Č. 11593.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: 1. Lze přihlížeti k dokladům o investicích, nabídnutým ústně ve lhůtě k podání přiznání stanovené? — 2. Okolnost, že byla obcí z převodu s otce na syna dávka vyměřena, je nerozhodnou při vyměřování přírůstku hodnoty při pozdějších převodech.
(Nález ze dne 12. prosince 1934 č. 20636.)
Věc: »Mlynská priemyselná úč. spoločnosť« v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Záručním platebním rozkazem starosty obce D. z 26. července 1929 byla st-li jako nabyvateli vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí nabytých smlouvou trhovou z 28. března 1927. Odvolání st-lovo bylo žal. úřadem v pořadí instancí zamítnuto.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost brojí: 1. proti neuznání investičních nákladů dle § 8 dávk. pravidel, 2. proti nabývací hodnotě vzaté za základ vyměření dávky.
ad 1. Žal. úřad vyslovil, že k nákladům nelze ve smyslu § 16 odst. 2 d. ř. přihlížeti, ježto strana doklady o investicích nepředložila v přiznání a také jich tam ani nenabídla, a nemůže opomenutí to nahraditi teprve v odvolacím řízení. St-lka přiznává, že doklady v přiznání nepředložila a také je tam nenabídla, uplatňuje však, že ještě v době určené k podání přiznání nabídla dokázati investice a že v odvolání se dovolávala svědků, kteří by potvrdili, že st-lka nabídla dokázati správnost údajů v přiznání uvedených nejen v řízení správním, nýbrž již současně s podáním přiznání, že však žal. úřad okolností tou se nezabýval.
Námitka tato jest bezdůvodná. Nss nemusil v daném případě zkoumati, jaký význam by měla skutečnost, kdyby strana ve lhůtě k podání přiznání stanovené nabídla ústně doklady o investicích, neboť st-lka v řízení správním, zejména v odvolání k žal. úřadu vůbec netvrdila, že by byla v uvedené lhůtě nějaké doklady o výši investic nabídla, takže žal. úřad neměl důvodu zabývati se touto otázkou. Jestliže pak st-lka ani ve stížnosti samé netvrdí, že ve lhůtě k přiznání nabídla určité důkazy o investicích, nemohl soud shledati vadu řízení v tom, že žal. úřad nekonal ve směru stížností naznačeném žádné šetření, nýbrž prostě vyslovil, že st-lka v přiznání investice neprokázala ani důkazu o tom nenabídla.
Namítá-li ještě stížnost, že investice byly starostovi a celému představenstvu obce známy, takže nebylo třeba důkazů, stačí odkázati k přesnému znění § 16 odst. 2 dávk. prav., dle něhož strana jest povinna investice hodnověrně prokázati, jinak k nim nebude hleděno při vyměření dávky. ad 2. Pokud se týče nabývací hodnoty, namítá st-lka, že nabývací hodnota měla býti stanovena z doby převodu v r. 1925, kdy zcizitel nabyl prodané nemovitosti; přehlíží však jasné znění § 4 č. 3 dávk. prav., dle něhož převod s otce na syna není dávce podroben a k němu dle odstavce posledního cit. §u při pozdějších převodech při vyměřování přírůstku hodnoty jest hleděti jako by jím změna držby vůbec nenastala; okolnost, že byla obcí z převodu toho dávka vyměřena, jest vzhledem k jasnému předpisu § 4 nerozhodna. Právem poukázal tedy žal. úřad k tomu, že na převod s Jana B. st. na Jana B. ml. nemusilo při zjišťování nabývací hodnoty býti hleděno. — — —

Citace:

Č. 11593.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 653-654.