Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:

Rub a líc.

Jsme před prvými volbami do Národního shromáždění. Konečně a bohudíky. Zákonodárná činnost nynějšího shromáždění byla velmi bohatá — řekli bychom až příliš bohatá. Byla to činnost přímo horečná, ačkoli vlastním účelem tohoto nevoleného Národního shromáždění bylo jen vypracování ústavy a příprava nynějších voleb. »Práce kvapná, málo platná« ukázalo se i tady; a tak bylo nutno vraceti se k zákonům už vyhlášeným, doplňovati a měniti je, čímž práce nové přibývalo a v životě právním působena nejistota a zmatek. Velikou vadou byla stranická hlediska, jež se stále a stále uplatňovala, onen úzkostlivý a nemužný ohled na budoucí voliče, snaha zalíbiti se jim, i když to bylo na škodu celku, popohánění zákonodárných prací z venčí, hrozba davy; zákony ohromného významu měly býti vypracovány do určité lhůty několikadenní, poněvadž se to stranám slíbilo a uzdálo. A tak snižována nejvyšší činnost ve státě — činnost zákonodárná — na úroveň práce takřka mechanické. To mělo za následek dvojí: jednak, že v občanstvu úcta a vážnost k takovéto zákonodárné činnosti nestoupala, jednak však, že ani členové Národního shromáždění této činnosti se cele nevěnovali. A následky? Zjev velmi zarmucující, nedůstojný a s představou o lidové účasti na zákonodárné činnosti nijak nesouhlasící. Věc vypadá v zákulisí asi tak : V týž den zasedají různé výbory. Do těchto různých výborů bývají vysláni alespoň částečně — tíž lidé. Nechceme rozhodovati, je-li to právě nutné, či je-li i tím vinen nešťastný »klíč« stranický. Ale ve dvou nebo více výborech nelze ovšem seděti a pracovati současně. S druhé strany nelze také jeden z výborů do nekonečna odkládati. A tak se vyvinul »usus« — či snad se to pře- vzalo z Rakouska? — takový: Člen mající pracovati ve více výborech dostaví se do všech alespoň na tak dlouho, co vyžaduje podpis na presenční listinu, pak se vzdálí a řekne předsedovi, kde bude, aby mohl býti zavolán k hlasování (po případě neřekne vůbec nic); podle listiny presenční je výbor »schopen«, aby se usnášel, nezáleží tedy na tom, jsou-li všichni, kdož jsou jako přítomní uvedeni na listině, vskutku také přítomni. A výbor s bídou takto sehnaný »pracuje«, někdy ovšem za nepřítomnosti většiny »přítomných« (sc. podle presenční listiny). A teď si představte: výbor si pozval experta, jenž na svůj posudek se připravoval poctivě, svědomitě, pracoval na něm po několik dnů, a nyní vidí, že kromě předsedy a zpravodaje výboru nikomu ze členů výboru vlastně na jeho posudku nezáleží, že jim stačí přítomnost jen na papíře. A to je ještě ten příznivější případ: stává se také, že expert (nebo více jich) je pozván na 9 hodin dopol., dostaví se včas, ale je tam sám, členové výboru se počnou trousit až po půl hodině, ale velmi pomalu, čeká se ještě půl hodiny, pak ještě čtvrt hodiny — ale marně. Členové výboru nedostaví se ani k té papírové presenci — a experti v půl jedenácté jsou posláni domů. A stejně se děje úřednictvu ministerstev, jež je do výborů vysíláno v zastoupení vlády. Takhle se přímo hříšně mrhá časem a ukrádá čas jiným, takhle se »svědomitě« připravují zákony, v takovýhle paskvil se zvrhá zákonodárná činnost lidu! Tomuto zlořádu dlužno v příštích sborech zákonodárných hned v počátcích rázně čeliti. Nikdo ať nepřijímá členství ve více výborech než může svědomitě zastati; výbory, v nichž jsou členy, třebas i jen částečně tytéž osoby, ať nikdy nezasedají současně; členové nedbalí a nesvědomití ať jsou předsedou výboru k plnění převzatých povinností přidržováni.
Citace:
Rub a líc. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 4, s. 168-170.