Č. 11362.

Četnictvo: Výnos min. vnitra ze 7. října 1921 č. 70376/13 (Věst. četnictva z 17. října 1921 č. 14) v odst. k §§ 4 a 14 zák. č. 186/1920 Sb. bod 4 stěhovací výlohy písm. a) slovy »při přeložení do výslužby« nevyjadřuje časovou souvislost mezi přestěhováním a přeložením do výslužby, nýbrž příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi.
(Nález ze dne 18. června 1934 č. 5577/30.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 4733/26.
Věc: Josef S. v B. proti ministerstvu vnitra o náhradu přeplatku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-1, kapitán výkonný v. v., byl okr. četnickým velitelem ve V. od r. 1921. Dne 19. listopadu 1927 onemocněl na asthma a rozšíření srdce a byl ke službě neschopným až do konce toho roku. V květnu 1928 onemocněl znovu těmito chorobami a nekonal od té doby službu, jsa v domácím ošetřování a ambulantním léčení. Dne 11. června toho roku obdržel tříměsíční zdravotní dovolenou, která pak prodloužena o dalších 7 týdnů. Dne 29. října 1928 podroben v Užhorodě lékařské prohlídce četnické za účelem zjištění způsobilosti ke službě, při níž zjištěn u st-le chronický katarh průdušek se záchvaty asthmatu bronchiálního a rozšíření srdce. St-1 žádal znovu o prodloužení zdravotní dovolené, kterou četnický lékař také navrhl na další 3 měsíce. Ale zem. četnické velitelství pro Podk. Rus navrhlo min. vnitra, aby podrobilo st-le superarbitraci. Zároveň vydalo tomuto až do rozhodnutí min. prozatímní dovolenku s platností od 30. října 1928 a to do V. jako hlavního a do B. jako vedlejšího místa dovolené. Mimo to vydalo mu dne 12. listopadu 1928 osvědčení k přestěhování jednoho nábytkového vozu se svršky ze stanice V. do B., v němž uvedeno, že »zásilka jest majetkem stěhující se četnické osoby a že přesídlení jde na vrub četnické správy«. Výnosem min. vnitra z 12. ledna 1929 byla st-lova superarbitrace nařízena a dne 6. února 1929 v Praze provedena. Superabitrační komise podala nález, že st-1 trpí značnou celkovou otylostí s následným rozšířením srdce, vleklým katarhem průdušek a asthmatickými záchvaty a rozšířením plic, že jest četnické služby trvale neschopen a navrhla, aby byl přeložen do trvalé výslužby. Na základě této superarbitrace byl st-1 výnosem min. vnitra z 2. dubna 1929 podle § 2 b) zák. č. 153/1923 Sb. přeložen dnem doručení dekretu, t. j. dnem 11. dubna 1929 do trvalé výslužby a současným výnosem téhož data a čísla byly mu na základě služební doby pro výměru pense započítatelné (ke dni 30. dubna 1929) 43 roků 8 měsíců a 26 dní vyměřeny podle plat. zák. č. 103/1926 Sb. pensijní požitky.
Četnická odborná účtárna min. vnitra přezkoumávajíc stav a záso- bovací účet zem. četnického velitelství v Užhorodě za měsíc duben 1929 vydala k bodu 46. dne 1. srpna 1929 zkušební a censurní nález, že st-l nemá podle prováděcího předpisu k zák. č. 186/1920 Sb., uveřejněného ve Věst. č. 14/1921, nároku na úhradu stěhovacích výloh, ježto se přestěhoval s rodinou z V. do B. v listopadu 1928, tudíž v době činné služby, aniž by tam byl služebně přemístěn, že superarbitrace byla provedena teprve 6. února 1929 a okolnost, že jmenovaný při svém odchodu do výslužby dne 11. dubna 1929 zvolil si B. za příští trvalé bydliště, nepřichází v tomto případě v úvahu. Jmenovaná účtárna nařídila, aby účtované výlohy částkou 5932 Kč 55 h byly vzaty v příjem. Na základě tohoto nálezu byl st-1 zem. četnickým velitelstvím v Užhorodě dne 7. srpna 1929 prostřednictvím četnické stanice v B. vyzván ke vrácení oné částky.
Podáním z 30. srpna 1929 vznesl st-1 proti tomuto rozkazu resp. proti censurnímu nálezu četnické odborné účtárny min. vnitra z 1. srpna 1929 odpor, jímž uplatňoval, že přestěhoval se dříve proto, že byl jednak již v roce 1928 rozhodnut vzhledem k svému zdravotnímu stavu jíti do výslužby, jednak aby uvolnil byt svému zástupci, který z bytové nouze obýval proti předpisu v četnických kasárnách v jednom pokoji četníků, což vedlo k stížnostem svobodných četníků, že však se o svém předčasném vystěhování dříve informoval jak u zem. četnického velitelství v Užhorodě, tak u účetní skupiny tamže v příčině stěhovacích výloh a že byl ujištěn, že může se přestěhovati hned, ale výlohy že mu budou hrazeny teprve po přeložení do výslužby. Že kromě již shora zmíněného osvědčení o přesídlení na vrub četnické správy obdržel od zem. četnického velitelství v Užhorodě cestovní průkaz z 12. listopadu 1928, v němž uvedeno: »Přesídlení do místa zvoleného pobytu v důsledku přeložení do trvalé výslužby«, že tedy dne 19. listopadu 1928 se vystěhoval, ale stěhovací výlohy že byly mu hrazeny až po jeho pensionování v květnu 1929.
Min. vnitra nař. rozhodnutím námitkám nevyhovělo z důvodů obsažených v nálezu v odpor vzatém.
Stížnost do tohoto rozhodnutí vytýká jednak neúplnost a vadnost řízení, jednak nezákonnost. Nezákonnost spatřuje v tom, že žal. úřad nesprávně vykládá ustanovení prov. předpisu ze 7. října 1921 k § 4 zák. č. 186/1920 Sb. o náhradě stěhovacích výloh při přeložení do výslužby. Ustanovení tomu jest prý rozuměti tak, že náhrada přísluší ve všech případech, kdy se četnická osoba přestěhuje u příležitosti odchodu do výslužby bez ohledu k tomu, bylo-li stěhování provedeno před přeložením do výslužby, či po něm. Stěhovací náklady jsou prý zákonné požitky gažistovy, které mu mají býti vyplaceny, kdykoli stěhování provede, nejdéle do 12 měsíců po pensionování a dovozuje, že v době přestěhování do B. v činné službě nebyl, maje zdravotní dovolenou.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Platový zákon č. 103/1926 Sb., který upravuje také požitky četnických gažistů (§§ 121 až 137), ustanovuje v § 147, že vl. nař. upraví se nárok na náhradu služebních výloh — zejména při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.) jakož i při cestách, za něž se poskytují náhrady podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty, při přeložení, stěhování — jakož i veškeré otázky s tím související. V § 206 téhož zák. pak stanoveno, že pokud nebude vydáno mimo jiné i nařízení podle § 147, zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny tímto vl. nařízením.
Takovýmto dosavadním předpisem upravujícím otázku náhrady stěhovacích nákladů četnických gažistů, jest prováděcí předpis k zák. č. 186/1920 Sb. o úpravě služebních požitků čsl. četnictva, daný výnosem min. vnitra ze 7. října 1921 č. 70376/13, uveřejněný ve Věstníku četnictva č. 14 z roku 1921 pod č. 34, z něhož vychází jak žal. úřad (v odvodním spisu), tak st-1. Podle § 4 cit. zák. č. 186/1920 Sb. přísluší totiž aktivnímu četnickému důstojníku jako vedlejší požitky mimo jiné náhrada za přesídlení při přeložení. Bližší ustanovení v příčině těchto vedlejších požitků vyhraženo nařízení, kterým je právě cit. výnos min. vnitra. Toto upravujíc k §§ 4 a 14 zák. pod písmenem h) cestovní požitky, jedná v bodu 4 (stěhovací výlohy) o nároku příslušníků četnictva, kteří se stěhují z místa dosavadního služebního působiště na definitivní místo následkem služebního přeložení a v odstavci třetím a) na str. 88 praví: »Nárok na požitky při přesídlení mají též všichni gažisté, a to i gažisté bez hodn. třídy, vyjímajíc četníky na zkoušku, při přeložení do výslužby (dovolené s čekatelným) a sice do místa zvoleného bydliště, nejdále však na hranice čsl. republiky, když byla cesta předsevzata nejpozději během 12 měsíců po pensionování. Doba ta může od min. vnitra býti prodloužena.«
Z tohoto předpisu vyplývá, že k tomu, aby četnickému gažistovi vznikl nárok na náhradu stěhovacích výloh, jest třeba dvou skutečností, jednak přestěhování do zvoleného bydliště, jednak přeložení gažisty do výslužby. Slovy »při přeložení do výslužby« nechtěl však cit. předpis vyjádřiti časovou souvislost mezi přestěhováním a přeložením do výslužby, nýbrž příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi a sluší tedy předpisu tomu rozuměti tak, že zakládá nárok na náhradu stěhovacích výloh, došlo-li k přestěhování »při příležitosti přeložení do výslužby« nebo-li »z důvodu přeložení toho«. Vidno to z toho, že uvedený předpis nestanovil, že by přestěhování muselo býti provedeno v určité lhůtě před přeložením do výslužby, nýbrž že stanoví jen lhůtu, do kdy nejdéle musí býti provedeno po přeložení do výslužby, aby bylo pokládáno za přestěhování provedené »při přeložení« do výslužby. Kdyby však byl předpis ten zamýšlel přiznati nárok na náhradu stěhovacích výloh jen když přestěhování bylo provedeno časově po přeložení gažisty do výslužby, a nechtěl normovati příčinnou souvislost přestěhování s tímto přeložením, byl by nesměl použiti výrazu »při přeložení«, nýbrž »po přeložení«. Příčinná souvislost mezi přeložením do výslužby a přestěhováním jest pak dána, když přestěhování jest do té míry přímým důsledkem přeložení do výslužby, že by za nezměněného stavu věci, tedy nepřistoupily-li by jiné okolnosti nesouvisející s přeložením do výslužby, nebylo došlo k přeložení bydliště. Jest tedy dán v zásadě nárok na náhradu stěhovacích výloh i tehdy, došlo-li sice k přestěhování do místa zvoleného při superarbitraci ještě před vydáním aktu o přeložení do výslužby, lze-li však podle okolností konkrétního případu bezpečně usouditi, že přestěhování to je v bezprostředním a příčinném vztahu k přeložení do výslužby.
Podle toho nezáleží tedy na tom, zda obě skutečnosti (přestěhování a přeložení do výslužby) jsou dány v témže okamžiku, či následují za sebou a v jakém pořadí, ale záleží jen na tom, aby obě tyto skutečnosti se svými účinky v určitém okamžiku se setkaly. Okamžik setkání obou skutečností jest pak rozhodným pro nabytí nároku na náhradu stěhovacích nákladů. Nastane-li tedy nejprve přestěhování, musí následovati přeložení do výslužby a je tedy přeložení do výslužby oním okamžikem, ve kterém se obě skutečnosti setkaly a kterým vzniká nárok na náhradu stěhovacích nákladů. Nastalo-li však nejprve přeložení do výslužby a pak následovalo přestěhování, jest okamžik přestěhování oním momentem, kterým vzniká nárok prve zmíněný.
Správnosti tohoto názoru neodporuje nál. Boh. A 4733/26, který vyslovil, že náhrada stěhovacích výloh náleží četnickému gažistovi jen za přestěhování do nového bydliště, které si příslušník četnictva zvolil bezprostředně při svém přeložení na trvalý odpočinek a následkem tohoto přeložení, poněvadž nález onen řeší otázku, zda četnický gažista, který při přeložení do výslužby neměl nároku na náhradu stěhovacích nákladů proto, že za místo zvoleného bydliště označil při superarbitraci své dosavadní služební místo, může se domáhati náhrady stěhovacích nákladů, když později změnil své již zvolené bydliště proto, že jeho manželka — poštovní úřednice byla z tohoto bydliště zvoleného jinam úředně přeložena, takže nastala nutnost přesídlení rodiny.
V daném případě však st-1 nejprve se přestěhoval do bydliště zvoleného i při superarbitraci a nárok na náhradu stěhovacích nákladů mohl podle toho, co bylo prve uvedeno, vzejíti mu teprve přeložením do výslužby; v okamžiku tohoto přeložení musely býti splněny podmínky nároku toho. Podmínkou nároku bylo tu přestěhování do zvoleného bydliště se zřetelem na budoucí přeložení do výslužby (z důvodu jeho). Jak ze správních spisů zřejmo, byl u st-le důvodem k přestěhování jeho zdravotní stav a z něho vyplývající neschopnost k další činné službě, pro kterou byla současně navržena jeho superarbitrace. Nebylo by tedy došlo k změně bydliště st-lova a k přestěhování, kdyby byl st-1 mohl zůstati na dále v činné službě. Z toho plyne, že bylo st-lovo přestěhování provedeno v příčinné souvislosti s jeho přeložením do výslužby, tedy »při přeložení« do této. St-1 také při superarbitraci zvolil za bydliště místo, kam se přestěhoval. Splnil tedy předpoklady stanovené výnosem min. vnitra ze 7. října 1921 (Vest. čet. č. 14/1921) a přísluší mu proto nárok na náhradu stěhovacích výloh.
Vycházel-li žal. úřad z názoru, že mu tato náhrada nepatří proto, že se přestěhoval s rodinou v době, kdy byl ještě v činné službě, aniž byl do zvoleného bydliště přemístěn, a má-li za to, že stěhování, které bylo provedeno v listopadu 1928, tedy dříve než byla provedena st-lova superarbitrace a než provedeno jeho přeložení do výslužby doručením dekretu pensijního, není v příčinné souvislosti s tímto přeložením, jest názor jeho mylný, pročež bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zákona o ss zrušiti, aniž bylo možno zabývati se ještě dalšími vývody stížnosti a výnosem min. vnitra ze 6. června 1922 č. j. 38007-13 (Věstník četn. č. 13/1922), kterého se žádná strana nedovolává.

Citace:

č. 11362. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 23-27.