Ustanovení § 519 č. 2 c. ř. s.,podle něhož dopouští se rekurs do usnesení soudu odvolacího, jimž byla vyslovena zmatečnost rozsudku soudce prvního, platí jen tehdy, když usnesením soudu odvolacího nejen rozsudek soudu prvního prohlášen za zmatečný, ale i žaloba byla odmítnuta

,
poněvadž v tomto případe dle prvního odstavce § 478 c. ř. s. nemá místa další jednání, a tudíž nelze užíti třetího odstavce § 519 c. ř. s. Nebyla-li však zrušením rozsudku a řízení pro zmatečnost sporná věc konečně vyřízena, nýbrž bylo nařízeno nové jednání, jest podle všeobecného pravidla § 519 č. 3 c. ř. s. rekurs proti usnesení soudu odvolacího připuštěn jen tehdy, když byla vyhrazena právní moc. To v případě tomto se nestalo, dovolací rekurs měl tudíž dle § 528 c. ř. s. jako nepřípustný býti odmítnut již soudem prvním, aneb alespoň soudem stolice druhé, a když tyto tak neučinily, vysloveno odmítnutí soudem dovolacím.
Rozh. ze dne 23. prosince 1919, čj. R-J. 491/19-1.1
Schin.

Pozn. red. Tímto rozhodnutím přejímá československý nejvyšší soud prostě a nekriticky názor zastávaný bývalým nejv. soudem rakouským, jenž jej zase čerpal z komentáře Neumanova. A přece byl by náš nejv. soud nalezl v české literatuře sneseny důvody proti tomuto mínění (Hora, Odvolání, str. 137 násl.), jež Ott nazývá důmyslnými, projevuje s nimi svůj souhlas. (Sbor. věd. pr. a st. roč, XVI. str. 90). Srov. také Ott, Soust. úvod III, 68 násl., Klein, Vorl. 274.

Citace:

Ustanovení § 519 č. 2 c. ř. s., podle něhož dopouští se rekurs do usnesení soudu odvolacího. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 4, s. 161-161.