Literatura.Oddíl všeobecný.Dr. L. Arndts R. v. Arnesberg, Juristische Encyklopaedie u. Methodologie. Zehnte Auflage nach des Verfassers Tode besorgt von Dr. Jur. Erwin Grueber. Stuttgart 1901. 8°, str. 99. K encyklopaediím, o nichž jsme v tomto časopise (I., 157) podali zprávu, přibyla Arndtsova již v 10. vydání péčí Mnichovského profesora Gruebera, jenž obstaral též vydání 7., 8. a 9. Počet vydání mluví sám o sobě o oblíbenosti knihy, a zdá se to býti anachronismem, podávati nyní zprávu sebe kratší o knize tak rozšířené. Činíme-li to přece, má to důvod svůj v okolnosti, že, neklamou-li nás všechna znamení, encyklopaedie u našeho právnického dorostu vůbec nejsou mnoho čteny, a že Arndtsova encyklopaedie zůstala u něho dosti neznámou, kdežto jeho Pandekty na jazyk český přeložené staly se přece známějšími. — Účelem Arndtsovy encyklopaedie jest podati úvod do právnického studia vůbec, při čemž ovšem v první řadě na mysli iná vývoj práva německého. Odtud dá se rozdělení její encyklopaedické části vysvětliti. První oddělení (str. 10-24) probírá podstatu práva a právní vědy, tudíž otázku, co jest právo, jak právo vzniká, jak právo poznáváme. Druhé oddělení (str. 24-40) šíří se o rozdělení práva a přijalo různění na práva soukromé, právo veřejné a na právo církevní, kteréžto zvláštní vytknutí práva církevního odpovídá celkem historickému pojmu o ius utrumque. Třetí oddělení podává stručný přehled historického vývoje positivního práva v Německu od nejstarších dob na doby naše a zaujímá největší část knihy (str. 40 až 85); i jest spíše vhodné pro opakování práva německého, než by tvořilo úvod do studia jeho. — Methodologická část knihy (str. 86-99) šíří se stručně o účelném spůsobu, kterak studium práva má býti zařízeno, při čemž největší pozornost věnuje se upravení právnického studia na německých universitách po zavedení nového občanského zákonníka. Pro studium právních věd vyměřena v Německu celkem doba šesti semestrů, při čemž ovšem státní vědy, t. j. národní hospodářství, finanční a správní věda i statistika bývají vyloučeny a přikázány zpravidla fakultám filosofickým. Ač filosofické vzdělání jest pro studium jak státních, tak právních věd neocenitelné, přece však nutno dáti přednost spůsobu rakouskému, dle něhož studium státních věd jest obligatorně předepsáno pro právníky a s právnickou fakultou sloučeno, neboť nehledě k přemnohým úzkým stykům státních věd s právními vědami jest uskutečňování zásad státními vědami hájených v praxi nemožno bez důkladného právního vzdělání. Henner.