Schůze 23. října 1919.

Předsedal starosta Dr. Kasanda. Za členy přijati: ministr spravedlnosti Dr. F. Veselý; min. rada Dr. В. Bobek, okresní soudce Jos. Fučík, min. taj. Dr. J. Hrdina, komisař Dr. O. Krkavec, advokát Dr. В. Lorman, auskultant Dr. Stan. Šolta a min. konc. Dr. F. Šupáček, vesměs v Praze, JUC. K. Mornstein, pol. koncipista ve Znojmě. Na pořadu přednáška Dr. Ant. Klosse, »o Svazu národův a hlavních ustanoveních mírové smlouvy s Německem.«
Načrtnuv účel Svazu národův, obrážený ve čtverém závazku ve Svaz spojených národních států (čl. 1.), dovozuje p. přednášející, že vlastním a jediným účelem svazu jest mír; mezinárodní bezpečnost jest jen jeho nerozlučnou sestrou. Mír ten hájí smlouva všemi prostředky dosavadního práva mezinárodního: snížením zbrojení, světovou koalicí a smírčími soudy. Novum jest donucovací předpis čl. 227 a 228: o exkaserovi Vilému Hohenzollerovi a ostatních válečných vinících. Jde o odplatu či o zastrašení? Nesejde tak na tom jako na vymoženosti doby, že uzákoňuje se trest society za zničený mír. Jde však nyní o to, může-li se trestně provinit i společnost, a to nikoli úzká (jakou je na př. rada, senát, ministerstvo), nýbrž stát, jenž jest »membre de la société«, a to, mimo Ameriku, stát národní, tedy národ. Důvodem trestnosti jest odporování svazem přijaté mezinárodní morálce. Ve smlouvě s Německem lze pozorovati dvojí typický směr pro vývoj mezinárodního práva. Tam, kde nelze zjistiti vinného individua, kde proviní se stát či národ (poštván, sveden), hrozí se přerušením hospodářských, obchodních styků a vypovězením války. De lege ferenda bylo by si přáti, aby, zjistí-li se jednotlivec, který provokoval, štval, podváděl nebo sváděl národ z důvodů nekalých, pohnán byl mocnostmi ve svazu zastoupenými k zodpovědnosti dle trestního práva, při čemž klade se důraz na fixování norem činů dolosních jako na zvýšenou záruku míru. A jedině z toho důvodu, aby veliký plod světové války: trvalý mír byl zachován, doporučuje se ustanovení to bez rozdílu, je-li stát ve svazu čili nic. P. přednášející podal pak rozbor státní (národní) a nadstátní morálky. Druhým důležitým úkolem mezinárodního práva jest určiti hranici mezi zájmy členů svazu a mezi nadstátní morálkou. Pojem etiky, kterou filosofie vykládá, právo podceňuje jako příliš široký. Některé právní pojmy byly již před smlouvou stanoveny (dle haagských konferencí, na př. čest a suverenita států). V čl. 13 svazové smlouvy jsou vypočteny případy, jež spadají v kompetenci smírčího soudu; a contrario jest za to míti, že o jiných skutečnostech soudu smírčímu rozhodovati nepřísluší. Jsou to právě ony životní zájmy státův, o nichž arci svaz i rada pojedná; avšak zájmy ty jsou tak živelné expanse, že záruka, jíž svaz chce udržeti mír, t. j. vzájemná upřímnost mezi státy nezdá se býti dostatečnou. Článek 8. proto stanoví: členové svazu se zavazují, že ve vší upřímnosti a co nejúplněji (de la manière la plus franche et la plus complète) podávati si budou zprávy o stavu vojska, výzbroje a válečného průmyslu. Opatrnost ta mohla by arci selhat i v praxi, když by několik velmocí (nikoliv malých států) koalovaných potají se vyzbrojilo, nové techniky válečné zatajilo nebo diplomatickými úklady ničilo úvěr neb vážnost druhého rovnomocného člena svazu.
Pan přednášející pojednal po té podrobně o členech a sídle svazu, o radě, která jest jeho osou, a zvláště o kompetenci. Rada, jež se skládá ze zástupců pěti velmocí: Ameriky, Anglie, Francie, Italie a Žaponu a ze čtyř zástupců ostatních členů svazu (tč. Belgie, Brazílie, Řecka a Španělska), má také vypracovati plán a jednací řád mezinárod. soudu. Ježto pak v mezinárodním právu nejde o literu zákona jako o názor členů rady (soudu), jenž jest podmíněn mravy, tradicí a vůbec životní filosofií národa neb vrstvy jeho, ku které členové ti náležejí, pochopíme důležitost toho, kým osazeno bude toto světové kolbiště v míru. Mimo to jest veliký rozdíl sociální mezí stavbou státův a svazem. Zájmy, o něž jde státům, nejsou plodem morálkу státní, nýbrž plody kultury buď hospodářské nebo právní nebo politické: kultura není co do intensity rovna morálce. Jest silnějším sociálním činitelem. Mrav a morálka mění se dle proměn života, avšak kultura jest historický evoluční produkt, jejž pozměniti v míru dovede jen obratný sociální chirurg, státník, který umí zasaditi nové instituce zavčas a tak, aby se ujaly. Pojednav ještě o obsáhlých ustanoveních o organisaci práce, z nichž nejdůležitější jest v čl. 427 sub 1 přijatá zásada, že práce není zboží ani předmět obchodu, přechází pan přednášející k posici naší republiky československé dle cit. smlouvy. V čl. 86 vyhrazují si velmoci ve svazu zastoupené, že s republikou československou uzavřou smlouvu s normami, jež pokládají za nutné: 1. k ochraně národnostních, jazykových a náboženských menšin; 2. k zajištění volného provozu a takých zařízení obchodních, aby všechny národnosti mohly prováděti obchod stejně volně. Republice naší dostalo se hospodářských výhod v Německu (dopravní spojení, přístavy), proto obchodní výhrady jsou kompenzací spravedlivou. Za to ustanovení sub 1, porušujíc státní prestiž (suverenitu), jest v odporu s čl. 10 téže smlouvy! Také bylo by stanoviti, jak dlouho potrvá dohlédací právo velmocí? Smlouva o svazu národů sama poklonila se »poslednímu útočišti« práva: právnímu relativismu, stanovíc v čl. 19: Svazové shromáždění může čas od času vyzvati členy svazů k revisi smluv ne aplikovatelných a takových poměrů mezinárodních, jichž trvání by mohlo ohroziti světový mír. I v těchto otázkách, týkajících se vnitřní politiky našeho státu, musí býti šetřeno této zásady.
Když byl do debaty několika praktickými náměty zasáhl advokát Dr. Arn. Bičiště a pan přednášející jemu odpověděl, poděkoval předseda Dru Klossovi za jeho časovou a zajímavou přednášku.

Citace:

Týdenní schůze z 23. října 1919. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 5, s. 196-198.