Obchodní zřízenec, jehož služné vyměřeno částečné i určitým percentem z hrubého výtěžku, může domáhati se vyúčtováni, nikoliv ale vyjevovací přísahy, že účet jest správný a úplný.

Žalobní prosbě Aa, ředitele pobočního závodu žalované firmy B, jenž mimo pevný plat měl smluveno jako součást služného i 5% tantiému z hrubého zisku, o vyúčtování příslušící mu tantiemy a vykonání přísahy o správnosti a úplnosti roční bilance, na; základě které účet tantiémy se provedl, bylo oběma nižšími stolicemi vyhověno.
Nejvyšší soud dovolání strany žalované dal Částečně místo zamítnuv žalobní prosbu, aby bylo uznáno, že jest žalovaná povinna vykonat! přísahu, že bilance jsou správné a úplné.
Důvody: Žalovaná jako zaměstnavatelka neměla ve správě žádného jmění žalobcova a nemá také podle občanského práva povinnost, jmění nebo dluhy své mu udati, a jen v těchto případech lze požadovati vyjevovací přísahu podle předpisu čl. XII. uv. zák. k с. ř. s.
I když žalobce jako ředitel továrny vybíral část služebního platu svého v tantiémě počítané z hrubého výtěžku na základě ročních bilancí, nestal se tím přece ani vedoucím společníkem (čl. 270 obch. z.), aniž lze říci, že tím firma stává se správcem jeho jmění (§ 1012. obč. z.), nýbrž zůstává zřízencem, vyšší služby v obchodním závodu konajícím, pro kterého platí ustanoveni § 14. zák. o obch. pom. Více než § 14. cit. zákona stanoví, nemůže ani zřízenec požadovati na šéfovi, ani: tento není povinen jemu poskytnouti. Zavázala-li se tedy žalovaná platiti žalobci plat z části v 5% tantiémě z hrubého výtěžku, pak převzala tím přirozeně povinnost, sdělili oprávněnému potřebný výkaz o tomto výtěžku, účet o něm sdělaný dle ročních bilancí, ježto by jinak nárok jeho nedal se uplatniti.
Když by žalobci vzešly pochybnosti o správnosti a úplnosti účtu. může (požadovati o dovolení, nahlédnouti do obchodních knih, pokud toho třeba, aby se o správnosti a úplnosti vyúčtování přesvědčil, což musí žalovaná povolili. Tak určuje zřejmě; § 14. zák. o obch. pom., jehož předpis platí právě pro přítomný případ. Kdyby byl zákonodárce chtěl vyhradili zaměstnanému více práv, zvláště i právo dle čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s., požadovati vykonání přísahy o správnosti a úplnosti účtu, byl by to v zákonu zajisté výslovně řekl. Normy čl. XLII. uv, zák. k с. ř. s. nedá se tedy na příklad, o který jde, nijak užiti, poněvadž je tu pro něj zvláštní ustanovení zákona, v němž práva zaměstnaného přesně jsou vymezena.
Slušelo proto v tomto směru odůvodněnému dovolání vyhověti a onu část žalobní prosby, pokud se toho domáhá, aby žalovaný vykonal přísahu, jako v zákonu neodůvodněnou zamítnouti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. června 1920, Rv-I 218/20. -r.

Citace:

Obchodní zřízenec, jehož služné vyměřeno částečné i určitým percentem z hrubého výtěžku, může domáhati se vyúčtováni, nikoliv ale vyjevovací přísahy, že účet jest správný a úplný.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 9, s. 351-352.