Č. 11373.

Školství. — Církevní věci (Slovensko): I. Ustanovení § 25 odst. 2 zák. čl. XXXVIII:1868 o udržování církevních škol obcemi politickými se nevztahuje na případy, kde obec je k udržování církevní školy zavázána na základě zvláštního titulu právního. — II. Pod pojem »udržování« církevní školy s hlediska § 25 cit. zák. spadají všechna opatření, jichž je třeba, aby škola v ohledu věcném i osobním vyhovovala předpisům v té které době platným. — III. O právní povaze školní fase. — IV. Patronátní závazek obce vydržovati školu církevní.
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 22349/33.)
Prejudikatura: Boh. A 10668/33, 11131/34, 11280/34 a 11371/34.
Věc: Římsko-katolická školská stolice v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě (vrch. kom. Dr. Jos. Munka) o vydržování římsko-katolické školy obcí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 14. června 1923 nařídil župní úřad v Bratislavě řím.-kat. školské stolici v K., aby podnikla kroky za účelem rozšíření dvojtřídní školy o jednu třídu tak, aby se počátkem roku 1923/1924 mohlo začít s vyučováním v nové třídě. V sezení dne 8. července 1923 se usneslo obecní zastupitelstvo v K., že dvojtřídní školu během roku postaví. Nová budova bude obecní ludovou školou, která se odevzdá státu do vlastnictví. Dalším výměrem z 18. března 1924 nařídil župní úřad v Bratislavě na základě §§ 35 a 42 zák. čl. XXXVIII: 1868 obci K., aby učinila potřebné kroky za účelem zřízení trojtřídní obecní ludové školy tak, aby se s vyučováním v této škole mohlo začít počátkem školního roku 1924/1925. V důvodech uvedeno: Řím.-kat. školská stolice nevyhověla vyzvání ze 14. června 1923, aby svoji školu rozšířila o jednu třídu. Poněvadž tuto vydržovatelku nelze nutiti, aby školu rozšířila, nastupuje povinnost obce. Škola církevní má 184 žáků, je ve stavu naprosto neodpovídajícím. Plocha učíren obnáší 46'44 m2.
Proti tomuto výměru podala školská stolice odvolání, které však referát min. škol. v Bratislavě odmítl výnosem z 19. července 1924 pro opožděnost, stejně tak odmítl žádost školské stolice za ospravedlnění výměrem z 8. ledna 1925 pro nepřípustnost. Stížnost stolice proti tomuto výměru podaná k nss-u byla nál. nss-u z 24. září 1926 č. 19066 odmítnuta pro nepřípustnost.
Mezitím obec K. postavila v roce 1924 na vlastním pozemku dvojtřídní budovu školní a v sezení z 12. prosince 1924 se usneslo obecní zastupitelstvo tuto budovu dáti v užívání školské stolici na tu dobu, pokud nebudou ustanoveni obecní učitelé, dále vlastnictví této budovy si ponechati, konečně odepříti uvedení budovy církevní školy do řádného stavu. Proti tomuto usnesení nebylo podáno odvolání. Po zamítnutí stížnosti školské stolice nálezem nss-u z 24. září 1926 č. 19066 usneslo se obecní zastupitelstvo v sezení dne 30. dubna 1927, že v budově školní obcí vystavěné zřídí a umístí státní ludovou školu, budovu státu odevzdá a až to hmotné poměry obce dovolí a stát subvenci udělí, i třetí třídu obec postaví. V témže sezení se usneslo obecní zastupitelstvo na tom, že dnem sestátnění nové ludové školy zastavuje všechny dosavadní příspěvky na místní řím.-kat. školu.
Proti těmto usnesením podala školská stolice odvolání, ve kterém namítala, jednak že obec neprávem zastavuje plat církevním učitelům, neboť podle fase školní z roku 1857 jest obec povinna církevní školu udržovat, tedy i učitele platit, jednak, že vystavením dvou tříd, které obec církvi k používání odevzdala, splnila obec svou povinnost k rozšíření církevní školy a tedy jich nemůže odevzdat státu, konečně že církev podá žalobu i na uznání vlastnictví této budovy a dlužno vyčkat výsledku.
Výměrem okr. úřadu v Šale n./V. z 18. října 1930 bylo odvolání školské stolice zamítnuto a obě usnesení obecního zastupitelstva potvrzena. V důvodech uvedeno:
Pokud se týče umístění obecní (patrně správně: státní) ludové školy v nové budově obcí vystavené, odvolává se řím.-kat. školská stolice na to, že majitelkou školní budovy jest řím.-kat. církev a obec jest jen udržovatelkou této nové budovy školní, neboť podle smlouvy t. zv. Schulfasse: »Die Herstellung und Instandhaltung des Schulhauses steht der Gemeinde zu«, což si odvolatelka vysvětluje tak, že politická obec jest povinna dosavadní nevyhovující řím.-kat. školu rozšířit vystavěním nové školní budovy. Toto stanovisko jest mylné, neboť uvedená stať »Schulfasse« znamená jen udržování a nikoliv i rozšíření školní budovy. Pod pojem udržování možno subsumovati jen ty náklady, které se vztahují na udržování již stojící školy v dosavadních jejích rozměrech a nenalézá se v pojmu udržování i vystavění případně rozšíření školy. Pozemek č 442/2, na kterém stojí nová školní budova vybudovaná politickou obcí, jest vlastnictví politické obce K. podle rozsudku krajského soudu v Nitře ze 3. října 1929, následkem čehož tato školní budova nemůže náležeti nikomu jinému než politické obci, neboť v opačném případě by se jednalo o nesprávné zcizení obecního majetku, čemuž brání ustanovení zák. čl. XXXVIII:1868, které stanoví, že takovéto školy mohou být jen obecními. Co se týče zastavení dalšího podporování nynější řím.-kat. školy, postupovalo v tomto ohledu obecní zastupitelstvo též správně, neboť ve smyslu nař. býv. uh. min. kultu č. 1531/1891, když politická obec jest povinna zřídit obecní ludovou školu, v případě nedostatku obecních financí jest povinna zastavit další podporování církevní školy a to tím více pro případ, že politická obec sama bere státní podporu, ke které jest počítati i příděl z vyrovnávacího fondu, který obec tato dostala.
Proti tomuto rozhodnutí podala školská stolice odvolání. Petit odvolání zněl: uznati, že 2 třídy obcí v roce 1924 postavené jsou součástí církevní školy a obec jest povinna na dále ostatní podpory pro církevní školu poskytovati.
Nař. výměrem bylo odvolání toto jako bezdůvodné zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto: Usnesením obecního zastupitelstva v K. z 30. dubna 1927 bylo vysloveno, že obec dvojtřídní školu, kterou v roce 1924 vystavěla a kterou prozatím dala řím.-kat. školské stolici k užívání, odevzdá státu za účelem zřízení státní školy ludové a usnesením z téhož dne, že dnem sestátnění nové školy se zastaví posavadní příspěvky církevní škole. Během správního řízení brojila řím.-kat. školská stolice proti oběma těmto opatřením a v odvolání k žal. úřadu navrhovala, aby bylo uznáno jednak, že dvě třídy obcí vystavěné jsou součástí církevní školy, poněvadž obec jest povinna církevní školu rozšířiti, jednak že obec jest povinna na dále poskytovat církevní škole dosavadní příspěvky.
Žal. úřad zamítl oba tyto návrhy, prvý v podstatě s tímto odůvodněním: Ze školní fase z r. 1857 nelze dovoditi povinnost obce rozšířiti církevní školu, neboť tato fase není smlouvou, nýbrž pouhým vrchnostenským opatřením učiněným podle právního stavu tehdy platného a nezakládá tedy povinnost obce k vystavění a udržování církevní školy. Povinnost školu vystavěti se vztahovala jen na školu, o níž jest ve fasi řeč, a zanikla postavením školy, povinnost udržování se vztahovala také jen na tuto školu a zanikla vydáním zák. čl. XXXVIII:1868, kromě toho není v povinnosti udržování obsažena povinnost rozšíření školy, neboť rozšířením povstává nová školní budova, na niž se povinnost udržovací již nevztahuje, konečně závaznost školní fase pominula cit. zákonným článkem vůbec, neboť podle odst. 1 § 25 tohoto zák. čl. se stávají školy po roce 1868 zřízené obecními a podle odst. 2 téhož paragrafu nastupuje na místo udržování pouhé podporování, které možno kdykoliv zastaviti.
Naproti tomu stížnost upustivši od návrhu na uznání nově vystavěné budovy školní za součást školy církevní namítá nejprve toto: Školní fase jsou listiny sepsané z úředního nařízení úředními osobami a jsou to tedy listiny veřejnoprávní. Listiny ty byly sestavovány podle předpisů v tehdejší době platných. Sepisování těchto fasí bylo nařízeno za účelem stanovení právního poměru, ve kterém stála obec politická k církevní škole. Proto obsahují listiny ty práva a povinnosti. Tato práva a tyto povinnosti mohou býti měněny zase jen veřejnoprávními činiteli nebo zákonem. Listiny ty mají povahu smluvní; jednou smluvní stranou jest církev jako oprávněný požadovatel, druhou obec jako dlužník. Sám říšský zákonník nazývá tyto tase »Schulkontrakte«. Ale i kdyby takové tase nebyly dvojstrannými smlouvami, přece jen jsou potvrzením o existenci právního poměru třebas dříve založeného a jsou i v tom případě listinami o právech a povinnostech. Stížnost pak cituje některá rozhodnutí uher. i čsl. úřadů i soudů, podle kterých tyto úřady a soudy školní tase uznaly buď za smlouvy buď aspoň za zdroj práv a závazků.
Nss neshledal důvodu zabývati se otázkou, zda školní tase, a zvláště tase z r. 1857, která jest předmětem sporu, jest smlouvou mezi politickou obcí a církevní obcí, neboť toho pro řešení tohoto sporu není zapotřebí, když stačí, osvědčují-li tase jiný právní titul. Nss totiž v nál. Boh. A 10668/33 vyslovil právní názor, že ustanovení § 25 odst. 2 zák. čl. XXXVIII: 1868 o udržování konfesionelních škol obcí politickou se nevztahuje na případy, kde obec je k udržování zavázána na základě zvláštního právního titulu. Podle tohoto nál. se zmíněné ustanovení vztahuje jen na případy, kde obec udržovala církevní školu před rokem 1868 na základě pouhé dobré vůle, nejsouc k tomu žádným zvláštním právním titulem vázána. Jde tedy o to, zda tase z r. 1857 obsahuje nějaký a jaký právní titul zakládající povinnost obce k udržování školy církevní. Tato fase sepsaná dne 19. února 1857 obsahuje mezi jinými tyto věty: »Die Schule ist eine Pfarrschule, Schulpatron ist die Gemeinde. Das Schulhaus ist im schlechten Zustande, das Schulzimmer auch zu klein, daher die Gemeinde einverstanden ein neues Schulzimmer zu bauen. Die Herrstellung und Instandhaltung des Schulhauses steht der Gemeinde zu.« Ze znění tohoto jest patrno, že fase předmětná neukládá obci závazku církevní školu postaviti a ji udržovati, nýbrž jen tento závazek zjišťuje. Závazek tento tu tedy již v době sepsání fase byl, a jakého původu byl, patrno ze slov fase »Schulpatron ist die Gemeinde«. Jest tu tedy zjištěno, že obec jako patron byla povinna školu postavit a udržovat. Obsahuje proto tato fase zjištění zvláštního právního titulu pro povinnost obce. Byl-li tu však zvláštní právní titul, nelze tvrditi, že obec udržovala církevní školu jen z dobré vůle. Jestliže pak podle cit. nál. Boh. A 10668/33 jenom v tom případě má obec podle odst. 2 § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 na vůli dosavadní praksi zachovati nebo ji opustiti, udržovala-li školu dobrovolně, pak nemá této vůle tehdy, udržovala-li školu na základě nějakého právního titulu, tedy z povinnosti. V daném případě, jak prokázáno, udržovala obec školu církevní na základě poměru patronátního, závazek její tedy nebyl ustanovením odst. 2 § 25 cit. zák. změněn v dobrovolné podporování a obec jest povinna i na dále církevní školu udržovati.
Ze správních spisů ovšem plyne, že obec v budově školní, kterou v roce 1924 vystavěla a kterou zatímně církevní obci pro účely vyučovací postoupila, v roce 1929 zařídila obecní školu. Nss neměl příčiny zkoumati, jaký vliv tato okolnost — již před vydáním nař. rozhodnutí nastavší — měla na povinnost obce udržovati církevní školu, neboť žal. úřad o tuto okolnost svého rozhodnutí neopřel.
Jest dále otázka, zda v povinnosti udržovati školu církevní jest obsažena i povinnost tuto školu v případě potřeby rozšířiti. Žal. úřad této povinnosti neuznal. Naproti tomu namítá stížnost: Podle školní fase jest obec K. povinna starati se o vystavění a udržování školní budovy. Pojem udržování nelze po názoru stížnosti vykládati tak, že se má udržování vztahovat jen na původní chatrnou budovu školní, a jen na to, aby tato budova byla zachována v původním chatrném stavu, a aby se udržování nemělo vztahovat také na rozšíření budovy školní, ukáže-li se toho potřeba. Školou rozumí se podle zákona učební ústav a tento ústav má odpovídat zákonu. Aby zákonu odpovídal, třeba jej rozšířiti, ukáže-li se toho potřeba. Tak obec také svoje povinnosti až do roku 1924 chápala a v roce 1870 jednotřídní budovu školní rozšířila na dvojtřídní.
I této námitce dal nss za pravdu. Nss vyslovil v nál. Boh. A 11280/34 právní názor, že pod pojem udržování školy s hlediska § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 spadají všechna opatření potřebná k tomu, aby škola v ohledu věcném a osobním vyhovovala předpisům v té době platným. Na tomto názoru trvá nss i v daném případě. Podle toho jest tedy obec povinna, je-li třeba, aby škola církevní vzhledem k počtu žáků byla rozšířena, ji rozšířiti.
V daném případě potřeba ta byla dána, jak patrno z výměrů býv. župního úřadu v Bratislavě ze 14. června 1923 a z 18. března 1924. Neprávem proto uznal žal. úřad, že obec není povinna rozšířiti církevní školu.
Druhý návrh řím.-kat. školské stolice, aby bylo uznáno, že obec jest povinna církevní škole na dále poskytovati příspěvky, zamítl žal. úřad s odůvodněním, že ustanovení školní fase o udržování církevní školy pozbylo podle odst. 2 § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 platnosti, neboť podle tohoto ustanovení jest obci dáno na vůli dosavadní praksi zachovati, což prý znamená, že obec jest oprávněna dosavadní praksi, t. j. podporování církevní školy kdykoliv zastaviti, aniž tím porušila práva církve.
Proti tomuto výroku neobsahuje sice stížnost žádného zvláštního stižního bodu, zahrnuje však tuto podporu do pojmu udržování školy a lze tedy všechny námitky vznesené proti odepření povinnosti obce k rozšíření školy vztáhnouti také na odepření podpory.
I po této stránce dal nss stížnosti za pravdu, neboť spadají-li, jak v nál. Boh. A 11280/34 dovoženo, pod pojem udržování školy s hlediska § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 veškerá opatřeni potřebná k tomu, aby škola v ohledu věcném a osobním vyhovovala předpisům v té které době platným, pak spadá pod tento pojem také podpora církevní škole poskytovaná.
Jestliže pak dále podle školní fase, jak dovoženo, udržování církevní školy spočívalo na právním titulu (patronátním) a nikoliv na dobré vůli obce, nezanikla povinnost obce k poskytování příspěvků podle ustanovení odst. 2 § 25 cit. zák. článku a jest tedy obec i na dále povinna církevní škole příspěvky poskytovati. Opačný názor žal. úřadu není tedy ve shodě se zákonem.
Také tu neměl nss příčiny se zabývati otázkou, jaký vliv měla na tuto povinnost obce okolnost, že obec v roce 1929 zřídila obecní školu. Bylo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba se ještě zabývati námitkou stížnosti, že výměru býv. župního úřadu v Bratislavě z 18. března 1924, kterým bylo obci nařízeno postaviti trojtřídní obecní školu, nepředcházelo trojí vládní napomenutí podle § 15 zák. čl. XXXVIII: 1868.

Citace:

č. 11373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 61-66.