Č. 11607.

Občanství státní. — Policejní věci: Na přerušení nepřetržitého pobytu, nastalém v důsledku vyhošťovacího nálezu, nemění nic ani okolnost, že vyhoštěnec se illegálně ještě týž den vrátil do místa, odkud vyhoštění bylo provedeno.
(Nález ze dne 18. prosince 1934 č. 23780.)
Věc: Bernát S. v M. proti zemskému úřadu v Užhorodě o vydání osvědčení o pobytu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemský úřad nař. rozhodnutím v konečné instanci zamítl žádost st-lovu za vydání osvědčení o nepřetržitém pobytu v M. od roku 1925 a to z těchto důvodů:
»Provedeným šetřením bylo zjištěno, že žadatel byl policejně hlášen pouze v době od 17. srpna 1925 do 17. května 1927, od 20. května 1927 do 12. prosince 1929, od 21. srpna 1931 do 26. října 1931 a pak od 23. listopadu 1931 do nynější doby. Naproti tomu žadatel neprokázal žádným věrohodným a přesvědčujícím způsobem nepřetržitý pobyt v M. od 17. května 1927 do 20. května 1927, od 12. prosince 1929 do 21. srpna 1931 a od 26. října 1931 do 23. listopadu 1931. Svědci žadatelem navržení ve svých výpovědích neprokazují věrohodným veškerou pochybnost vylučujícím způsobem, že žadatel právě ve shora uvedené době zdržoval se v M. a že během té doby svůj pobyt v M. snad nepřerušil, ježto ve svých výpovědích potvrzují jen všeobecně, že žadatele od roku 1925 častěji v M. viděli, po případě s ním se stýkali. Úředně bylo však zjištěno, že žadatel byl z Československé republiky do Polska vyhoštěn a postrkem dopraven přes československé hranice do cizozemska, a to nejprve dne 12. prosince 1929, po druhé dne 24. července 1931, po třetí dne 30. července 1931 a po čtvrté dne 22. října 1931. Provedeným vyhoštěním bylo však trvalé bydlení žadatele v M. a v Československé republice přerušeno, aniž měl žadatel možnost legálně se vrátiti do svého původního bydliště (do M.), takže nelze uznati jeho bydlení v M. za nepřerušené, nehledě ani k tomu, že celá doba není prokázána a nebylo tudíž možno vydati potvrzení o nepřetržitém bydlení v M. od roku 1925.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že svědkové s naprostou určitostí nepřetržitý pobyt prokázali a že tedy tvrzení nař. rozhodnutí ohledně svědeckých výpovědí není správné. Odůvodnění není také úplné, ježto neuvádí podstatné části svědeckých výpovědí, z nichž na nevěrohodnost a nedostatek přesvědčivosti jich usuzuje. Dále namítá stížnost, že vyhoštění nelze považovati za důkaz přerušení, poněvadž se st-l vždy ještě téhož dne od hranic do M. vrátil.
Stížnost neuznal nss důvodnou.
Žal. úřad uvádí v důvodech nař. rozhodnutí, že trvalé bydlení st-lovo v M. bylo opětně vyhoštěním z republiky Československé přerušeno, aniž měl st-l možnost legálně do M. se vrátiti. Proto bydlení v M. nelze pokládati za nepřerušené, nehledě ani k tomu, že celá doba pobytu není prokázána. Stojí tedy žal. úřad na stanovisku, že vyhoštěním st-le z M. byl pobyt jeho tam přerušen a že návrat jeho do M., ježto byl illegální, nemůže na přetržení tom ničeho měniti.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že vyhoštěním pobyt st-lův v M. přerušen nebyl, ježto se vždy od hranic téhož dne vrátil do M. Stížnost tedy sama doznává, že vyhošťovací nálezy byly také provedeny, t. j. že st-l byl na základě vyhošťovacích nálezů vždy dopraven na hranice. Bylo-li však vyhoštění st-lovo podle jeho vlastního udání skutečně provedeno, t. j. byl-li z M. na hranice Československé republiky opětně odveden, pak právem vyslovil žal. úřad, že pobyt jeho v M. nebyl nepřetržitý, poněvadž právě vyvedením jeho z M. na hranice byl opětně — jak nař. rozhodnutí konstatuje a stížnost nepopírá třikráte — přerušen. Návrat st-lův, který stal se protiprávně a který, jak z opětovaného vyhoštění patrno, úřady trpěti nechtěly, je právně bezvýznamný, poněvadž byl protiprávní, nehledě ani k tomu, že provedením vyhošťovacího nálezu nastalo faktické přerušení pobytu st-lova v M.
Jestli za toho stížností doznaného stavu skutkového žal. úřad vyslovil, že pobyt st-lův v M. od roku 1925 do podané žádosti z 21. prosince 1931 nebyl nepřerušený, ježto st-l třikráte byl z M. vyhoštěn, nelze závěr ten shledávati vadným. Jestli pak za toho stavu odepřel v pořadí instancí vydati st-li potvrzení o nepřerušeném pobytu v M., nelze nalézti, že by rozhodnutí bylo nezákonné a bylo již proto stížnost zamítnouti, aniž bylo potřebí zabývati se ostatními jejími námitkami.

Citace:

Č. 11607.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 689-690.