, že k stavu soudcovskému bývali vábeni právě mužové nejzdatnější, jak Randa říkával, »elita právnictva«. Bohužel, že musíme říci »bývali«. Dnes už nejsou; příčin je mnoho a mnoho. Stav soudcovský je nespokojen, roztrpčen, je mnoho důvodů, jež mu výkon jeho povolání činí ,dnes hořkým. A tuto hořkost usnesení výboru ústavního zbytečně živí a množí. Naši soudcové vidí v něm právem neuznávání úkolů stavu soudcovského, podceňování jeho, nevážnost k němu.1

Podle zpráv denních listů stala se v úst. výboru dne 14. t. m. náprava původního usnesení.

Citace:

Soudcové - státní úředníci. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 2, s. 86-87.