Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:

Hospodářské rady nejsou orgány státními.


Usnesením krajského soudu v Uh, Hradišti ze 17. dubna 1920 čís. j. Cg II 377-5-19 byla žaloba na zaplacení 4627 K 50 h s přísl. odmítnuta z těchto důvodů: Ze souhlasného přednesu stran jde na jevo, že žalobce poslal dne 23. září 1919 povoz s nákladem vajec na nádraží v Bzenci-Písku, že povoz ten byl v Uh. Ostrohu zadržen, vejce zabavena a predania. Dle tvrzení žalobce zadržel povoz, zavolal členy hospodářské rady, v žalobě vyjmenované, tito dle rady nařídili vozkovi, aby se vrátil a vejce složil na obecním úřadě. Žalobce, jenž u starosty v přítomnosti všech žalovaných žádal vrácení vajec, případně sečkání s jich -prodejem, byl s touto žádostí odmítnut, žalovaní vejce prodali za 3536 K 50 h, žalobce stály, tyto vejce 8164 K, následkem čehož tento vymáhá žalobou na žalovaných rozdíl těchto divou obnosu a to částku 4627 К 50 h. Žalovaní naproti tomu tvrdí že vejce zabavil strážník, ohlásil to starostovi obce a ten teprve po úradě se členy hospodářské rady dal vejce zabaviti a prodati. Okolnost, že žalovaní byli tenkráte členy hospodářské rady, žalobce sám v žalobě přiznává, kromě toho zjistil soud okolnost tu nahlédnutím do legitimací divou žalovaných a tvrzením ostatních žalovaných, proti němuž nebylo ničeho namítáno. Z toho nabyl soud přesvědčení, že žalovaní, ať již věc stala se způsobem vylíčeným od žalobce nebo od žalovaných, předsevzali zabavení i prodej vajec ve své funkci jako členové hospodářské rady, tedy jako osoby úřední a sice jako úředníci státní. Tvrzení žalobce, že žaloba směřuje proti žalovaným pouze jako pvotí osobám soukromým a nikoliv proti hospodářské radě, postrádá podkladu, neboť ze samotné žaloby zřejmě vysvítá, že žalovaní jednali tehdy jako členové hospodářské rady a nikoliv jako soukromníci. Výkon jejich nutno pokládat! za výkon politické moci státní, poněvadž hospodářské rady, zřízeny byvše státní správou a podléhajíce dozoru vládních úřadů, jsou pomocným orgánem politické správy. Na výkon žalovaných dlužno tudíž vztahovati dvorní dekret ze 14. března 1806 č. 758 Sb. z. s., při čemž jest nerozhodno, zda-li žalovaní při výkonu svém překročili meze jim přikázané působnosti čili nic, ježto o otázce té a řešení, další otázky, zdalť jsou žalobci povinni náhradou škody, lze rozhodovati jen před úřady správními a nikoliv před soudy. Z těchto důvodů byla žaloba pro nepřípustnost pořadu práva zamítnuta.
Usnesením mor.-slez, vrchního zemského soudu v Brně bylo stížnosti žalobcově vyhověno, usnesení v odpor vzaté zrušeno a soudní I. stolici uloženo, aby nehledě k nepřípustnosti pořadu právního věc po pravomoci projednal a rozhodnul a při tom k nákladům stížnosti jako nákladům procesním přihlížel.
Důvody: Stížnosti nelze upříti oprávnění, neboť je jisto, že povahu státních úřadů bylo by obecním radám hospodářským přiznali jen tehdy, kdyby byvše nadány na venek jakousi mocí rozhodovací a výkonnou ustanoveny byly k tornu, aby v oboru působnosti věcně a místně vymezené plnily úkoly státní správy. Ze tomu tak není, plyne z návodu činnosti obecních hospodářských rad. Dle tohoto návodu přísluší jim pouze, kontrolní činnost ve všech oborech výživy, hospodaření životními potřebami při rekvisicích atd., naproti tomu výkonná moc jim propůjčena není. Zjistí-li při své kontrolní činnosti nějakou nesprávnost, učiní dle povahy věci návrh buď obecní správě nebo četnické stanici nebo okresnímu hejtmanství, po případě zemským hospodářským úřadům nebo ministerstvu (pro zásobování lidu), jakým způsobem jest zakročiti, nebo učiní trestní nebo jiné oznámení. Trestní nebo výkonné řízení provedou příslušné úřady svými orgány, k tomu příslušnými. Zejména nesmějí obecní hospodářské rady při provádění kontroluj činnosti zabavovali zboží o své újmě, nýbrž musí v každém takovém připadle vyžádati si součinnost příslušných úředních orgánů, nesmějí bez svolení úředních orgánů rozprodati zabavené, zboží, určovati za ně ceny a náhradu a pod. Právě z toho, že v návrhu přesně se rozeznává mezi obecními hospodářskými radami a příslušnými úřady, po případě příslušnými úředními orgány, jasně vysvítá, že nelze je pokládati za úřady státní. Nejsou pak úřední rady hospodářské v podstatě ničím jiným než sbory osob soukromých, jimž (úředně propůjčeno bylo právo pozorovali, zda předpisy o zásobováni lidu, o potírání válečné lichvy atd. jsou zachovávány, za kterýmžto! účelem mohou a mají upozorňovati povolané veřejné orgány na nepřístojnosti jakéhokoliv druhu. Nejsou-li však obecní rady hospodářské státními úřady, nelze na ne vztahovati dvorský dekret ze dne 13. března 1806 č. 758 Sb. zák. s.
Nejvyšší soudí rekursu žalobcovu nevyhověl, poukázav k důvodům druhé stolice, které jsou totožný s důvody uvedeným] nejvyšším soudem, v případě zcela obdobném.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. července 1920 čís. j. R-II 185-20.
T. n. s. Chytil.
Citace:
Hospodářské rady nejsou orgány státními. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 9, s. 353-355.