Č. 11358.

Zaměstnanci veřejní: Úprava služebních a platových poměrů účetního úředníka samosprávného okresu v Čechách po přechodu do služby státní podle § 10 org. zák. a § 212 plat. zák.
(Nález ze dne 15. června 1934 č. 2109.) Věc: Josef S. v H. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti ministerstvu vnitra (vrch. odb. r. Dr. Jaroslav Holeyšovský) o úpravu služebních poměrů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 nastoupil službu u okr. výboru v H. dnem 1. ledna 1915 jako provisorní, od 1. ledna 1916 jako definitivní okresní účetní. Usnesením tohoto výboru z 12. prosince 1918 bylo mu započteno pro postup i do pense 5 válečných let. Usnesení osk v H. z 22. března 1923 (dekret ze 17. ledna 1924) byl st-1 zařazen s platností od 1. ledna 1923 do IX. hodn. třídy, stupně 4. s příštím postupem od 1. ledna 1924 a automatickým postupem až do VII. hodn. třídy. Usnesením téže komise ze 14. prosince 1926 (dekret z 18. prosince 1926) schváleným výměrem zsv-u v Praze z 26. března 1928 bylo st-li propůjčeno místo okr. účetního úředníka systemisované podle zák. platového, a to ve služební třídě II, 6. platové stupnice, stupně d, při čemž započteno st-li 11 let služby odsloužené u zastupitelského okresu, 3 léta válečná, 3 měsíce služby vojenské a 11 měsíců provisorní služby, v celku 15 let, 2 měsíce. Usnesením z 20. ledna 1928 systemisovala osk po rozumu zák. plat. jedno místo účetního II. služební třídy v 5. platové stupnici a jmenovala st-le na toto místo, přiznavši mu od 1. ledna 1928 plat 5. platové stupnice stupně b). Usnesení to bylo schváleno výměrem zsv-u ze 13. července 1928.
Podle výměru zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 přešel Josef S., vrchní účetní tajemník býv. zastupitelského okresu v H. podle § 10 odst. 1 věty druhé zák. č. 125/1927 a zák. č. 92/1928 Sb. dnem. 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. č. 103/1926 Sb. a byl přidělen až na další službou okr úřadu v Hořovicích. Výměrem téhož zem. úřadu z 25. května 1929 přiznány mu vzhledem k dekretu z 1. prosince 1928 podle § 10 odst. 1 věty druhé organ. zák. počínajíc dnem 1. prosince 1928 tyto služební příjmy: 1. služné 6. platové stupnice stupně b), 2. činovné podle skupiny míst »C« a 3. vyrovnávací přídavek.
Námitkám st-lovým proti tomuto výměru podaným nevyhověl zem. úřad v Praze výměrem z 12. srpna 1929.
Odvolání st-lovo proti tomuto výměru podané zamítlo pak min. vnitra nař. výměrem v podstatě z těchto úvah: Podle § 10 org. zák. přecházejí samosprávní zaměstnanci do státní služby se svými právy jen potud, pokud tato práva nepřesahují míry stanovené v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Není tedy rozhodným, jaká práva dosud příslušela převzatým zaměstnancům autonomním podle pravoplatných dekretů autonomních činitelů, a zejména nezáleží na tom, zda byla u nich již formálně provedena úprava podle § 212 odst. 1 plat. zák. Tento předpis nařídil, že požitky autonomních zaměstnanců smějí dnem účinnosti plat. zák. dosahovati maximálně míry obdobných zaměstnanců státních. Platový zákon nepředpisuje samosprávným korporacím určitý platový systém a zejména nepředpisuje, aby jejich zaměstnanci měli všechny druhy jednotlivých práv státních zaměstnanců, jak se odvolatel mylně domnívá. Rovněž nedává zákon samosprávným zaměstnancům nároku, aby okres upravil jejich požitky podle nového platového systému; poskytnutá úprava těchto zaměstnanců jest v každém případě vázána kategorickým předpisem § 212 odst. 1 plat. zák. Jakých práv se má dostati státnímu zaměstnanci ustanovenému před účinností plat. zák., stanoví se podle převodových předpisů §§ 166 a následujících plat. zák. Provede-li tedy samosprávná korporace platovou úpravu u svých zaměstnanců podle plat. zák., jest rovněž povinna převésti je podle analogie části sedmé plat. zák. Tento převod nutno provésti na základě momentů, jak byly ideálně zjištěny srovnáním samosprávného zaměstnance s obdobným zaměstnancem státním podle objektivních norem platných pro státní zaměstnance, aniž lze navazovati snad na úpravu, jaká byla po případě provedena podle zák. č. 495/21 a č. 394/1922 Sb. Odvolatel nastoupil službu u samosprávného okresu v H. dne 1. ledna 1915 a celková služba ke dni 31. prosince 1925 činí se 4 válečnými půlletími a 3 měsíci vojenské služby 13 let a 3 měsíce. Připočte-li se k tomu ještě provisorní prakse 11 měsíců, jak požaduje odvolatel, činí celková služba ke dni 31. prosince 1925 — 14 let, 2 měsíce. Časovým postupem by dosáhl jako úředník skupiny C dne 1. listopadu 1924 požitků 2. stupně IX. hodn. třídy a byl by převeden podle § 168 odst. 1 a 2 na základě doby 14 let, zaokrouhlené podle § 197 plat. zák., do služného 7. plat. stupnice, stupně d) s příštím zvýšením od 1. ledna 1927. Nemění tedy započtení provisorní služby 11 měsíců nic na výsledku, k němuž dospěl ve svém rozhodnutí zem. úřad. Rovněž nemění nic na tomto výsledku jmenování do IX. hodn. třídy, provedené ke dni 1. ledna 1923, poněvadž jmenováním do IX. hodn. třídy lze nabýti podle platných předpisů jen požitků této hodn. třídy a poněvadž tyto požitky by odvolateli podle shora řečeného časovým postupem příslušely ideálně již od 1. listopadu 1922. Pokud odvolatel své domnělé dále jdoucí nároky odvozuje z té okolnosti, že osk mu při jmenování přiznala přímo požitky 4. stupně IX. hodn. třídy, uvádí se, že v systému hodn. tříd, který byl před 1. lednem 1926 zaveden u státních úředníků a který okresní správní komise aplikovala též na služební poměr odvolatele, zahrnovalo v sobě jmenování do některého vyššího než příslušného nejnižšího stupně služného té které hodn. třídy, zároveň vždy započtení příslušné postupové lhůty po zařazení, resp. pro postup do vyšších stupňů služného téže hodn. třídy. Takové započtení bylo však podle § 50 odst. 3 služební pragmatiky přípustno toliko při novém nebo opětném ustanovení, nikoliv však při povýšení státního úředníka do vyšší hodn. třídy. Nutno tudíž v rozhodnutí osk, jímž byly st-li při jeho jmenování do IX. hodn. třídy přiznány požitky 4. stupně, spatřovati nikoliv jmenování ve smyslu § 212 odst. 2 plat. zák., nýbrž toliko zkrácení lhůt platového postupu a tudíž opatření, jež sluší posuzovati podle odst. 1 cit. paragrafu. Poněvadž by pak státnímu úředníku stejné kategorie a stejných služebních poměrů nebyla mohla státní správa podle platných předpisů poskytnouti takovou výhodu za stejných okolností, za jakých se to stalo u st-le, příčilo se řečené opatření a v důsledku toho i další úprava st-lova služebního platu předpisu § 212 odst. 1 plat. zák. Dekretem osk z 8. září 1928 bylo odvolateli propůjčeno systemisované místo 5. plat. stupnice. Ježto jmenovaný byl podle tehdejšího faktického stavu považován za úředníka 6. platové stupnice, neměl zem. výbor důvodu, aby neschválil toto povýšení do 5. platové stupnice. Kdyby však býval odvolatel převeden, jak se správně mělo státi, do 7. platové stupnice, byl by mohl zem. výbor a osk vzíti v úvahu jen povýšení do 6. platové stupnice. Zem. úřad, posuzuje toto povýšení, mohl vycházeti již jen z předpisu § 212 plat. zák. U státních úředníků jest přípustno samostatné propůjčení některé z vyšších platových stupnic pouze při novém nebo opětovném ustanovení na základě § 14 odst. 2 plat. zák., kdežto jinak děje se propůjčení systemisovaného místa vyšší platové stupnice jen povýšením, čímž lze podle významu slova a podle schématu obsaženého v § 11 plat. zák. rozuměti jen povýšení postupné, nikoliv takové, jež by přeskakovalo některou z platových stupnic v uvedeném systému. Jest nesporno, že státní úředník převedený do 7. plat. stupnice, který měl od 1. ledna 1927 služné stupně e), by mohl býti povýšen dne 1. ledna 1928 jen do 6. platové stupnice a obdržel by podle § 17 plat. zák. služné stupně b) s příštím zvýšením od 1. ledna 1930. Nemohl proto ani odvolatel vzhledem k předpisu § 10 odst. 1 org. zák. přejíti do státní služby s platem vyšší platové stupnice, poněvadž by to přesahovalo míru stanovenou v § 212 odst. 1 plat. zák. Pokud odvolání obsahuje požadavek týkající se započitatelnosti provisorní služby 11 měsíců, uložilo min. vnitra zem. úřadu, aby o uplatněném nároku rozhodl pořadem instančním na základě předpisů vl. nař. č. 163/1930 Sb.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Písemná stížnost brojí především proti názoru žal. úřadu, že jde-li o určení platových a služebních práv a nároků, s nimiž zaměstnanec zrušené samosprávné korporace podle § 10 odst. 1 věta 2 organ. zák. přešel do státní služby, posuzuje státní úřad tuto otázku s hlediska § 212 odst. 1—3 plat. zák. č. 103/1926 Sb. samostatně, nejsa vázán předchozími rozhodnutími úřadů samosprávných učiněnými podle § 212 odst. 4 nebo 6 plat. zák. Jelikož však právní zástupce st-lův při veřejném ústním líčení od této námitky upustil, poukázav na konstantní judikaturu nss-u, jež nesdílí názoru zastávaného stížností, odpadl pro nss důvod a možnost, aby se zabýval vývody stížnosti, které se dotýkají této otázky.
V jisté souvislosti s ní jest však námitka stížnosti, vytýkající jako nezákonnost, že se žal. úřad v nař. rozhodnutí neomezil na úpravu st-lových požitků od 1. prosince 1928, nýbrž že znovu judikátně řešil i otázku st-lova převodu podle plat. zák. a podrobil úpravě i jeho požitky před tímto dnem, k čemuž však oprávněn nebyl. Musil proto nss k ní zvláště přihlédnouti; neuznal jí však důvodnou. Žal. úřad, aby určil rozsah práv a nároků, s nimiž st-1 k 1. prosinci 1928 mohl přejíti podle odst. 1 § 10 org. zák. do služby státní, musil zjistiti nejvyšší míru práv, kterých by byl mohl st-1 dosíci vzhledem k předpisům plat. zák. a musil tedy vzhledem k zásadě vyslovené v § 212 odst. 1 plat. zák. provésti nejprve ekviparaci st-le jako zaměstnance veřejnoprávní korporace s obdobným úředníkem státním podle normy odst. 1 § 212 plat. zák. a na to přikročiti k převodu podle vzoru VII. části plat. zák. na základě momentů pro převod rozhodných, jak touto ekviparaci ideálně byly zjištěny. (Srov. Boh. A 9028/31.) Neprovedl tedy žal. úřad žádné úpravy požitků st-lových před 1. prosincem 1928 judikátně, nýbrž řešil si otázku st-lova platového převodu a celý soubor otázek s tím souvisejících toliko a jedině jako nezbytný předpoklad pro určení výše požitků jeho k 1. prosinci 1928, k čemuž jak právní zástupce st-lův při veřejném ústním líčení uznal, byl oprávněn. Že tomu tak jest, je patrno jasně z toho, že žal. úřad ze svého rozhodnutí žádných finančních důsledků pro praeterito pro st-le nevyvodil.
Leč nss neshledal stížnost důvodnou, ani pokud vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že žal. úřad určuje míru práv a nároků, s nimiž st-1 přešel do služby státní, podrobil redukci podle § 212 odst. 1 plat. zák. i ona práva st-lova, jichž nabyl jmenováním. Za jmenování ve smyslu § 212 odst. 2 plat. zák. sluší prý pokládati akt osk v H. z 22. března 1923, jímž byly st-li přiznány požitky IX./4. hodn. třídy, v celku, a nebylo příoustno, aby žal. úřad prováděla komparaci, uznal za způsob aktu jmenovacího toliko přiznání požitků IX./1. stupně. Bylo-li však jmenováním ve smyslu cit. § 212 odst. 2 přiznání požitků IX./4. stupně, byl prý st-1 při převodu právem zařaděn do 6. platové stupnice a stalo se proto také po právu jeho povýšení do 5. platové stupnice usnesením csk v H. z 20. ledna 1928. V této stupnici měl prý tudíž st-1 býti převzat do služeb státních. Správnost názoru stížnosti podporuje prý ustanovení 6. odst. § 212 plat. zák.
Pokud se stížnost dovolává ustanovení 6. odst. § 212 plat. zák., míjí se cíle, neboť tento předpis se týká toliko otázky systemisace služebních míst a platů s místy těmi spojených, a to v tom směru, že se dosavadní volnost samosprávných korporací co do úpravy těchto otázek omezuje a váže na schválení dohlédacího úřadu. Je tedy tímto předpisem upraven jen poměr mezi veřejnoprávní korporací a orgánem dozorčím, předpis ten nedotýká se však vůbec práv zaměstnanců dotyčných korporací na propůjčení nějakého systemisovaného místa a nemohou proto tito z něho pro sebe vyvozovati žádných práv. Nemůže tudíž ani st-1 nic pro sebe vyvozovati ze skutečnosti, že usnesením osk v H. z 20. ledna 1928 bylo systemisováno místo II. služební třídy 5. platové stupnice a že tato systemisace byla schválena výnosem zsv-u ze 13. července 1928.
Pokud stížnost vznáší předeslanou výtkou na spor otázku, slušelo-li zařazení st-le do IX. hodn. třídy, 4. stupně považovati za jmenování, nemusil nss otázku tu řešiti v celé její šíři, neboť okolnost, zda za jmenování dlužno pokládat toliko propůjčení místa v určité hodnostní třídě 1. stupnici, jak míní žal. úřad, či je-li jmenováním také přiznání požitků určité vyšší platové stupnice této hodn. třídy, jak tvrdí stížnost, jest pro daný spor bez právního významu. Mohlť st-1 shora vylíčeným postupem býti podle § 167 plat. zák. převeden, ať tomu bylo tak či onak, vždy toliko do 7. platové stupnice a v důsledku toho mohl při stanovisku žal. úřadu, že povýšením lze dosáhnouti toliko nejblíže vyšší platové stupnice, kteréžto stanovisko právní zástupce při veřejném ústním líčení uznal správným, býti povýšen toliko do 6. platové stupnice. Ježto pak žal. úřad přiznal st-li v 6. platové stupnici stupeň služného b) odpovídající co do výše stupni e) v 7. platové stupnici, nemohl býti st-1 zkrácen ve svých právech nař. rozhodnutím a jest opačné stanovisko stížnosti liché.

Citace:

č. 11358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 14-18.