Č. 11624.

Cesty. — Samospráva obecní (Slovensko): I. Okolnost, že obec není na vicinální cestu odkázána, je pro stanovení příspěvku na tuto cestu zcela nerozhodna, může-li jen výše příspěvku býti odůvodněna měrou užívám a ostatními momenty, na něž poukazuje § 5 prov. nař. č. 45380/1892 k zák. čl. 1:1890. Předpis tento také nenařizuje, že při stanovení příspěvku jest vžiti zřetel na náklad, jímž obec přispívá na jinou vicinální cestu. — II. K úhradě potřeb na stavbu vicinální cesty, daných již do rozpočtu roku předcházejícího, nelze zabaviti příděl přirážek, jimiž mají býti kryta rozpočtová vydání roku následujícího.
(Nález ze dne 21. prosince 1934 č. 23551.)
Věc: Obec U. proti zemskému úřadu v Bratislavě o příspěvek na vicinální cestu a o zabavení obecních přirážek.
Výrok: Stížnost na rozhodnutí ze 17. června 1931 se zamítá pro bezdůvodnost. Nař. rozhodnuti ze 7. října 1933 se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: I. Výměrem ze dne 1. dubna 1931 č. 517 stanovil okresní úřad ve Skalici okruh interesentů pro vicinální cestu č. V. Gbely—Petrova Ves, pojal do tohoto okruhu stěžující si obec a určil její příspěvek kvotou 10%. Odvolání obce U., podané do tohoto výměru, zamítl zemský úřad v Bratislavě rozhodnutím ze 17. června 1931.
II. Výměrem z 25. dubna 1933 vyslovil okr. úřad, dovolávaje se toho, že náklad na stavbu vicinální cesty č. V., resp. příspěvek k němu, připadající na obec U., byl pravoplatně částkou 80500 Kč stanoven, dále že obec U. podle svého usnesení o obecním rozpočtu na r. 1932 se zavázala úhradu tohoto nákladu opatřiti zápůjčkou, k čemuž však přes veškeré naléhání úřadu dosud nedošlo, ač stavba cesty je ve veřejném zájmu nutná a nestrpí dalšího odkladu, že zabavuje obci U. veškerý příděl obecní přirážky u berního úřadu ve Skalici až do úplného vyrovnání dluhu v částce 80500 Kč. Z tohoto výměru se obec U. odvolala, její odvolání bylo však zamítnuto výměrem zemského úřadu v Bratislavě ze 7. října 1933, a to v podstatě z týchž důvodů, jež obsaženy byly ve výměru okr. úřadu, a s podotknutím, že postup tohoto úřadu ve smyslu § 42 zák. čl. 1:1890, resp. § 90 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. a oběžníku býv. uh. min. vnitra č. 70000/3 B. M. zakládá se na správném základě.
Ad I. Proti rozhodnutí ze 17. června 1931 namítá stížnost po stránce čistě formální, že výměr okr. úřadu ve Skalici z 1. dubna 1931 byl nesprávně vydán na základě vlád. nař. č. 96/1928 Sb., kteréhož se v tomto řízení upotřebiti nedá. Jak patrno, směřuje tato výtka proti obsahu rozhodnutí okr. úřadu, nikoli proti nař. rozhodnutí zemského úřadu, jež jediné může nss ve smyslu § 5 zák. o ss přezkounrávati, pročež jest přes výtku tu přejíti bez dalšího zřetele.
Ostatní námitky stížnosti dotýkají se již merita, to jest otázky, zda, po případě v jakém poměru jest stěžující si obec povinna k nákladům vicinální cesty Gbely—Petrova Ves přispívati. Výslovné námitky, že stěžující si obec vůbec není na zmíněné cestě interesována, že tedy vůbec neměla býti pojata do okruhu interesentů, stížnost nevznáší. Podle svého obsahu mohou býti stížnostní námitky chápány jen jako výtky, směřující proti výši příspěvkového procenta.
Namítá pak stížnost, že podle intence zákona mají býti interesenti zavázáni přispívati k nákladům cesty podle poměru skutečného užívání, při čemž je zásadně směrodatná míra užívání cesty v době úpravy již trvající, a nikoli snad budoucně očekávaná míra užívání, pročež žal. úřad neprávem určil tak vysoký klíč příspěvku vzhledem k tomu, že po vybudování cesty lze s určitostí očekávati, že stanice Gbely se stane jedinou osobní a nákladní stanicí pro obec U. a že vicinální cesta Gbely—Petrova Ves bude vlastně příjezdní cestou ke stanici Gbely.
Vznášejíc tuto výtku, přehlíží však stížnost, že výši příspěvku stěžující si obci určil žal. úřad, jak se v rozhodnutí výslovně praví, podle kalkulačního návrhu, v němž však otázka budoucího užívání oné vicinální cesty vůbec není vzata v úvahu; okolnost, že úřad také nastínil význam cesty té pro obec U. v budoucnu po jejím vybudování, je pro rozhodnutí samo bez významu, ježto tento moment nebyl nijak rozhodný pro dnešní stanovení příspěvkového klíče.
Stížnost se ovšem zabývá též otázkou dosavadního užívání zmíněné vicinální cesty a uplatňujíc, že podle § 5 prov. nař. č. 45380/1892 k zák. čl. 1:1890 má se za základ určení příspěvkového poměru vžiti předem skutečná zainteresovanost obce, t. j. přesné zjištění, v jaké míře občané oné obce cesty užívají, vytýká, že toto zjištění se nestalo procesně bezvadným způsobem. Průměr ročního obratu na stanici G., uvedený v kalkulačním návrhu, neodpovídá skutečnosti, neboť ve vykázaném úhrnu 331 tun pro obec U. je též obsaženo zboží, dovážené státním velkostatkem v H. a občany obce P., dále pak zboží dodané pro cukrovar sice občany z U., nikoli však jejich vlastními povozy. Stížnost vytýká, že v tomto směru nekonal okr. úřad žádné šetření, ač k tomu byl povinen.
K této námitce jest poznamenati, že při komisionálním jednání dne 26. března 1931 uznal starosta obce U., že tato obec doveze na stanici G. průměrně ročně 122 tun a odveze 209 tun, aniž učinil jakoukoli výhradu, nepoukázav na to, že v uvedené částce je obsaženo i zboží, jež nemůže jíti na vrub této obce. Námitky takové nevznesla pak stěžující si obec ani ve svém odvolání z výměru okr. úřadu, a nemůže býti proto vadou řízení, že o skutečnostech dnes obcí uplatňovaných nebylo konáno šetření, a že bez dalšího byla roční doprava 331 tun k tíži obce U. vzata za základ administrativního rozhodování.
S uvedenou dopravou počítá v dalším i sama stížnost, dovozuje však, že i za tohoto předpokladu byl jí příspěvek ve výši 10% určen nesprávně. Praví, že podle § 5 nahoře uvedeného prov. nařízení je úřad povinen vžiti za základ míru a rozsah účastenství a dospěti k závěru na základě porovnání rozsahu a intensity dopravy, provozované v určité době interesentem, jemuž má býti uložen zvláštní příspěvek, s rozsahem a intensitou celkové dopravy po dotyčné cestě. Podle kalkulačního návrhu činí doprava 331 tun jen 3% celkové dopravy a měl proto podle tohoto poměru býti stěžující si obci určen příspěvek nejvýše 3%.
Jest pravda, že § 5 prov. nař., jehož se stížnost dovolává, předpisuje, že při stanovení poměru, v jakém má určená skupina interesentů přispívati k nákladům cesty, má se všeobecně bráti za základ míra zainteresovanosti, to jest míra, v jaké ten neb onen interesent cesty užívá, a že podle toho by vypadl podle dat kalkulačního návrhu na stěžující si obec příspěvek ve výši 3%. Leč ustanovení právě citované neurčuje výši příspěvku jen a výlučně mírou zainteresovanosti, nýbrž praví, že jest vžiti zřetel i na hmotné postavení dotyčné obce nebo interesenta, a uvádí v dalším, které jednotlivé momenty jsou v tomto směru rozhodný. Za tohoto stavu nemůže jen z toho, že určený poměr příspěvkový neodpovídá poměru dopravy po vicinální cestě, býti právem dovozováno, že předepsaná kvóta byla stanovena nesprávně. Nemůže proto ani stížnost jen z oné skutečnosti nic proti nař. rozhodnutí vytěžiti. V dalším namítá stížnost, že ani jiné ohledy neodůvodňují vyšší určení příspěvku než na 3%. Vicinálka, o kterou jde, nevede přes obec ani v intravilánu ani v extravilánu, obec není na ni odkázána, má vlastním materiálem vybudovanou vicinálku č. III, jež je sice delší, nejde však tak strmě do kopce. S touto námitkou souvisí věcně další námitka, že podle § 5 cit. prov. nař. měl úřad při stanovení příspěvku vžiti zřetel na náklad, jímž stěžující si obec na tuto vicinálku č. III přispívá, což se nestalo, neboť poukaz nař. rozhodnutí, že v rubrice 16 a 18 kalkulačního návrhu nebylo nic započteno, není vůbec v souvislosti s přispíváním na jinou vicinálku. K těmto námitkám jest odpověděti, že na skutečnost, že cesta, o kterou jde, nevede územím stěžující si obce, vzal úřad podle kalkulačního rozvrhu náležitý zřetel, neboť obcím, jejichž územím cesta ta vede, započetl tento moment k tíži. Okolnost pak, že stěžující si obec není na cestu tu odkázána, jest pro stanovení příspěvku zcela nerozhodna, může-li jen výše příspěvku býti odůvodněna měrou užívání a ostatními momenty, na něž § 5 cit. prov. nař. poukazuje. Proto jest bez významu, že obec U. má vlastním materiálem vybudovanou vicinálku č. III. Co pak se týče výtky, že při stanovení příspěvku na cestu, o kterou jde, měl býti podle § 5 cit. prov. nař. vzat zřetel na náklad, jímž obec přispívá na vicinálku č. III, přehlíží stížnost, že předpis, jehož se dovolává, stanoví jen, že jest vzíti zřetel na to, zda je obec povinna přispívati k průběžnému úseku některé státní nebo župní (zemské) veřejné cesty, kdežto na náklad, jímž obec přispívá na vicinální cesty, předpis ten bráti zřetel nenařizuje.
Stížnost vytýká dále, že námitka uplatňovaná v odvolání, že obec U. nemá průmyslu, není bezpředmětná, poněvadž podle § 36 zák. čl. 1:1890 má se vžiti zřetel na to, zda nejsou v obci hospodářské nebo průmyslové podniky, které by cesty nad míru a stupňovaně užívaly. Žal. úřad označil námitku, poukazující k tomu, že v obci U. není průmyslu, za »bezpředmětnou, poněvadž tato okolnost se do povahy nebrala«. Tím chtěl žal. úřad naznačiti, že při určování příspěvku vycházel již ze skutečnosti, že v obci U. není průmyslových podniků, a že by proto námitka stěžující si obce mohla míti význam jen tenkráte, kdyby se při určení příspěvku vycházelo z opačného předpokladu. Z toho jde, že existenci průmyslového podniku, jenž by cesty nad míru užíval, nevzal obci U. k tíži, a mohl proto námitku, že obec U. nemá průmyslu, označiti za bezpředmětnou.
Další výtka stížnosti uplatňuje, že námitka, že občané z U. vozí přebytek obilí do H., je podstatná, poněvadž G. jsou s tohoto hlediska bezvýznamné, hospodářské středisko je výlučně v H. a na G. není obyvatelstvo interesováno. Stav ten se nezmění ani po vybudování cesty. Řepa se dodává cukrovaru do H. a občané z U. nebudou riskovati výdaje, plynoucí z rozdilu dovozného mezi stanicemi G.—H. a ze skladného a stojného na stanici H., mohou-li řepu naložiti přímo na stanici v H.
Na okolnost, že občané z U. vozí přebytek obilí resp. úrody přímo do H., poukázala stěžující si obec již ve svém odvolání, žal. úřad pak k poukazu tomu odpověděl, že při posouzeni případu nepadá na váhu. Učinil tak právem, když v řízení zůstalo nepopřeno, že občané z U. vicinální cesty Gbely-—Petrova Ves přece jen užívají. —
Slušelo proto stížnost proti rozhodnutí ze 17. června 1931 zamítnouti.
Ad II. Nař. rozhodnutí ze 7. října 1933, potvrzující výměr okr. úřadu, jímž byl zabaven stěžující si obci příděl obecních přirážek, opírá se o skutečnost, že pravoplatně určený příspěvek v částce 80500 Kč k úhradě nákladů na vicinální cestu byl pojat do rozpočtu obce na rok 1932 a že do téhož rozpočtu byla pojata i úhrada tohoto vydání. Leč výměrem okr. úřadu z 25. dubna 1933 nebyly zabaveny příjmy, které byly určeny ke krytí potřeb rozpočtového roku 1932, nýbrž příděl přirážek, které měly obci plynouti v roce 1933 a měly krýti rozpočtová vydání tohoto rozpočtového roku. Podle ustanovení 1. odst. § 8 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb. má se obecní hospodářství vésti v mezích rozpočtu. Zákrokem okr. úřadu bylo však znemožněno obci U. vésti hospodářství v r. 1933 v mezích rozpočtu, když jí k úhradě potřeb daných do rozpočtu roku předcházejícího byly zabaveny přirážky, jimiž měla býti kryta rozpočtová vydání roku následujícího. Jest proto nař. rozhodnuti nezákonné, pročež je bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11624. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 740-744.