Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:
= Právník, 59 (1920)
PDF

V řízení ve věcech nepatrných není přípustna stížnost
ani proti usnesení druhé stolice, jímž stížnost, označená
nesprávně jako odvolání, byla odmítnuta (§§ 517 posl. odst. a 84. 2. odst. poslední věta c. ř. s.)


Ve sporu o zaplacení 168 K obmezil žalobce žalobní nárok
na 68 K s přísl., načež procesní soud odmítl žalobu pro překážku zahájené rozepře a vydal toto své rozhodnutí proti předpisu
§ 261 c. ř. s. ve formě rozsudku.
Žalobce podal do rozsudku odvolání, jež zemský soud
v P. označiv se ve shodě se spisem odvolacím jako soud odvolací, odmítl usnesením jako nepřípustné z těchto důvodů:
Proti usnesení, jímž okresní soud odmítl žalobu žalující
strany z důvodu zahájené rozepře a to podle § 233/1 c. ř. s. z úřední povinnosti, podala žalující strana odvolání, v němž činí odvolací návrh, aby byl rozsudek okresního soudu ve smyslu
§ů 471 č. 6 a 475 c. ř. s. zrušen, aby věc byla vrácena procesnímu soudu s nařízením, aby pominuv svoji pochybnost ve příčině rozepře již zahájené, nyní ve věci samé rozhodl a při tom zřetel vzal na útraty řízení odvolacího.
Nemůže býti tedy nijaké pochybnosti o tom, že žalující
strana béře usnesení soudu 1. stolice v odpor opravným prostředkem odvolání, tedy nikoli rekursem, a proto také nemohlo býti použito předpisu § 84 odst. posl. věta c. ř. s., poněvadž návrh odvolací jest jasně a zřetelně vysloven.
Ježto podle § 514 c. ř. s. mohou býti usnesení, byť i omylně byla vydána ve formě rozsudku, brána v odpor pouze rekursem,
jeví se odvolání dle § 471 č. 2 c. ř. s. po zákonu nepřípustným,
pročež slušelo je dle § 474/2 c. ř. s. odmítnouti.
Dovolací stížnost byla nejvyšším soudem odmítnuta s tímto odůvodněním.
Jak z usnesení prvého soudu plyne, bylo po obmezení žaloby na 68 K jednáno a rozhodnuto dle předpisů platných pro
řízení ve věcech nepatrných (§ 453 c. ř. s.). Dle § 517 c. ř. s. není přípustna stížnost proti usnesením odvolacího soudu ve věcech nepatrných. Úmysl zákona směřuje k tomu, aby bylo ve věcech nepatrných druhou stolicí rozhodnuto konečně. Není tedy přípustna stížnost ani proti usnesení soudu rekursního.
Z toho jde, že v daném případě není stížnost žádným způsobem přípustna. Bylo ji tedy odmítnouti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne
29. července 1919 čj. RI. 298/19-1.
R. z. s. Dr. J. Říha.
Citace:
V řízení ve věcech nepatrných není přípustna stížnost ani proti usnesení druhé stolice. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 7, s. 268-269.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).