Žádá-li bytová komise obce zřízená podle §u 22. zákona ze dne 30. října 1919 čís. 592 sb. za povolení soudní exekuce k vydobyti svého rozhodnutí o zabráni bytu proti postiženému nájemníkovi, jest povinna přiložiti ku svému návrhu úřední potvrzení vykonatelnosti zabíracího rozhodnutí (§ 31. cit. zák. a § 54 ř. ex.)

Obec U, H. zřídila dle § 22. z. o zabírání bytů čís, 5921 z r. 1919 bytovou komisi, kteráž rozhodnutím svým ze dne 26. března 1920, vydaným toliko proti jednomu z manželů, obývajících byt najatý, vyslovila zabrání tohoto bytu ve prospěch obce, aniž dala předepsaná poučení o opravných prostředcích. Postižený nájemník podal sice včas u obecního úřadu písemné laické vyjádření, v němž žádal za zrušení tohoto zabrání a vyložil své důvody proti zabrání tornu. Avšak obecní úřad nepovažoval tuto písemnost za odpor ve smyslu § 27. zab. z. a písemnost nájemníkovu nepředložil nadřízeno instanci.
Na to bytová komise podala u exekučního soudu proti oběma manželům návrh na povolení exekuce vyklizením zabrané » bytu. Návrh podepsal starosta obce za bytovou komisi a uvedl, resp. potvrdil v textu návrhu, že dotyčné rozhodnutí bytové komise nabylo právní moci a stalo se vykonatelným.
Okresní soud povolil dle návrhu usnesením ze dne 21. květ na 1920 donucené vyklizení místností zabraných.
Ku stížnosti strany exekvované rozhodl krajský soud, že usnesení prvního soudce se změňuje v ten rozum, že se návrh vymáhající věřitelky zamítá a bytová komise je povinna nahraditii útraty stížnosti.
Důvody rekursního soudu: Z § 31. z. čís. 592 z roku 1919 plyne, že pro exekuční vykonání rozhodnutí bytové komise, resp. obce v zabrání bytu není úchylky od exekučního řádu. Návrh bytové komise na povolení exekuce musí miti náležitosti1, předepsané v exek. řádě. tedy zejména v § 53. a následujících.
Dle § 54. exek. ř. musí návrh kromě ostatních předepsaných údajů a dokladů obsahovati udání exekučního titulu, na kterém se nárok vymáhavý zakládá, a musí býti dle poslední věty § 54. přiloženo potvrzeni úřadu, jenž vydal dotyčné rozhodnutí, že rozhodnutí to je vykonatelné.
Avšak přítomný návrh bytové komise není takto vypraven. Návrh necituje ono rozhodnutí bytové komise, kterým, byl byt dotyčný zabrán, také neuvádí obsah tohoto rozhodnutí (§ 11. zejm. jeho druhý odstavec zákona čís. 592 z roku 1919) a též nebylo k němu přiloženo rozhodnutí, a konečně schází j zmíněné potvrzení o vykonatelnosti.
Pouhý údaj v návrhu, že rozhodnutí bytové komise je právoplatným, není potvrzením vykonatelnosti, jak je žádá § 54. poslední odst.
Jestliže se v návrhu praví, že se žádá, aby soud byt povinných, pozůstávající z kuchyně a 3 pokojů, bezodkladně exekučně vyklidil, tedy mezi tím není udán exekuční titul a obsah jeho, nýbrž jen způsob a předmět výkonu jeho, což ovšem také musí býti v návrhu na povolení, exekuce uvedeno, ale nenahrazuje údaje dle § 54. čís. 2. ex. ř.
Neměla tedy býti pro nedostatečnost podaného návrhu exekuce tato povolena. Bylo tudíž stížnosti vyhověli. Výlohy na útratách zakládají se na § 78 exek. ř. 41. a 51. civ. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí rekursnímu podala bytová komise U-H. stížnost do volací, kteréž v hlavní věci nebylo vyhověno a ohledně výroku o útratách byla zamítnuta.
Odůvodnění nejvyššího soudu zní:
Exekuci nenavrhla obec, nýbrž bytová komise, obcí ustanovená. Podle § 22. zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a nař. může obec zmocniti bytovou komisi, aby vykonávala všecka, nebo jen některá oprávnění, obci dle tohoto zákona příslušející.
V návrhu exekučním jest ovšem uvedeno, že podle právoplatného nařízení bytové komise měli manželé byt ten popsaný vyklidili už dávno; ale není podán výkaz o tom, která oprávnění, obci dle hořejšího zákona příslušející, přešla na bytovou komisi, zejména Pak, zdali byla bytová komise oprávněna k jednání podíle § 11. a podle odstavce § 2. zákona onoho, jakož i k podání exekučního návrhu.
Exekuční návrh, podaný bytovou komisí proti manželům F., nestačí tudíž, aby podle něho mohla býti navržená exekuce povolena; návrh ten zejména není sám o sobě způsobilý, aby nahradil exekuční titul, uvedený v § 31. hořejšího zákona z r. 1919 a v odstavci č. 12 § 1. ex. ř. i výkaz o právní moci úředního nařízení, vykliditi byt, ve smyslu 2 odst. § 54. exek. ř., což tím více padá na váhu vzhledem na vlastní tvrzení bytové komise v dovolacím rekursu, podle nichž byla proti A. F. zabrána ve smyslu 4. odst. § 2. zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 Sb. z. a n. toliko část bytu, totiž jen 2 pokoje a kuchyň.
Do volací rekurs tudíž v hlavní věci neoprávněn, pročež nemohlo mu býti vyhověno.
Proti rozhodnutí soudu rekursního o útratách jest podle § 78. ex. ř. a § 528. c. ř. s. opravný prostředek vybočen ; v tom směru byl tedy dovolací rekurs jako nepřípustný odmítnut.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. června 1920 č. j. R-II 131-20.
Dr. Sušil.

Citace:

Žádá-li bytová komise obce zřízená podle §u 22. zákona ze dne 30. října 1919 čís. 592 sb. za povolení soudní exekuce k vydobyti svého rozhodnutí o zabráni bytu proti postiženému nájemníkovi, .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 11, s. 444-446.