Č. 5339.

Vojenské věci: O předpokladech nároku voj. gážisty na přídavek za zranění.
(Nález ze dne 1. února 1926 č. 1838).
Věc: Karel K. v U. porti ministerstvu národní obrany o přídavek za zranění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, převzatý z býv. armády rak.-uh. jako gážista do čsl. činné služby, žádal o přiznání přídavku za zranění z důvodu poruchy zdraví ve válce přivoděné. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tuto žádost z důvodu, že st-l jest podle výsledku superarbistrace z 30. července 1924 »k řadové službě nezpůsobilý, místních služeb schopný« a že podle § 66 zákona čís. 76/1922 nemá nároku na přídavek za zranění, jelikož vada jeho pravé horní končetiny není v příčinné souvislosti se službou válečnou, neboť vada ta vznikla před válkou, protože vojenské lékařské vysvědčení býv. posádkové nemocnice č. 16 z 30. dubna 1915 uvádí, že »vada vznikla před lety v činné službě« a zhoršení není zaznamenáno a podle lékařského nálezu býv. posádkové nemocnice z 29. ledna 1921 nezpůsobila řečená vada ani poruchy nervů ani funkce.
Stížnost, která vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost z důvodu, že se nař. rozhodnutí opírá o lékařské vysvědčení z r. 1915 a 1921, ačkoliv dle § 66 cit. zákona jest pro posouzení nároku na přídavek za zranění směrodatné pouze superarbitrační řízení, a mimo to neúplnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí a její rozpor se spisy, nss neuznal důvodnou.
Nárok na přídavek za zranění jest ovšem dle § 66 zákona ze 17. února 1922 č. 76 Sb. nutno zjistiti superarbitračním řízením a předpokládá nárok ten, že událost, na níž se nárok zakládá, souvisela se službou válečnou.
Řízení superarbitrační bylo v daném případě provedeno dne 30. července 1924. Nález a návrh superarb. komise zní: »K řadové službě nezpůsobilý, místních služeb schopen. Vada je trvalá a zhoršila se vykonáváním činné služby vojenské za války. Schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena o 20%. Navrhuje se vyhrazení přídavku za zranění v částce 600 Kč ročně trvale.«
Na podkladu nálezu a návrhu superarb. komise přizná a vyměří mno přídavek za zranění, je-li podmínkám zákona vyhověno (nař. vlády ze 6. října 1923 č. 186 Sb. k § 69 zákona.). Podle § 67 cit. zákona přísluší gážistům v hodnostních třídách zařaděným a služby vojenské trvale neschopným přídavek ten v různé výměře podle následků zranění resp. poruchy zdraví. Pokud jde o poruchu zdraví jest při tom minimální podmínkou, aby porucha zdraví byla těžká (§67 lit. a). Co jest považovati za těžkou poruchu zdraví, určuje cit. prov. nařízení č. 186/1923, jež k § 67 a 68 zákona v odstavci druhém stanovilo, že za těžkou poruchu (poškození) zdraví jest pokládati takovou poruchu zdraví bez působení vnějších násilných vlivů, která má v případě § 67 lit. a) zákona za následek nejméně 50% újmu na schopnosti k přiměřenému občanskému povolání.
Požadavek, aby porucha zdraví byla takto kvalifikována, jest ovšem požadavkem sekunderním, neboť předpokládá příčinnou souvislost poruchy zdraví se službou válečnou, kdežto žal. úřad odepřel st-li nárok na přídavek za zranění z důvodu, že chybí již tento primerní předpoklad kausální souvislosti. Porucha zdraví, kterou st-l utrpěl a kterou jediné jako důvod svého nároku na přídavek za zranění uplatňuje, měla však u st-le dle výroku superarb. komise za následek snížení schopnosti k přiměřenému občanskému povolání pouze o 20%. St-l, ačkoli tento výrok znal, poněvadž mu byl, jak stížnost přiznává, superarb. komisí sdělen, nic proti němu nenamítá. Ale pak jest st-lův nárok na přídavek za zranění vyloučen již z důvodu, že snížení jeho schopnosti k přiměřenému obč. povolání nedosahuje 50%, i nelze v tom, že žal. úřad mu nárok takový nepřiznal, spatřovati nějaký zásah do subj. práv st-lových, k jichž ochraně jediné jest nss dle § 2 zák. o ss povolán. Pak jest ovšem lhostejno, jakými věcnými úvahami se žal. úřad řídil, odepíraje st-li uplatňovaný nárok.

Citace:

č. 5339. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 313-314.