Č. 11503.
Zaměstnanci veřejní: Vl. nař. o převzetí zaměstnanců samosprávných korporací do státní služby a o jejich zařazení č. 163/ 1930 Sb., pokud v odst. 1 § 11 stanovilo, že k době ztrávené ve službách zemí, žup a okresů a k právům v těchto službách v mezích ustanovení § 212 odst. 1 a 2 plat. zák. nabytým se při určení služebního pořadí přihlíží tak, jako by šlo o dobu ztrávenou ve stejném služebním poměru státním a o práva nabytá ve státní službě, jest ve shodě s ustanovením § 10 odst. 1 a 3 organ. zák. č. 125/1927 Sb.
(Nález ze dne 26. října 1934 č. 11593.) Věc: Jaroslav H. v N. proti ministerstvu vnitra (za zúč. Josefa H. a spol. adv. Dr. Eg. Schwelb z Prahy) o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze vydal pod č. 16313 pres. ai 1931 pořadové seznamy úředníků služby právní, vyšší pomocné a kancelářské politické správy v zemi České, v nichž byli uvedeni také úředníci kancelářské služby 7. platové stupnice b), kancelářští oficiálové, kde st-l byl zařaděn podle stavu z 31. prosince 1928 a 1929 na místě 135 a podle stavu z 31. prosince 1930 na místě 131.
Stížnost do tohoto určení služebního pořadí zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako bezpodstatnou.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Hlavním obsahem stížnosti jest výtka nezákonnosti, již st-l spatřuje v tom, že určení služebního pořadí st-lova neodpovídá § 20 plat. zák., neboť st-l v 7. platové stupnici vykazuje delší služební dobu než úředníci R. až G., a odporuje § 10 zák. č. 125/1927 Sb., poněvadž, pokud jde o nabyté právo na služební pořadí, lze mluviti o něm jen jakožto o právu nabytém v dosavadním služebním poměru, do služebních práv a nároků úředníků samosprávných korporací nelze podle § 10 cit. zák. počítati jejich právo na služební pořadí vůči státním úředníkům, když teprve dnem 1. ledna 1928 řídí se jejich nároky předpisy platnými pro státní úředníky a teprve tímto dnem může se tudíž podle § 37 služ. pragm., příp. §§ 20 a 201 plat. zák. počítati rozhodná služební doba k určení jejich služebního pořadí. V této souvislosti vytýká stížnost současně, že žal. úřad neprávem se dovolává § 11 vl. nař. č. 163/1930 Sb., poněvadž toto vl. nař. překročilo meze zák. č. 125/1927 Sb., když tento zák. resp. zák. č. 92/1928 Sb. výslovně předpisují, že zaměstnanci samosprávných svazků stávají se zaměstnanci státními teprv dnem 1. prosince 1928.
Ježto žal. úřad opřel své rozhodnutí především o § 11 odst. 1 nař. č. 163/1930 Sb., musel nss nejen vzhledem k zmíněné námitce stížnosti, nýbrž i z povinnosti úřední zkoumati, zda uvedený předpis vl. nař. č. 163/1930 Sb. je ve shodě se zák. č. 125/1927 Sb., na jehož základě byl vydán.
Vl. nař. č. 163/1930 Sb. ustanovuje v § 11 odst. 1 toto: »K době ztrávené ve službách zemí, žup a okresů a k právům v těchto službách v mezích ustanovení § 212 odst. 1 a 2 plat. zák. nabytým se při určení služebního pořadí přihlíží tak, jakoby šlo o dobu ztrávenou ve stejném služebním poměru státním a o právo nabyté ve státní službě«.
Normativní základ § 11 nař. č. 163/1930 Sb. je dán v § 10 zák. č. 126/1920 Sb. ve znění zák. č. 125/1927 Sb., jehož odst. 3 stanoví, že podrobnější předpisy o převzetí a zařádění budou vydány vl. nař., při čemž sluší přihlédnouti i k druhé větě odst. 1 § 10 cit. zák., podle níž zaměstnanci zemí a zrušených korporací tam zmínění »přecházejí do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1, až 3 plat. zák. č. 103/1926 Sb.« Mezi tato služební práva a nároky sluší beze sporu počítati právo na hodnocení jejich služební doby ztrávené v autonomních službách se zřetelem na počátek služebního poměru a na jmenování v těchto službách nabyté. Shora uvedený odst. 3 § 10 organ. zák. vyslovil pak zmocnění k provedení zásady v odst. 1 uvedené, při čemž z tekstace tohoto ustanovení — podrobnější předpisy o převzetí a zařádění — plyne, že vládě se tu dostalo všeobecného zmocnění k vydání předpisů o převzetí a zařádění zaměstnanců autonomních korporací, tedy nejen k vydání podrobnějších předpisů za účelem provedení zásady v odst. 1 vyslovené, ale i k vydání všech takových předpisů, které se vztahují na převzetí a zařádění těchto zaměstnanců. Zařáděním zaměstnance sluší pak rozuměti nejen zařádění platové, ale i zařádění hodnostní, t. j. určení místa, kde má býti ten který zaměstnanec se zřetelem na délku služební doby skutečně ztrávené v téže hodn. třídě, resp. platové stupnici na služebních místech téže služební třídy zařaděn (určení služebního pořadí).
Byl tedy ustanovením § 10 odst. 3 cit. zák. dán vládě dostatečný právní podklad pro to, aby otázku služebního pořadí převzatých autonomních zaměstnanců vyřešila vl. nař., ovšem v rámci příslušných předpisů služební pragmatiky a plat. zák. podrobnější kvalifikací služební doby v autonomních službách ztrávené. Není tudíž možno shledati, že by příslušný předpis vl. nař. č. 163/1930 Sb., který jest na sporu, přesahoval rámec zákonného zmocnění.
Jestliže pak. žal. úřad vyslovil, že při určení služebního pořadí autonomních úředníků nutno hleděti podle § 11 nař. č. 163/1930 Sb. k době ztrávené v autonomních službách a k jmenování v těchto službách v mezích ustanovení § 212 plat. zák. tak, jakoby šlo o služební dobu ztrávenou ve stejném služebním poměru státním, resp. o jmenování nabyté ve státní službě, použil správně platné normy a nelze právem vytýkati, že by jeho rozhodnutí nebylo ve shodě se zákonem. Je proto stížnost v této nejzávažnější své námitce bezdůvodná.
Ježto pak ostatní obsah stížnosti je vybudován na názoru, že vl. nař. č. 163/1930 Sb. není, pokud jde o § 11 odst. 1, kryto zákonným zmocněním, kterýžto názor nebyl však shledán správným, slušelo stížnost v plném rozsahu pro bezdůvodnost zamítnouti.